“All the world's a stage, and all the men and women merely players: they have their exits and their entrances; and one man in his time plays many parts” (William Shakespeare)
Ze slunné Itálie k nám dorazila debutová deska formace Ideogram. Je to spolek čtyř muzikantů, kteří se nevěnují jen hudbě, ale i divadlu či filmování. Ideogram – to je avantgarda a té je dnes jak šafránu. Tedy té, která není směšná a strojená. Kolik znáte kapel patřících k avantgardnímu metalu? První padne určitě jméno Arcturus, možná vás napadne poslední dobou „frčící“ norští Shining a já ještě přidám Madder Mortem. Ideogram mě překvapili a to velice příjemně.
„Life Mimics Theatre“ je albem koncepčním. Je to metafora k životu samotnému. Sami členové kapely znázorňují jednotlivé části celku. Ale pouze dohromady dávají smysl. Je to hledání sebe sama, toho jací jsme jako lidé. Pokud budete chtít, můžete po tom s Ideogram pátrat.
Nejen texty a vizuálnem jsou Ideogram zajímaví, ale především hudbou dokáží zaujmout. Jak bývá u avantgardy zvykem, nedá se jednoznačně jejich styl nazvat black metalem, gothikou, deathem, elektronikou, popem či vážnou hudbou. Oni tyhle žánry všechny obsáhnou a smysluplně smíchají. Ideogram jsou hraví, nešokují, tak originální opravdu nejsou, ale překvapují vynalézavostí, radostí z hudby samotné a jdou svojí cestou. Středobodem jejich prezentace jsou tři hlasy. Opera si říká zpěvačka Ideogram a její hlas symbolizuje tu sladkou nevinnou část (nenechte se ale zmást, někdy i sladké stvoření může kousat). Její projev mi hodně připomíná Tarju Turunen. Moc hezky se poslouchá a tvoří kontrast pro ostatní zpěváky i hudbu samotnou. Kabuki je kytarista a zároveň zpěvák. Občas zvolí čistý zpěv, ale povětšinou se věnuje growlingu a představuje tak tu temnou část (ale i ta vám může chtít někdy pomoci). Třetím „pěvcem“ do party je klávesák Grand Guignol, který se projevuje především blackovým křepčením, ale někdy překvapí až operním projevem.
Vokální stránka Ideogram je tedy velice bohatá a každý ze zpěváků přitom používá různé odstíny svého hlasu. V tomto ohledu to mají propracované téměř jako například Tristania. Někdy je toho křepčení (ze strany Grand Guignola) až příliš a trochu uši zabolí.
Začátek desky je divoký. „Art Of Bleeding“ je velice úderná věc se skvělým riffem, trochu kousavě death metalová,trochu symfonická. Opera zde zpívá nezvykle dravě. Skladba takřka plynule přejde do druhé „Evil“, která je o poznání komplikovanější a především zde uslyšíte více smyčců a potěší i lehký závan vážné hudby. „Falling Snow“ je písní, ke které kapela natočila videoklip a je také nejvíce hitovou skladbou na albu. Zdánlivě to zní jako tvrdší gothic metal, jenže spousta drobností, kytarových vyhrávek, atmosféra a vokální pojetí dělá Ideogram zajímavými, netradičními. Opera Tarju rozhodně nekopíruje, jen je sympaticky hlasově příbuzná. Kabuki i Grand se poté přetahují své místo na slunci a jediné co musím vytknout, že v závěru písně je Grandovo vřískání už docela protivné. A to i na více místech desky, tady bych někdy ubral.
„Trembling Hands“ a „Geisha For My Demons“ překvapí pořádnými black metalovými sypačkami. Druhá jmenovaná však ukrývá čarokrásnou prostřední pasáž, která dá odpočinout duši a sluchu. Ideogram si libuje ve zkoušení. Kontrasty mezi extrémními metalovými žánry a zcela nemetalovými ingrediencemi jsou rozesety po celé desce. Třeba taková „Invisible Dreams“ je dobrým příkladem. Začíná milou a příjemnou kytarovou vybrnkávačkou, aby se poté přidaly bicí a tvrdé kytary. Je to balada, a když by zmizely kytary a extrémní vokály, dostali bychom pěknou popovou skladbu. 
Melodie je výrazná a zapamatovatelná. Stejně jako v této písni i v ostatních naleznete různorodé a pestré klávesové rejstříky, někdy až bizarní a nesouvisející zrovna s žánrem, co právě hraje. „Reflection“ je plná těchto nápadů a jedná se o nejprogresivnější skladbu na albu. „Rain Of Stars“ je další baladou na desce a úvodní část, kde probíhá operní duet mezi zpěvačkou a Grandem, je překrásná. „I Am Candle“ je black metalovou vypalovačkou, která vás připraví na závěrečnou „In A Cobalt Ocean“. Ta zní trochu klidněji, má opět výrazný refrén a překvapí střední „ska“ částí skladby.
Ideogram je radost poslouchat. Každou písní mají co říci a každá ukrývá cosi přitažlivého, co vás naláká na další a další poslechy. Naprosto vynikající debut a velký příslib do budoucna.
Life is pregnant of death, death is pregnant of life.
|
