S ohromnou chutí si vychutnávám ty okamžiky, kdy se mi do ruky zcela nečekaně dostane perla. V případě italských MirrorMaze cestu k mým uším prošlápl fakt (který se ve finále ukázal jako nepodstatný a zavádějící), že v řadách kapely funguje Fabio D´Amore, basák rakouských Serenity. MirrorMaze jsou však ze zcela jiného soudku. Jejich parketou je progresivní metal, u kterého s čistým svědomím můžu přisvědčit častým tvrzením, že MirrorMaze jdou zdařile ve stopách tvůrců a tahounů žánru (Dream Theater, Rush, Evergrey, Fates Warning, jejichž křikloun Ray Alder si na „Walkabout“ v „Deeper Signs“ zahostoval), aniž by na ně kdovíjak ztráceli. A přitom jdou svojí přístupností a melodičností, čerpající z powermetalu, úspěšně na ruku i posluchačům, kteří se neradi utápí v přílišné technické vyspělosti.
To, o co se řada dalších nováčků oboru marně snaží, totiž funkčně pospojovat technickou preciznost, občasnou krkolomnost a nesnadnou uchopitelnost nápadů, melodičnost, dramatičnost a emotivnost padá z MirrorMaze (po většinu času) naprosto přirozeně a spontánně. Pravda, dojde na okamžiky, kdy vás kapela může vykopnout ze sedla přece jen krapet zašmodrchaným, komplikovaným či až příliš přebytečně exhibicionistickým manévrem, ale na druhé straně to obratem dokáže vyvážit melodickou splavností či bohatě emotivním projevem.
Nechci se pouštět do detailnějšího pitvání jednotlivých songů, neb by šlo o sysifovskou dřinu a stěží bych dosáhl plně vystihujícího výsledku, každá jednotlivá z devíti skladeb je totiž velice bohatá, dramatická i dynamická, MirrorMaze (opravdu trefný název!) nešetří nápady, přechody, ani přitažlivými změnami, pocity, atmosférou i trochou nezbytné technické okázalosti. Jsou silní v rychlých, svěžích a agresivních momentech, jsou velice působiví ve vláčných pocitovkách, jsou poetičtí v křehkém houpání.
Alespoň osobní tip si neodpustím (i když doporučení nejvyšší kvality platí opravdu pro každou položku) - je jím emotivně vypjatá melancholická „Earn Your Answers“ s excelentním zpěvem. A to je pro mě to největší překvapení. U mikrofonu se totiž vyžívá již zmíněný Fabio D´Amore a přiznávám, že jeho variabilní, podmanivý a vzrušující hlas mě totálně vyrazil pojistky. Kurňa, chlape, tobě to ale zpívá!!! Podobným způsobem by se dala vychválit celá kapela (již zmíněná „Earn Your Answers“ by mohla fungovat jako dokonalý reklamní vzorek desky, to kytarové sólo je taky pecka), ale jak říkám, škoda slov, lepší jednou slyšet, než stokrát popisovat… ;-)
Není to snadno stravitelné album. Rozmanitá, pestrá, vzrušující a bohatá deska, plná příjemných melodických sklouznutí, emocí, a jen o trochu komplikovanější, než letošní nahrávka power-prog velmistrů Lanfear, která mi, coby připodobnění „Walkabout“, připadá nejvýstižnější. Ideální deska pro dlouhé zimní večery, i přes systematické pronikání do jejích zákoutí možná ještě ani na jaře z ní nebudou vykutány všechny poklady. Tohle že je debut?!? Klobouk dolů, pánové!
|
