Jaké že osivo to v letošním roce na power-progresivním slovenském poli vlastně zaseli, že jim tam dozrává tak bohatá úroda? Tohle je za loňský rok již čtvrté album z líhně našich východních sousedů (a vedle Castaway a Signum Regis třetí, ve kterém má prsty zpěvák Mayo Petranin, tenhle chlapík s úžasným hlasem je pro mě synonymem a zárukou pro skvělou muziku), které si velice razantně říká o nejvyšší příčky v mém osobním žebříku. Zajímavější tento fakt je i proto, že kapela One Second Hotel (finalisté slovenské Wacken Metal Battle) svůj první koncert odehrála teprve na jaře loňského roku a o necelého půl roku později představila své eponymní EP.
Na kterém kluci nabídli (bohužel pouhé) čtyři skladby. Každá z nich se drží power metalového základu, díky čemuž je deska kompaktní a soudržná, zásluhou všemožných ingrediencí (i na country dojde ;-) ) se však každý kousek tváří jak z jiného soudku. „Afterlife“ nabídne optimismem prodchnutou náladu, živou, svěží a lehkou melodii, barevně pestrý vokál (v téhle hudební radosti skvěle působí drobné hlasivkové přibroušení), hravou kytaru i samplově příjemný ocásek. Nejbarevnější (a přitom nejkratší) položkou téhle rozmanité kolekce je „The Colonist“. Zatímco kytara opět tíhne k optimismu, úvodní rytmická palba nekompromisně drtí a Mayovy hlasivky získávají alarmující odstín, aby se s melodickým sklouznutím One Second Hotel spustili přes optimisticky rozvernou country pasáž až sekaným riffům a nabroušenému napínavému zpěvu – a nebojte, dokonale to drží pohromadě! I v emocích jsou si One Second Hotel jistí v kramflecích – „Some Hope Remains“ je křehká, decentní, houpavá, konejšivá a dramaticky vystavěná záležitost s výborným zpěvem i kytarovým sólem. Finále „The Sun pt. 1“ nabídne přehršel přitažlivých nálad,
přesvědčivé představení individuálních schopností (především to úvodní uhrančivé spojení elegantního zpěvu a kytary je fascinující) členů kapely i řadu jednoduše chytlavých (nebojím se říct hitových) motivů, spojených do mohutně působícího celku.
Nespoutaná, uvolněná, otevřená, optimisticky agresivní muzika, nápadově bohatá a přitom dostatečně přístupná. Důvod nejít v bodování ještě výš je v případě EP „One Second Hotel“ v podstatě jediný – délka alba. Pokud v kvalitativním trendu, na épíčku jasně deklarovaném, kluci vydrží a nepoleví, nebylo by brzy kam šplhat. Pro první zápis do diskografie ideální kombinace – výborná deska a k tomu velmi silný potenciál! S výhledem na chystané letošní plnohodnotné album se je sakra na co těšit.
|
