Pardubičtí KLAN na svém debutu „Bone By Bone, Soul By Soul“ celkem slušně klamou. Po prvním poslechu si totiž člověk říká „další obyčejná death metalová tuctovka“. Není to ale tak úplně pravda. V první řadě mate hodně hrdelní, až kanálový zpěv, který strhává pozornost. Může se zdát, že Asgar svým projevem tahá kapelu dolů, ale ve finále si tam neumím představit lepší zpěv. Prostě k muzice KLANu sedí. Matoucí je také zvuk, který zní hodně old schoolově. O to větší překvapení, že byl pořízený v Shaarku. Jenomže s odstupem musím uznat, že právě naoko nevýrazný sound pomáhá celkové atmosféře „Bone By Bone...“.
KLAN produkují naprosto tradiční death metal. Občas se vydají až do totálně deathového chlívu, což ocení hlavně staromilci libující si ve scéně ze začátku devadesátých let. Největší pozitivum nahrávky ale vidím v nečekaných melodiích a postupech, kdy se kluci nebojí vykročit dokonce až někam na heavy metalové teritorium. Samozřejmě pořád se smrtkou v zádech. Poslech tedy není monotónní, nabízí řadu příjemných překvapení. Když k tomu připočtu celkem slušné skladatelské schopnosti, vychází mi z toho zábavná a nadprůměrná deska.
„Bone By Bone...“ zní hodně zatuchle, syrově, neupraveně, přesto je svěží a příjemná. Desítka skladeb plyne, udržuje si pozornost, zabaví. To se mnoha deathovkám nedaří. Chce to jen odloupnout tu špinavou a na první pohled nevábnou slupku, jádro je totiž moc dobré.
|
