Už i já začínám trpět pocitem, že kvantita válcuje kvalitu, a to je co říct. Ale jaký si to uděláš, takový to máš, takže fakt, že mi skrz uši proletí takové množství desek, až mi pak kdeco připadá jak podle univerzální příručky, je vlastně můj problém. Ale ty největší pecky si cestu z davu vždycky najdou. Tohle je abecední seznam nahrávek, které mi vloni udělaly největší radost...



ADAMS Bryan – Roll With The Punches
Přiznávám, že nebýt koncertu na letišti v Hradci Králové, tahle deska by tu nejspíš nebyla. Ale v srpnu jsem se nakazil těžkou infekcí Adamsoviny a od té chvíle zobu Bryanovi z ruky. A když mám chvilku volna a chuť na relax a pohodu, tak do přehrávače putuje „Roll With The Punches“.

AEPHANEMER – Utopie
Aephanemer mě velice důkladně trefili před pěti lety s albem „A Dream Of Wilderness“ a jejich slastně devastační muzika s úžasným vokálem Marion Bascoul byla vloni ještě výživnější.

AVATAR - Don`t Go in the Forest
Kdo se bojí, nesmí do lesa, ale potrhlíci Avatar se nebojí ničeho, takže šup červený balonek do ruky a hurá s nimi do toho největšího houští!

BLACKBRIAR - A Thousand Little Deaths
Budoucnost symfonického metalu? Dost možná ano, parta kolem zrzečky Zory Cock jde jasně nahoru.

ELVENKING - Reader Of The Runes – Luna
Už jsem se začínal bát, že Elvenking dochází dech a lehkost. Kdepak, to jen cesta pod runami byla o něco složitější, snad proto, aby její vyvrcholení bylo tak slastné.

EPICA – Aspiral
Tohle je hlavní důvod, proč je u Blackbriar při výhledu na dobytí symfo metalového trůnu místo „určitě“ uvedeno „dost možná ano“. Pokud Epica bude stále v takové formě jako nyní, bude na trůnu obsazeno.

HELOWEEN – Giants And Monsters
Baví mě spektrum názorů na novou desku Helloween. Od posměšků, jak jsou Helloween už vyčerpaní a nudní, až po ódy na to, že udělali jedno z nejlepších alb kariéry. Ale jak není alespoň jeden hejt, tak to nemůže být dobrý! Takže jo, hlásím se k těm, kteří jsou z novinky nadšení.

HIETALA Marko - Roses From The Deep
Já věděl, že to Marko nevydrží a že jeho stažení z veřejného života nebude navždy. I kdyby snad zase na čas zalezl do ulity, s touhle strhující a barevnou deskou (třešničkou na dortu je opětovná spolupráce s Tarjou Turunen) na něj budu klidně čekat až do skonání světa.

MERCURY TIDE - Walls Of Confusion
Kdybych měl vybrat desku, kterou si z loňska vezmu s sebou na pustý ostrov, do vesmíru anebo do pekla, byl by to poslední počin Dirka Thurische (a zkusil bych tajně propašovat i Hietalu…). Tenhle útok na city je geniální!

PRIMAL FEAR – Domination
Takhle se otevírá brána k německému metalovému trůnu! Sice se tam před Primal Fear dokázali nacpat Helloween, ale Primal Fear dělají klasickému heavy metalu úžasnou službu.

Ještě pro zpestření doporučuju mrknout na tyhle desky:
TELLI Seraina - Green
DEFECTO - Echoes Of Isolation
LACUNA COIL - Sleeples Empire
BRAINSTORM - Plague Of Rats
DARKTRIBE - Forgotten Reveries
LORD OF THE LOST - Opus Noir Vol. 1

Domácí scéna:
Je to zvláštní. Vždycky jsem tvrdil, že se na československé scéně najde řada klenotů, kvalitativně srovnatelných se světovou scénou a letos jsem nedokázal vybrat ani desítku alb, která bych do téhle charakteristiky napasoval. Ale najdou se! A neb vybírám jenom z mála, tak tentokrát i s pořadím.

1. TRNY & ŽILETKY - Je nutné zabít beránka
Do temnotemného, hrubého a nekompromisního světa Trnů & Žiletek pronikl ždibeček světla. A je to působivější, než kdy dřív.

2. RAMCHAT Rmut
Drtit emocemi Ramchat umí už dávno. Proto je pro mě překvapující, že s každou další deskou dokáží zajít vždy o kousek dál.

3. EUFORY - Eufory
Krok ke slovenštině byl odvážný, kdyby stále moderněji znějící Eufory nenašli žongléra se slovy a myšlenkamiy, mohli se snadno sami střelit do kolena. Ale je z toho nejlepší kousek jejich diskografie.

4. DONOR – Jeviště snů
S trochou nadsázky se dá říct, že když během roku sednete do auta a vydáte se na cestu, musíte potkat Donor. Fakt, že tahle parta je koncertně velmi aktivní se odráží i v suverenitě a nápaditosti jejich alba.

5. ANTHOLOGY - Frozen Sun
Anthology strávili v limbu téměř celou dekádu, zpěvačku ulovili až v Řecku a to by v tom byl čert, aby své znovuzrození nějak zvrzali. Můžou se chytit za ruku s Eufory - je z toho nejlepší kousek jejich diskografie.

6. MARTUROS - Messages To The Future
Možná kdyby Marturos neměli v čele skvěle nabroušenou Maggee Marturos, byl bych v hodnocení střízlivější, ale když máte charismatického frontmana (nebo womanku), je situace o něco jednodušší. A když dokážete čistokrevný heavík napumpovat živočišností, funguje to.

7. WOLFARIAN – Vegr
Wolfarian už neskotačí, jejich svět zhrubnul, ale sluší jim to.

KONCERTY:
Bryan ADAMS – Hradec Králové
Já sem toho Adamse prostě ještě musím nacpat, to byla radost, radost, radost, radost…

GUNS N`ROSES – Hradec Králové
Spíš nostalgie, než oslnivý zážitek, spíš připomenutí toho, že čas neoblafneš, i kdyby ses strhnul (a že pro to gánové dělali maximum a nebýt Axlových hlasivek, myslel bych si, že nějakou fintu na oblbnutí času zbytek kapely našel), ale bylo fajn být u toho.

DYMYTRY – Pardubice
Trefit koncert den poté, kdy Noid Bárta ulovil slavíka, bylo terno. Dymytry na koncertech přesvědčí vždycky, ale takhle specifickou atmosféru hned tak nezažijete.