Tahle placka je stará více než deset let, její recenzi si ale odpustit nemůžu. Jednak proto, že hudební vitráž obsahuje několik songů, které si sám pro sebe označuji jako kultovní a pravidelně se dobíjím jejich strhujícím energičnem. A jednak proto, že na hrobu této kapely vyrašila semena sebranky, jejíž název má potenciál zbystřit smysly nejednoho čtenáře. Banda DEMONIAC totiž zaměstnávala trojicí maníků, kteří po jejím rozpadu nastartovali dnes už legendární smečku DRAGONFORCE. Chcete-li vědět, jakým druhem hudby se zabýval Herman Li nebo Sam Totman před tím, než se stali slavnými, čtěte hltavě dál...
Sam „Heimdall“ Totman stál u samotného zrodu novozélandských DEMONIAC a v roce 1994 s nimi vydal norským black metalem (!) silně ovlivněné debutové album „Prepare For War“. Tento počin, stejně jako o dvě léta starší dílo „Stormblade“ jdou zcela mimo mé vkusové pole. To zcela brutálně a nekompromisně atakuje až deska třetí (a zároveň poslední), která je objektem dnešního zájmu. To už se k týmu připojil i zmíněný Herman Li (s přezdívkou„Shred“), což mělo na celkový ksicht kapely osudový vliv. Na CD „The Fire And The Wind“ totiž zbyl z black metalové vichřice pouze chraplavě štěkavý vokál Lindsaye „Behemotha“ Dawsona, instrumentální položky pak nezaplnilo nic jiného, než ďábelsky extrémní speed metal.
Ale jaký!?! DEMONIAC dokázali na své třetí album narvat takovou dávku živočišně strhující energie a takovou porci maximálně výživného melodična, že se to většině zajetých žánrových kolegů nepodaří za celou dobu své existence. Materiál desky „TFATW“ je výtryskem spontánní náladové konstelace, která byla díky mimořádným schopnostem tehdejších aktérů přetavena do ojedinělého hudebního zážitku. Takové dílo spatří světlo světa (nebo spíš tmu podsvětí) jen jednou za dlouhou řadu let, pro mě osobně pak zůstává zážitkem výjimečným a zcela neopakovatelným.
Pro asociační přirovnání je možné použít Finy CHILDREN OF BODOM, kteří na svých raných albech mixovali extrémnější polohy s melodičnem podobně svůdným způsobem. DEMONIAC to ale činí daleko přímočařeji, v podkladu jejich hudby je možné vystopovat thrashovou nasranost, stejně jako punkový nihilismus (viz obal). Dominantou ovšem zůstává brutální speed a neskonale chytlavé melodie. Skladby jako „Demoniac Spell“, „Demons Of The Night“ nebo „Myths Of Metal“ jsou nepřekonatelnou metalovu jízdou, a pokud jsem v úvodu zmiňoval slovo kult, právě toto trio zůstane navždy nesmazatelnou součástí mého krevního oběhu. Za posluchačský a PEKELNĚ vydatný hřích ovšem stojí celé tohle mistrovské dílo. Tak na co kurva ještě čekáte?!!
|
