Negativní recenze jako forma psychického násilí?
Často přemýšlím, jaký dopad mohou mít recenze na konkrétní autory. Ať už jde o filmy, knihy nebo muziku, většina umělců se shoduje, že je reakce na jejich dílo zajímá, a "ten, kdo říká opak, nemluví pravdu". Věřím tomu, když totiž - zcela nevhodně - vztáhnu dané tvrzení na sebe, pak i mě zajímají reakce na mé články, přičemž pozitivní ohlas zahřeje na duši, a negativní komentář rozladí, třebaže se člověk během let přece jenom trochu otrkal. V tomto ohledu mě zaujal výrok režiséra a herce Ondřeje Sokola, jenž v jednom nedávném rozhovoru tvrdí, že čistě negativní recenze je vlastně způsob psychického násilí. Tento na první pohled nepřiměřený výrok má své hluboké opodstatnění. Nikdo není vůči názorům okolí imunní a každý rýpanec vleze kousek pod kůži, zanechá nepatrný, ale citelný otisk. Možná by na to měl brát kritik při psaní recenze ohled, samozřejmě v souvislosti s tím, kdo jeho slova může reálně číst. V našem případě se asi nemusíme ohlížet na recenze zahraničních alb. Jejich autoři o naše slova zavadí velmi sporadicky, a pokud ano, pak půjde spíše o pozitivní hodnocení, jenž jim sami nabídneme k přečtení. Při recenzování domácích alb je ale jistá míra ohleduplnosti na místě. Za každou deskou, za každou skladbou a za každým tónem se ukrývá obrovské množství práce a prostředků. Nikdo přitom nenahrává své dílo se záměrem stvořit odpad nebo terč posměchu. Sám za sebe přiznávám (aniž bych přeceňoval dosah mých recenzí!), že mně podobný odstup sem tam chybí. Tento úvodník budiž závazkem, že se na tom pokusím trochu zamakat.
Petr Štěpnička, 15.11. 2024
Tak se Tudor vrátil... Hodně lidí se těšilo na návrat a po vydání tohoto promo CD si myslím, že se vracet nemuseli. Rozhodně ne v této podobě. Takhle hromadu fanoušků akorát zklamali. Už to není black, ale nějaký takový pochybný bigbít. Psalo se, že Tudor je ovlivněn Rammsteinem, mně se to moc nezdá. Tyhle němce teda neposlouchám, ale co jsem slyšel, tak se mi zdálo úplně jiné. Těžko soudit podle třech písní, ale podle dalších počinů "Live in Most" a "Někdo se dívá I." můžu s klidem říct, že ..
Po odchodu Bruna z Krabathor vzniklo tohle promo, které bylo později vydáno jako EP. Jedná se death metalovou smršť, ovšem Bruno zvolil jinou cestu, než byla cesta Krabathoru. Což je jen dobře. Kdo by také stál o kopírku jeho bývalé kapely, že? Vydání tohoto mimi považuji za dobrý tah, jedná se dobrý materiál, který navíc obsahuje cover od legendárních Bulldozer.Toto EP bych ani nebodoval, (kvůli tomu, že je to EP a ..
Tenhle styl věčně se valící z radiových přijímačů je pro mne jako Madrid, či jiná španělská vesnice..:o). Takže těžko budu vyzdvihovat jednotlivé přednosti, kritizovat negativa a srovnávat s jinými skupinami a interprety. Je to spíše shrnutí jednoho, či více poslechů pro mne dosti neznámého, nebo lépe řečeno neposlouchaného stylu. Začněme pěkně od začátku. Lenka Dusilová se dostala do podvědomí posluchačů především spoluprácí se skupinou ..
Norští válečníci Mayhem jsou naprosto exemplárním příkladem milované a zároveň tvrdě kritizované kapely. Staré počiny kalibru „De Mysteriis Dom Sathanas“ jsou sice stále nepřekonatelným kultem a evergreeny (přesněji everblacky) jako „Deathcrush“, „From The Dark Past“, „I Am Thy Labyrinth“ apod. patří právem do elementární tmavouhelné abecedy, ale současnost bandu byla až do vydání nehorázně oddalované novinky „Chimera“ diskutabilní. Poté, co si nejeden kovaný černokněžník zkazil náladu..
CD vyšlo již v roce 1997, ale po nedávném návratu na scénu jsem usoudil, že by bylo O.K. napsal i recenzi na tohle, podle mě nedoceněné dílo. CD začíná klávesovým intrem - dobrý začátek. Materiál pokračuje ve středně rychlém death metalovém tempu. Matně si pamatuji na recenze v tehdejších zinech, kde CD zrovna nechválili, abych byl přesnější, nechválili zvuk. Já si myslím, že na debut je zvuk slušný, ani dobrý, ani špatný. Stejně si myslím, že ty pomluvy týkajících se údajných ..
Musím se přiznat, že na poslech tohoto CD jsem se dost těšil. Precedens s Bárou Basikovou je pro mne dlouholetá a naposlouchaná klasika. Jan Sahara Hedl patří mezi mé další oblíbence (jeho CDs plánuji na další recenzi) a tak jsem s chutí sáhl po CD Precedensu s, tentokrát, Petrem Kolářem. Jejich frontmena myslím není nutné představovat. Petr zpívá s Arakainem, Precedensem, v muzikálech Johanka z Arku a v mnoha dalších… má za sebou jedno sólové album. Jeho ..
