Dnes přicházíme s posledním dílem mapování zajímavých powermetalových desek roku 2014, na které přitom nevyšla řada v samostatných recenzích. Samozřejmě to neznamená, že jsme tím vyčerpali všechny žánrové nahrávky, naopak, i v listopadu a prosinci vyšlo pár kvalitních kousků (především druhé album Britů Neonfly), o které vás v žádném případě nehodláme ochudit. Než se tak stane, třeba vám přijde vhod jedna z následujících kapel. Jdeme na to!
TRAUMER - The Great Metal Storm
Původ kapely Traumer by jen trochu zkušený posluchač pravděpodobně rozpoznal hned v prvních minutách alba. Pokud by ještě váhal u hudby, rozsvítilo by se mu u zpěvu Guilherma Hirose. Lehce upištěný vokál ve výškách, líbezně podlézavý v nižších polohách, to dobře známe ze smeček Angra, Terra Prima či Silent Moon. Ano, Brazílie je správně. Všechny jmenované spolky stojí za hřích, a ani debutová (a poněkud velkohubě nazvaná) deska „The Great Metal Storm“ tamější scéně rozhodně ostudu nedělá, na extra povedenou metalovou smršť ovšem také raději zapomeňme. Tomu jednak brání až moc uhlazený zvuk (což v tomto případě vadí hlavně u bicích), jednak nečekané množství pomalejších pasáží a skladeb. Melodický power metal v podání kapely Traumer potěší posluchače, který bude naladěn na smířlivě nenáročnou vlnu. Vrcholy hledejme u nejzdařilejších položek s čísly tři („Gates of Freedom“) a osm („Enjoy Your Paradise“). Brazilci totiž zaujmou spíše fragmentově, z komplexního pohledu nemají dostatek atraktivních nápadů, aby utáhli celou padesátiminutovou stopáž. Třeba to vyjde příště lépe, prvotina dala k těšení slušný závdavek.
6/10
YouTube ukázka - Enjoy Your Paradise
ISIDRIS - Fire, Stone & Blood
S touto kapelou zůstaneme na stejném kontinentu, jen se přesuneme více na jih, do Argentiny. Opět jde o debut a pokud se kvality obsahu týká, ani v tomto ohledu se mnoho nemění. I když by název alba mohl svádět k hutné powermetalové odnoži, kterou provozují třeba smečky Primal Fear nebo Brainstorm, opak je pravdou. Vzletné a odlehčené melodie prostupují většinu skladeb, leč, stejně jako v případě Traumer, zdaleka ne všechny snesou přísná kritická měřítka. Když se ale Argentinci trefí, je to učiněná radost. Úsměv by se na tváři fanoušků melodického metalu měl objevit při peckách "Higher", "One In a Million", "Why", "Holy Fire" a hlavně při závěrečné střele "We Are One". Naspídovaná rytmika a načechrané refrény jsou ozdobou všech jmenovaných a dávají jasný signál o nemalém potenciálu většiny zúčastněných. Zejména dva chlapíci jsou již na tamější scéně slušně etablováni. Bicmen Jorge Perini prošel celkem známými a hlavně dobrými spolky, jakými jsou kupř. Ariadna Project, Imperio nebo Renacer, kterými se mihl i kytarista Isidris, Juan Pablo Kilberg. Pouze zpěvák Daniel García je novicem, nutno dodat, že nikterak objevným. Jeho hrdlo oplývá spíše průměrným zabarvením a není tedy přímým důvodem, proč tuhle kapelu vyhledávat. Tím důvodem jsou, jak už bylo několikrát zmíněno, silné melodie, které ve větší či menší míře nabídne každá z písní. Každopádně album hodné doporučení.
6,5/10
YouTube ukázka - We Rule
CROSSWIND - Vicious Dominion
Tohle mohlo být za příznivých okolností jedno z nejlepších alb roku! Je na něm hned několik doslova kulervoucích kompozic ("The Order", "Angels at War", "Aeons", "Eye of the Storm") a zbytek nijak dramaticky nezaostává. Žel, druhý zásek (nenechte se případně zmást údajem na Encyklopedii Metallum, že jde o debut, páč to tam mají blbě) řeckých Crosswind se zařadil do bolavě dlouhé řady těch, kterým skvělý obsah zkurvil zvuk. Ne tak příšerně, jako v případě rovněž letošní desky krajanů Secret Illusion, ale stejně jeho nedůraznost mrzí a dojem nenapravitelně sráží dolů (v bodovém vyjádření zhruba o bod). Od první fošny "Opposing Forces" se náplň novinky charakterově trochu liší. Řecká bárka totiž nabrala směr od syrovějších heavy/speedmetalových vod k prosluněným ostrovům, na nichž se paří v rytmu rychlých a vzdušně melodických tónů. Je to i dílem nového (a úžasného!) zpěváka Vasilise Topalidise, kterému z minula předal mikrofonový stojan Kyriakos Vasdokas, jenž se nyní zaobírá už pouze hrou na kytaru. K tomu se udála výměna na bubenickém štokrleti (za Billa Mitsarise nastoupil Vasilis Mitsaris) a najednou se pohybujeme v ještě vyšších kvalitativních dimenzích. Album má stopáž necelých pětačtyřiceti minut, takže nestihne nudit. Až na ten zpropadený zvuk. Je to, jako kdybyste dřeli na baráku, vše měli vymakané do posledního pokojíku, a nakonec vám ho zedníci ohodili břečťanovou fasádou. S tím rozdílem, že to by se dalo napravit. Deska "Vicious Dominion" je ovšem poznamenána navždy.
7/10
YouTube ukázka - Vicious Dominion
|
