Jó, jsou to někdy události. A co teprv ty následky… Je pěkné konstatovat, že s každým koncem začíná něco nového. Jenže co s tím, když nový začátek s novým jménem a oproštěním se od veškeré historie může znamenat určitý handicap? No co by, stačí drobná kosmetická úprava, tak, aby ochránci práv nezdivočeli a jede se dál… Jenom člověk musí počítat s tím, že se fanoušci neubrání vytrvalému srovnávání a pořadatelé věčnému zmatku. Přiznám se, že mi podobný krok na východě Čech přišel jako nehorázná pitomost (to když se Epitaf rozštípl na Epitaf a Epitaph). Podobnou revoluční změnu na Moravě (i přes to, že se udála o něco dřív) jsem zaznamenal až s kotoučkem, nadepsaným „Promo – Callibos M.S.“ No jasně, z Mirka Spilky, jednoho ze dvou donedávna stále ještě aktivních spoluzakladatelů (byť oba dočasně Calibos opustili) se po téměř dvaceti letech působení v Calibos stal renegád, který vypadl z řad své domovské kapely. Uznávám, že v tomto případě je to propojení s historií víc než oprávněné a zasloužené. A tak spolu s bicmenem Robertem Vémolou a dvěma novými tvářemi přihodili jedno „l“ a monogram hlavní postavy a na světě byla nová kapela, se jménem jasně signalizujícím, odkud vítr fouká.
Ze čtyř skladeb, zaznamenaných na promáči je jasné hned několik věcí. Za prvé, že Callibos M.S. hodlají pokračovat přesně tam, kde se pohybovali Calibos. Tedy na území zaslíbeném pravověrným vyznavačům heavíku. Za druhé, že hlas Mirka Spilky je velice charakteristický, nezaměnitelný a chca nechca, obávám se (bráno z pohledu Calibos), že tahle drobnost bude páchat ve vztahu Calibos-Callibos M.S. vytrvalé zmatky. Za třetí, že x-letou historii i svůj rukopis má Mirek silně zaryté pod kůží a není třeba mít obavy, že by se starý pes začal učit nepřirozeným novým kouskům. A za čtvrté, že i když se v heavíku těžko ještě něco nového vymyslí, zdroj dobrých nápadů na Moravě nevysychá.
Nejsem schopen posoudit, jak zněla píseň „Železní ptáci“ v původní verzi od Skramasax (kde působil Miroslav Spilka). Fakt je, že v současném zvukovém hávu se může směle postavit vedle tří novinek bez toho, aby jakkoliv vyčnívala z řady. Vybírat z novinek tu nejpovedenější netřeba (no dobrá, u mě je to sypačka „Náhody“), neb Callibosům se podařilo všem kouskům vtisknout svůj (nebo Calibosí?) ksicht, slibně smíchat přiměřenou agresi, melodickou měkkost, nezbytná sóla, šlapající rytmus i vypjaté okamžiky. Výsledkem je moderně archaický, skvěle zahraný melodický heavy metal. Hezké vzpomínky na budoucnost.
Nechci si hrát na Sybillu. Ale ať chcete nebo ne, vokál Mirka Spilky je natolik charakteristická záležitost, že původní Calibos budou mít kupu práce s tím dokazovat, že právě oni jsou pravým nositelem tradic. Hozená rukavice v podobě povedeného promáče Callibos M.S. by tak nakonec mohla být přínosem pro fanoušky melodického heavy metalu v podobě dvojité porce fajn muziky. Pokud na případném plnohodnotném následovníku „Proma“ Callibos M.S. potvrdí naznačenou formu a nenechají se chytit do pasti stereotypu (co si budeme povídat, nic nového v klasice se nevymyslí a podobnost mezi nabídnutými písněmi nebude patrně čistě náhodná), je se na co těšit.
|
