Prakticky u jakéhokoliv alba německých power metalových Custard se dřív nebo později bezděky podíváte do kalendáře, který že rok se vlastně píše, A pokud by běh času řídila německá pětice, svět by se navždy zastavil na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století. Bez ohledu na to, jestli se Custard klaní před středověkým králem nebo mají přes ramena přehozené sagum římského legionáře, jejich muzika vždy zcela jednoznačně míří do doby, kdy si hudební svět podmanil zvuk sedmi cinkajících klíčů. Věhlasu ani skladatelské obratnosti a jedinečnosti svých známých krajanů s dýní ve znaku Custard nikdy ani zdaleka nedosáhli, ale prakticky každé z jejich alb nabídlo power metalovým příznivcům dostatečně výživné menu, plné rychlosti, zpěvných refrénů, ostrých kytar, klokotavé rytmiky, propletenců z melodií a důrazu…
Čekat od sedmého albového zářezu Custard cokoliv jiného by bylo bláhové. Custard vědí, v kterých kramflecích jsou si jistí i co se od nich očekává a tak nemají důvod jakkoliv uhnout. Snad jen aktuální římská tématika není u nich příliš obvyklá, ale v konečném důsledku je jedno, jestli Custard opěvují krále, královny, nebo skandují „I´m Spartacus“, pokud u toho bude veterán u bicích Chris Klapper, který v roce vydání prvního „Keepera“ byl u založení kapely a většinu současných spoluhráčů zrekrutoval v druhé polovině první dekády tohoto tisíciletí (výjimkou je kytarista Stefan Klempnauer, který si premiéru v řadách kapely odbyl na minulé desce), na Custard bude spoleh.
Refrény pochodovky „Res publica“, kvaltovky „Children Of The Wolf“, bojovných „Blood And Sand“ a „The First Emperor“ se špetkou latiny, či robustnější „The Goddess Of Magic And Death“ s výborným vokálním příspěvkem hostující Marty Gabriel (Crystal Viper) strašně snadno vlezou do uší a nechce se jim ven, Custard kolem sebe intenzivně střílí sekané riffy, ohání se majestátností, koketují s epickou výpravností, celkem často využívají komentáře vypravěče, pro zdramatizování přidají tři krátké instrumentální mezihry, mají k dispozici ideálně zabarvený pružný hlas, hrají si s chytlavými sóly i nezbytnými sbory…,,
… a je jen na vás, jestli tomuhle říkáte nostalgie, klišé a nebo nějak jinak. Faktem zůstává, že s římskou tématikou zavál do plachet Custard docela svěží vítr, a i když je jejich muzika velmi snadno odhadnutelná a v podstatě stoprocentně staromilská, není v současné době moc kapel, u nichž by spojení melodie, rychlosti a majestátnosti fungovalo tak bezprostředně, čistě a uvěřitelně.
|
