Tahle japonská banda patřila na tamější scéně k lehčímu nadprůměru, nová, v pořadí třetí deska, ji ale vytáhla hned o pár jakostních levelů nahoru. Guma u trenek (boxerek, bombarďáků...) nám z toho sice neprdne, ale na své si tentokrát může přijít i průměrně náročný evropský posluchač, což se u předešlých počinů říci rozhodně nedalo. Deska "Justice Strike" totiž vyniká kompoziční stabilitou, což je fenomén v japonských končinách značně neobvyklý. To znamená, že jednu či dvě opravdu skvělé písně neobaluje těžce nudná hudební vata (viz třeba ICARUS' CRY, VERSAILLES, UNLUCKY MORPHEUS...), nýbrž skladby jakostně srovnatelné a velmi dobře poslouchatelné.
Nejprve tedy k oněm opravdu skvělým písním. Úvodní titulka a příznačně nazvaný kousek "Ride On The Wind" jsou pravé rychlo/melodické chuťovky, kterým neschází nezbytné propriety v podobě zpěvných refrénů a stylově velmi šmakézních sól. Speed metalová akcelerace ovšem není hlavním středobodem aktuální fošny a zbytek songů doprovází víceméně středně rychlé tempo. Nic proti, když tomu nechybí chytlavost. Což občas bohužel chybí...
Někdy je totiž velmi znát snaha o zalíbení se evropskému trhu, takže třeba riffáž osmého tracku "Sign Of The Metal" hodně připomíná Němce PRIMAL FEAR, a to navíc i s jejich častým neduhem, tedy nevýrazným a stále se opakujícím refrénovým motivem. Start devítky "The Faith (Of Steel)" (ano, názvy skladeb jsou jeden velký kýč) zase nepokrytě vykrádá pecku "Addicted To Serenity" od ANGEL DUST (pak už naštěstí jede vlastní cestou a kromě blbých slokových frází je velmi slušný).
Mezi (skoro)vatové položky můžeme započítat devítku "Save The World" a...a tím vyloženě negativní výčet končí. Jak jsem uvedl výše, většina skladeb nenudí a i když jim k blyštivější dokonalosti leccos schází, v celkovém měřítku patří k tomu nejlepšímu, co z téhle kapely (potažmo celé japonské scény) vzešlo. A to se počítá.
|
