Jakmile u nějaké nové desky vidím spojení italský power metal, mé očekávání začne stoupat do abnormálních výšin. Reakce je založena na zkušenosti z posledních let, kdy z této země vzešla řada opravdu skvělých nahrávek. Je to přitom malý zázrak, protože dle tamních hudebníků je v Itálii metal těžký underground s nulovou mediální podporou. Zázemí si proto musí hledat v jiných světových destinacích, což se naštěstí daří. A povést by se to v pohodě mělo i nováčkům Arca Hadian, kteří v říjnu vyrukovali s novinkou „The Prophecy“.
V případě této kapely bylo mé očekávání vysoké i z důvodu slyšení singlu „Waiting For The Light“, který byl do internetového světa vypuštěn jako první. Vynalézavý, nápaditý a příjemně melodický symfo-power (s lehkým dotekem progu) splňoval mé nároky do puntíku. Výsledná známka pod recenzí nicméně naznačuje, že se tento vysoký standard nepodařilo přenést na celou hrací dobu. Začneme ale pozitivy. Jestli se debut Italů může něčím pyšnit, je to zvuková produkce z dílny Simone Mularoniho (Domination Sounds Studio). Album „The Prophecy“ je radost poslouchat už jen díky tomu, že žádná složka netahá za uši, vše je čisté a jako stvořené pro kvalitní zvukovou soustavu. Vychutnat si tak můžeme např. jemné symfonické aranže nebo zpěv jednoho ze dvou zakladatelů kapely, Carla Faraciho (prošel úž výbornou Odysseou), který ve vysokých polohách zlehka připomíná svého krajana, úžasného Roberta Tirantiho (Labÿrinth). O to více zamrzí, že tato kvalita není podtržena stejně dokonalým (nebo alespoň skvělým) hudebním obsahem.
Nešlo by ani o to, že všechny skladby jedou ve středním, případně pomalejším tempu (dogmatičtí spídaři si zde na své opravdu nepřijdou). Problémem je menší chytlavost a nedostatek silných míst, které by z debutu Italů činily opravdu výjimečný počin. Vše se hezky poslouchá, někdy ale přestává být jasné, jestli to není právě a jenom díky perfektnímu soundu. O žádné písni nemůžeme mluvit jako o hudebním braku, těch opravdu vypečených skladatelských špeků ale rovněž není mnoho. Pokud však přijdou, stojí za to! Krom výše zmíněné pecky "Waiting For The Light", jež celou desku načíná, sem rozhodně patří vrcholná položka alba „The Lord Of Sacrifice“ s - mimo jiné - naprosto parádním refrénem, dále chorus řízné osmičky "The Prophecy of Victory", chytrá stavba melodických motivů v následné devítce „Words To You“ (u které si na své přijdou fandové německých Masterplan), a také závěrečný kus „Rising Force“.
V něm se konečně dočkáme zrychlení a atraktivní rytmické dynamiky, jež je spojena s paušální líbivostí songu. Jenže ouha, ono nejde o původní kus kapely, ale o pouhý cover skladby kytarového mága Yngwieho Malmsteena. Italové se tak vlastně sami usvědčili z toho, jak daleko ještě mají k velkým skladatelským jménům. Z několika momentů jejich prvotiny je však zároveň evidentní, že jsou na správné cestě. Přeji si jediné: kéž se vše podaří vyladit už na jejich příštím počinu!
|
