Čtyři roky se v hudebním světě v první polovině devadesátých let zdály jako věčnost. Přesně takovou dobu se Lita Ford rozmýšlela, jestli má smysl restartovat kariéru, neboť album „Dangerous Curves“ vyšlo do právě propukající grungeové revoluce a přes vysokou kvalitu se mu očekávaného ohlasu nedostalo. Ve víru událostí Lita přišla o smlouvu s vydavatelem RCA, které vzájemný vztah uzavřelo vydáním výběrové desky, zhroutilo se jí také manželství s exkytaristou W.A.S.P. Chrisem Holmesem, který radši než manželku objímal láhev s kořalkou. V roce 1994 se Lita vdala znovu a vzala si bývalého zpěváka glam metalových Nitro Jima Gilletta. Vypadalo to, že je šťastná a že se její život ubírá správným směrem. Přišla i doba na obnovení kariéry. Lita neměla celou dobu zavřené oči, takže dobře věděla, kam se scéna pohnula.
Z někdejších spolupracovníků, kteří s ní zažili chvíle největší slávy, zbyl v týmu jen Michael Dan Ehmig. Ten jí slíbil pomoc při komponování nového materiálu, který měl Litu přenést přes práh nových časů. Zpěvačka to chtěla udělat šikovně, moc dobře věděla, že alternativním či grungeovým dílem by si proti sobě popudila staré fanoušky, a to bylo to poslední, po čem toužila. Jenže moc dobře věděla, že předložit dílo, které by bylo jako „Lita“ nebo „Dangerous Curves“ v roce 1995 nemůže. Deska „Black“ je o kompromisu, který však účel zcela nesplnil, i když nahrávka špatná není a je na ní několik skvělých skladeb. Jenže celkové provedení není příliš šťastné. Lita kromě hitů zahodila i provokativní sexualitu a její civilní vzhled a vystupování podtrhovalo přírodní naturel desky. Pro staré fanoušky byla deska moc obyčejná a zemitá bez naleštěné produkce, grungeři, na které některými skladbami Lita také mířila, se jejímu pokusu o zachycení seattleské módy vysmáli.
Na úvod alba, v titulní „Black“, i následující „Fall“, jako kdyby Lita chtěla ukázat, že má ambice sáhnout po grungeových zbraních, ovšem přesvědčivost a uvěřitelnost Nirvany, Soundgarden či Alice In Chains jí chyběla. Start kazí dojem z celé desky, Lita za něj byla okamžitě napadána a obviňována z převlékání kabátu a trendismu. Nepodlehla však stejnému přeludu jako Warrant, Wildside, Widowmaker Dee Snidera, Dangerous Toys či Mötley Crüe a s ženskou ostražitostí si chtěla zachovat alespoň částečně svou tvář. „Loverman“ je ukázkou čistého písničkářského stylu v typicky rockovém duchu a „Killin` Kind“ překrásnou baladou v bluesovém stylu. Alternativnější tvář nastavuje „Hammerhead“, aby „Boilin` Point“ ukázala heavymetalovou podstatu Litiny tvorby a v podstatě navázala na „Larger Than Life“ z minulé desky. Jste z toho zmateni…?
Celá deska je totiž zmatená. Na to, že jí produkoval slovutný Bruce Robb, který dělal s Ringo Starrem, Artem Gartfunkelem, Stevem Vaiem či Rodem Stewartem, je po producentské stránce nedotažená, zejména stylová rozháranost mezi jednotlivými skladbami téměř nedává smysl. Najednou je vedle sebe skoro stadionová „War Of The Angels“ prošpikovaná skvělými kytarovými sóly nebo lehkonohá „Where Will I Find My Heart Tonight“ a alternativně zašpiněné „Joe“ nebo „Smokin` Toads´“ u nichž si řeknete, že snad není ani možné, aby je napsala tatáž osoba, která je podepsána pod zářivými hity „Kiss Me Deadly“ či „Shot Of Poison“. To lze připsat kontextu doby, v níž „Black“ vznikala a touze vymanit se z vlastní škatulky, na čemž si řada umělců, včetně Lity, vylámala zuby.
„Black“ pro Litu znamenalo stopku, o níž se dlouhá léta soudilo, že je definitivní. Nebylo to tím, že se albu nedostalo velkého ohlasu, neboť maličká vydavatelská firma ZYX Records neměla prostředky na to album pořádně zpropagovat a poslat Litu na dlouhé turné, takže po vydání alba odehrála pouhé dva koncerty na konci roku 1995. Poté už bylo ticho. Lita otěhotněla, do konce tisíciletí přivedla na svět dva syny a nic jí nebylo vzdáleno tak, jako svět hudby. S Jimem Gillettem se odstěhovala na ostrov do Karibiku, kde se, izolována od okolního světa, věnovala jen rodině, disponujíc manželovými miliony. „Žiju tady jako v ráji. L.A. mi rozhodně nechybí. Jim je muž, který mě dokáže uspokojit tak, jako nikdo jiný,“ řekla Lita v jednom z velmi mála rozhovorů.
K hudbě se vrátila, když s Gillettem v roce 2009 vydala ostudné nu-metalové album „Wicked Wonderland“, které předznamenávalo krach jejich manželství. Rozbuškou se stala nabídka televizní společnosti TLC, která chtěla natočit po vzoru „The Osbournes“ další realitní show „The Gillettes: An Extreme American Family“. Zatímco Lita na nabídku kývla a bez vědomí manžela odjela do Los Angeles dojednat podrobnosti, Gillette zuřil. Nechtěl se do ničeho podobného namočit. Když se Lita vrátila, zmaloval ji tak, že to nutně skončilo rozvodem. „Sebral mi i moje děti, obrátil je proti mě. Je to neskutečně zlý člověk a manipulátor. Je jako Hitler. Ne, on je horší než Hitler,“ plivala Lita zlobu na stránky hudebních časopisů. Svět se jí zhroutil, když se ocitla prakticky bez peněz, bez milionářského domova, bez rodiny, což zhmotnila do alba „Living Like A Runaway“, které je pro ni dosud poslední. Zvěsti o novém albu ale stále neutichají…
|
