Na dnešní metalové scéně je velmi těžké udržet se v popředí zájmu i pro již dávno zavedené spolky. Startovní pozice pro začínající kapely je pak doslova nemilosrdná. Je proto dobré přijít s něčím, co zaujme tzv. na první dobrou. Slovenským symfonikům Sinners Moon se to víceméně povedlo, když jako první vlaštovku debutové fošny „Atlantis“ vypustili lyrické video ke skladbě „Memento Mori“, která sice nesejme bůhvíjakou originalitou, nicméně disponuje sugestivní lyrikou, příjemně hutným symfo aranžmá a hlavně výbušnou vášní, jež z ní prská na všechny strany a je tak schopna donutit nové posluchače, aby u videa vydrželi déle než deset vteřin.
Dobrou zprávou je, že přísnější kritické měřítko snese celé album, které však rozhodně není záležitostí na jeden poslech. Neplatí to pro písně, jejichž hlavním úkolem je rychlý tah na (koncertní) branku (viz právě zmíněná „Memento Mori“), většina položek ale přímo vyžaduje, aby jim posluchač věnoval adekvátní časový prostor. Rozvíjení melodických poupat je totiž pozvolné, čekání se však vyplatí. Je to dáno i značnou kompoziční variabilitou, která znamená řadu rytmických a náladových zvratů. Jejich hlavním hybatelem je syté symfonické aranžmá a mohutné kytarové valy, které dodávají hudbě Slováků správnou metalovou energii a majestátnost.
Hlavní inspirací mozku kapely Lukena byli (dle jeho vlastních slov) Finové Nightwish (za sebe bych zmínil ještě Němce Xandria, zvlášť pokud se oné explozivnosti týká). Kapely sice obecně nemají rády, pokud jsou k někomu přirovnávány, zde je to však na místě. Při poslechu si vzpomeneme zejména na desku „Imaginaerum“ (např. přímá citace riffu ze „Storytime“ v osmé skladbě „Dark Episode“). Jedním dechem ale dodávám, že o nějakém bezduchém plagiátu mluvit nelze, na to jsou Slováci až příliš autorsky svébytní (pokud navíc jejich počin srovnám s aktuálním dílem Nightwish, vítězí jasně Lukenova banda!). Album „Atlantis“ je (v hantýrce hráčů počítačových her) velmi slušnou akční adventurou, která střídá klidné pasáže s momenty neurvalých instrumentálních soubojů. Hlavní „pařmenka“ Sima tuhle jízdu kočíruje s nadprůměrným hlasovým talentem (s častou kooperační výpomocí growlujícího partnera Dericka) a scénické orchestrace zase všemu dodávají přitažlivě temnou atmosféru. Otázkou zůstává: stačí tohle na evropskou (a tím pádem vlastně i světovou) extratřídu?
 Podobných uskupení se totiž v poslední době vyrojilo obrovské množství a přesycenost scény tak automaticky generuje pár nejlepších na světlo zájmu, zatímco na zbytek (asi 95%) kapel vrhá nemilosrdný stín zapomnění (většinou neplatí alespoň pro domovské země).
Jak si v této selekci povedou Sinners Moon, ukáže až čas, nicméně potenciál je zde zcela patrný a několik debutových skladeb stojí hodně vysoko. Kupříkladu sedmička „Fly To The Moon“ s dynamickou rytmikou, instrumentálními víry i příjemně zklidňující mezihrou. Dalším vrcholem jsou pak dva baladické kusy s velmi přitažlivými vokálními linkami ("Pray For The Child" a "Upon A Star", která je však uvedena pouze jako bonus, díky tomu, že je nazpívána bývalou zpěvačkou Andreou). Nutno vypíchnout i šestku "My Servant" s hostujícím Tony Kakkem (Sonata Arctica), stejně jako mnohovrstevnatou a chytře gradující titulní píseň. Album „Atlantis“ má však i jednu odvrácenou tvář, která jej poznamenává snad až osudově. Jde o zvuk, který nevyšel úplně ideálně, a to přesto, že v něm má prsty a uši sám Roland Grapow. Bylo kolem toho prý mnoho útrap, jež se táhly několik měsíců, výsledná verze však přesto nedokázala přinést uspokojivý výsledek. Je to velká škoda, neb s preciznějším ozvučením mohl být zážitek ještě o jeden level (bod) výživnější.
|
