Nejde to jinak, než začít vzpomínkou na rok 2008, kdy jsem se s kapelou Vetrol setkal poprvé.
Jejich prvotina ve mně tehdy nabudila stav duševní otravy. A proč to sem tahám? No protože závěrečný potlesk, který mám pro kluky připravený po poslechu jejich aktuálního ,,20th Century rock" by bez téhle doušky zněl poněkud falešně. Nejde totiž o to, že by Vetrol stvořili hudební bombu, že by se zbavili všech svých neduhů, že by snad naskočili na modernější vlnu, či snad že by měli zaděláno na nějakého masového Skokana roku, klasická hevíkárna na podobná ocenění nikdy aspirovat nebude. Ale Vetrol si zaslouží pochvalu za chuť na sobě makat a i za odvahu strhnout (alespoň z větší části) agro nálepku a začít brát sami sebe vážně.
Posíleni personálně o jednu kytaru Vetrol vyspěli i kompozičně. Výsledkem je, že zásadně změnili poměr písní chutných, poživatelných a pouhých vývarů ve prospěch první jmenované kategorie. Do té bych si dovolil zařadit úvodní titulku (trochu ji sráží určitá textová šroubovanost, to je bolest, která Vetrol trápí nejméně na polovině desky), v refrénu Arakainem vonící "Pomstu davů" a zejména pak coby největší lákadlo dvojici "Nevěrná" a "Boj". Právě u "Nevěrné" pak vidím ty nejzřetelnější cesty pro další vývoj - solidní nápad a chytlavá melodie, přímo žadonící o výraznější zdramatizování, ať už vymknutím se ze šablonovitosti vokální linky, změnou výrazu zpěvu (jednotvárně a unyle mňoukat můžou Holki, vy jste snad rocková kapela ;-)! ), zintenzivněním dynamiky v refrénu..., takhle ta melodie sice nezanikne, ale je to jen zasazené semínko, které by si zasloužilo kultivovat. Ono stačí třeba taková maličkost jako vokály v "Boji"a rázem je (pří)jemně nakořeněno .
Odvrácená strana měsíce? Kompletně upachtěná "Klára", patřící hudebně (to především), textově i celkovým provedením (i ten původně skousnutelný refrén mi po pátém protočení leze na nervy) na ušmudlanou prvotinu a prázdná, beznápaditá a do ubíjejícího stereotypu klouzající "S tebou".
Člověk občas udělá věci tak, aby se ostatním zavděčil. Chápu i to, že nabídnout lidem až přehnaně jednoduchou zábavu má něco do sebe (pak nastane pro mě komická situace, kdy na stejném místě a za stejné peníze skončí souboj v návštěvnosti Alkehol+Komunál vs. Elvenking+Serenity 10:3 ...). Dle mého se Vetrol právě na tohle vykašlali, narovnali hřbet, pozvedli hlavu a při zachování zábavnosti (rozuměj chytlavosti písní) se zbavili vlezlé podbízivosti. ,,20th Century Rock" je solidní jedinec tuzemské odrůdy (se všemi ctnostmi i negativy) heavíkobigbítu, který už samotným názvem dává najevo, kam chce patřit. Pro ty, kteří s nostalgií vzpomínají na dobu, kdy pařili na zábavách (a to bez urážky, i v tomhle ranku se v naší zemi potulovaly kvalitní "téměř legendy") to je dobrá volba. A já - coby v jádru hevíkář – mám pocit, že s tímhle potenciálem se už dá pracovat.
|
