Greedy Invalid z Nového Jičína natočili bezesporu svoji nejdospělejší (tudíž nejvyzrálejší) nahrávku. To jsou slova, kterými Venca před třemi lety začínal svůj elaborát k tehdy aktuálnímu albu „Anna“ severomoravských gotiků. A já si je zcela bezostyšně vypůjčím i pro jejich novinku „The End“. Jen na rozdíl od tehdejšího poměrně střízlivého Vencova hodnocení budu na „Konečné“ daleko nadšenější a v následujících řádcích nebude daleko k žonglování se superlativy.
Důvod je prostý. Nejenže „The End“ je dospělé a přesvědčivé, nejenže je deska zaplavená velice povedenými a chytlavými melodiemi, nejenže na desce není výrazně slabší místo, ale hlavně ta uvolněně hravá, spontánní a působivě vyzývavá a naléhavá atmosféra (a je jedno, jestli desku zrovna prosvěcují paprsky optimismu, jestli potemní díky mrazivé melancholii, či jestli obnaží své emoce až na kost) jde přímo pod kůži. To, že klávesy hrají převážně významnější roli, než kytary, není vůbec na škodu, ta přitažlivá atmosféra je vytvářena především jejich barevnými rejstříky. A pochopitelně i ležérně elegantním a přitom emotivním Stormovým vokálem, který se příjemně, nenásilně a zároveň velice dramaticky mazlí s texty.
Jak výše řečeno, deska nemá slabší místo, proto doporučovat nějaké vrcholy se může zdát zbytečné. Přesto si neodpustím ukázat především na houpavě uskákanou (to je přesně ten stav, kdy se neubráníte pohupování a ještě pár dní po poslechu vám ten přitažlivý motiv zůstává v hlavě) „Neverending“ - ta kombinace lehoučce pozitivního, středověkem olíznutého klávesového motivu s jedovatě vypjatým, vzrušujícím řevem je naprosto dokonalá a ohmatávání různobarevných emocí ve Stormově hlase (nemluvě o skvělé hlasové výpomoci, proplétající se s hlavním vokálem) je nepopsatelné dobrodružství. Totálně vzrušující zážitek! Stoprocentně pohlcující atmosférou se může pochlubit „Lies“, která v melancholickém pohupování nabídne přitažlivou spolupráci kláves a kytar, podmanivě ztlumený vokál se vzrušující nádech studeně nezúčastněného kovu (už tady vás může napadnout určitá podobnost, která v závěru v podobě coververze dojde svého naplnění) i nádherného melodického sklouznutí. A takhle by se dalo pokračovat u každého jednotlivého songu, hloubka atmosféry a přesvědčivost emocí na „The End“ je nevyčerpatelná.
To, že Greedy Invalid sáhli po coververzi zrovna od Depeche Mode vlastně ani nepřekvapí (stejně tak, kdyby se pustili do předělání třeba Sisters Of Mercy, Fields Of The Nephilim, To Die For či domácích soukmenovců ze Třináctého století, šlo by o logický krok, vlivy těhle spolků lze na desce také zaslechnout). Jejich muzika má stejně mrazivý nadhled a melodicky stoprocentní háčky, jejich zpracování klasiky „Enjoy The Silence“ je maximálně působivé. A stejně tak potenciální jazykový souboj (byť čeština dostává oproti angličtině jen zlomek prostoru) vyznívá nerozhodně – jednoduše, takhle to dopadá, když se daří… ;-)
Zásadní rozdíl mezi předchozím albem a aktuální novinkou je pro mě v tom, že Greedy Invalid se dokázali vyhnout mdlým momentům, deska je od začátku našlapaná a ve svém tlaku nepolevuje. Zároveň se zbytečně nepouští do uměle vypjatých momentů, naopak songy gradují velice přirozeně. 
A v neposlední řadě od předchozí strohé syrovosti Greedové značně zešťavnatěli a uvolnili se. A tahle kombinace je maximálně soudržná, působivá a chytlavá. „The End“ je tak prvním letošním tuzemským albem, které mě trefilo téměř přímo na komoru. Přitažlivé, živé, výborně napsané i výborně nahrané, nevyčerpatelné…, je to zvláštní, když vás deska, jejímž základem má být melancholie a beznaděj dokáže nabít takovou spoustou pozitivní energie. Tleskám!
|
