Amorphis není třeba nijak zvlášť představovat. Vždyť jsou už více než dvacet let na scéně a album, které právě vychází, je jejich dvanácté. U „Under The Red Cloud“ se může nabízet hned několik otázek. Jsou Amorphis jiní nebo se nezměnili? Nevkrádá se do jejich tvorby stále více vyčpělost a vykrádání sebe sama?
Amorphis jsou stále stejní, přesto je tahle deska jasně rozpoznatelná mezi ostatními. Kapela více méně hraje stále to samé, ale natolik chytře, že o vyčpělosti nemůže být řeč. Když někdo umí to „své“, nepotřebuje se za každou měnit. Deska je smíchána z ingrediencí, na které jsou posluchači této kapely zvyklí, tentokrát však sáhli Finové po ostřejším koření.
„Under The Red Cloud“ je tvrdší než její předchůdci i když leccos kapela naznačila už na minulém „Circle“. Střídání growlingu a čistého zpěvu nebylo pro Amorphis nikdy cizí, ale nyní se dostává hrubým vokálům nebývalé pozornosti a třeba „The Four Wise Ones“ je kompletně odzpívaná growlem. Hodně jistě pomohl producent Jens Bogren, který jasně avizoval kapele, že tentokrát se obejdou bez rádiových hitů. Zvuk desky je moderní a čistý, přesto ne přespříliš uhlazený. Kytary zní naprosto skvěle. Jeden „rádiový“ hit tu přece jen je a to „Sacrifice“, kde se hrubého vokálu nedočkáte a jedná se o naprosto typickou skladbu pro Amorphis. Takovým protipólem může být „Enemy At The Gates“, která mě až místy šokovala extrémností. Nechybí orientální motivy (což opět není žádná novinka), kterých na desce krom tvrdosti rovněž přibylo a především brutální refrén, kde se Tomi opravdu vyřádil. Kdo zná Amorphis jako rock/metalovou partu, bude koukat, jaké peklo dokáže kapela rozpoutat. Melodický death metal na desce dominuje s velkou silou. A kapelu to evidentně velice baví. Tomi Joutsen zpívá opět výborně a zejména v extrémních vokálech se opravdu překonává. Jeho growling je nebývale pestrý a zajímavý.
Na co ale nikdy Amorphis nezapomínají, jsou především ultra přitažlivé refrény. Skvělým příkladem je „Death of a King“, ve které se opravdu těším hlavně na čistě zpívaný refrén. Ten je neskutečně chytlavý a takřka se vypaluje do hlavy. Přitom i „zbytek“ skladby je velice kvalitní. Sloky jsou opět „drsné“ a především zaujme další dávka orientálních motivů a bubínků.
Amorphis jsou stále velmi melodičtí, současně přidávají své obvyklé progresivně rockové choutky a death metal. Amorphis jsou vlastně ideální metalová kapela. Chytlavá a přitom dostatečně tvrdá. Své si tu najde vyznavač „měkčího“ metalu i posluchač toho extrémního. Současně jsou kapelou, která ví, co hraje, kde je jejich síla a i když se drží svého kopyta, dělají to dobře. Protože jde hlavně o písničky. A ty Amorphis píší prostě vynikající.
|
