Nevím jak vám, ale mě přišel uplynulý rok 2007 co do novinek na metalové scéně poměrně chudý. Při rekapitulaci na jeho konci a pokusu o sestavení tradičních pomyslných žebříčků jsem byl doslova šokován tím, že téměř nemám z čeho čerpat. Jistě, našlo se pár věcí, které mě velmi potěšily. Namátkou třeba počiny Galadriel, Swallow the Sun, Nile nebo Moonsorrow. Dokonce i několik větších překvapení jako Lumsk, Marduk či Panychida. Žádný přetlak se ale v mých sluchátkách rozhodně nekonal. O to více slin mi však kane z mlsných úst při výhledu na to, co se na nás chystá v roce následujícím. Samy pověstné žně, a to doslova a do písmene. Budete-li chtít, můžete teď nahlédnout pod netrpělivě nadskakující pokličku mé lačnosti po hudební budoucnosti a zavětřit se mnou opojnou vůni právě pečených desek.

Snad nejzásadnějším bodem v programu je pro mne chystaná novinka Izraelců Orphaned Land. Kapely, která mě okouzlila geniálním výpravným opusem Mabool, jenž v sobě kloubil metalové extrémy s progresí a východním folklórem způsobem, ze kterého mi i při letmé vzpomínce naskakuje husí kůže. Dechberoucí cit kapely pro dramatické kouzlo okamžiku by měl mít navíc pod dohledem další úžasný muzikant, legenda progrocku, Steven Wilson. Takové spojení vyvolává netrpělivé chvění o maximální intenzitě, které by snad, podle posledních zpráv, mělo být ukojeno někdy koncem března. Deska ponese podivný název „The Never Ending Way Of ORwarriOR“, přičemž poslední slovo znamená "bojovník světla", a bude vyprávět o bojích mezi světlem a temnotou. I tentokrát by tedy mělo jít o koncepční dílo, což je více než skvělé.

Jari Mäenpää odešel, uslyšel a zvítězil na plné čáře. Kokrétněji řečeno opustil kamarády z Ensiferum, zaslechl volání čarokrásných múz a téměř bez pomoci dal pod názvem Wintersun vzniknout desce, která mě téměř rozprášila na popel svojí umnou syrovostí, hloubkou a velmistrovsky zvládnutou dynamikou. Síla hudebního blizzardu s nádechem severských nálad by o sobě měla po táhlých problémech s vydáním dát a po celkově dlouhé odmlce (debut vyšel v roce 2004) vědět v září. Jari již z projektu udělal, alespoň co do počtu muzikantů, regulérní kapelu a já jsem velice zvědavý, kam se jeho hudební myšlení a cit na albu s názvem „Time“ vyvinou.

Taliáni Ephel Duath jsou bezpochyb neskuteční šílenci. Jejich muzika se nedrží žádných pravidel, nedbá žádných obvyklých kompozičních postupů. S trochou nadsázky by se dala nazvat spíše akustickou bolestí než hudbou v pravém slova smyslu. To nepřímo potvrzuje i název zatím poslední desky z roku 2005 - „Pain necessary to know“, jejíhož pokračovatele nám kapela chystá naservírovat k Ježíšku. Přes veškerou teoretickou nepřístupnost těchto free-jazz-noise metalistů jsem se do té nesmírné niterné energie, do té explozivní katarze zamiloval na první poslech a Ephel Duath zaplnili jedno prázdné místo v hudebním oddělení mé duše.

Bolt Thrower, to jsou staří váleční veterání, kteří se na bitevním poli death metalu pohyují bezmála dvacet let. To jim ale nezabránilo nabrat druhý dech a znovu vyrazit na zteč albem Those Once Loyal, které svojí drtivou atmosférou útoku tankové divize přineslo velice masivní kus střednětempého death metalu s úžasně hravými kytarami. Zatím není známo, kdy přesně by měla proběhnout další vlna plošného a promyšleného bombardování našich sluchovodů, každopádně si ale nezapomeňte uklidit v bunkrech.

Dlouho odolávala moje naděje, že hračka muzikantů z Therion, Demonoid, bude něčím více než jednorázovou záležitostí. A nakonec se její oběť dočkala satisfakce. Připraveno je totiž vydání druhého opusu tohoto melodicko death metalového projektu. Oproti předchozím „jezdcům apokalypsy“, kteří takřka uměleckým způsobem rozvíjeli koncept o konci světa a vtahovali nás do jeho prožívání nesmírně hutnou atmosférou a všepohlcujícím feelingem, bude letos za mikrofonem chybět slavný Christofer Johnson. Zastoupí ho ovšem jméno vskutku zvučné, a to sám Emperor Magus Caligula! Jestli a jakým způsobem bude pro tuto bokovku oživením, uslyšíme v květnu.

Tolik k mým pěti největším favoritům následující sezóny. Doufám, že pro vás tento článek nebyl zcela zbytečný a budu jedině rád, když k němu přidáte pár slov o tom, na co se nejvíce těšíte vy, protože zbývá ještě mnoho věhlasných kapel, které jsem nezmínil a které by o sobě měly dát letos vědět.