Michael KISKE, Andi DERIS (HELLOWEEN) - Vydali jsme ze sebe to nejlepší
Z poslední desky hráli "Best Time", "Mass...

Michael KISKE, Andi DERIS (HELLOWEEN) - Vydali jsme ze sebe to nejlepší
„Budeme hrát polovinu nového alba a ne jen staré...

DEVIN TOWNSEND - PowerNerd
Miloval som Devina, aj som nejake 2-3 koncerty...

DIAMOND ALICE - Diamond Alice
Mne to veľmi sadlo. Dokonca až tak, že napriek...

DEVIN TOWNSEND - PowerNerd
je pravda , že ani SYL ma už ku konci nebavil......

DEVIN TOWNSEND - PowerNerd
Devin by mal hlavne obnoviť DTP, ktoré úplne...

DEVIN TOWNSEND - PowerNerd
Ahoj, pokud narážíš na některá vyjádření z...

DIAMOND ALICE - Diamond Alice
Dneska už nejde natáčet alba jako Cherry Pie,...

DIAMOND ALICE - Diamond Alice
Dneska už nejde natáčet alba jako Cherry Pie,...

DEVIN TOWNSEND - PowerNerd
vraj návrat k SYL ? ani náznakom ... čakal som...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




Úvodník:

Negativní recenze jako forma psychického násilí?

Často přemýšlím, jaký dopad mohou mít recenze na konkrétní autory. Ať už jde o filmy, knihy nebo muziku, většina umělců se shoduje, že je reakce na jejich dílo zajímá, a "ten, kdo říká opak, nemluví pravdu". Věřím tomu, když totiž - zcela nevhodně - vztáhnu dané tvrzení na sebe, pak i mě zajímají reakce na mé články, přičemž pozitivní ohlas zahřeje na duši, a negativní komentář rozladí, třebaže se člověk během let přece jenom trochu otrkal. V tomto ohledu mě zaujal výrok režiséra a herce Ondřeje Sokola, jenž v jednom nedávném rozhovoru tvrdí, že čistě negativní recenze je vlastně způsob psychického násilí. Tento na první pohled nepřiměřený výrok má své hluboké opodstatnění. Nikdo není vůči názorům okolí imunní a každý rýpanec vleze kousek pod kůži, zanechá nepatrný, ale citelný otisk. Možná by na to měl brát kritik při psaní recenze ohled, samozřejmě v souvislosti s tím, kdo jeho slova může reálně číst. V našem případě se asi nemusíme ohlížet na recenze zahraničních alb. Jejich autoři o naše slova zavadí velmi sporadicky, a pokud ano, pak půjde spíše o pozitivní hodnocení, jenž jim sami nabídneme k přečtení. Při recenzování domácích alb je ale jistá míra ohleduplnosti na místě. Za každou deskou, za každou skladbou a za každým tónem se ukrývá obrovské množství práce a prostředků. Nikdo přitom nenahrává své dílo se záměrem stvořit odpad nebo terč posměchu. Sám za sebe přiznávám (aniž bych přeceňoval dosah mých recenzí!), že mně podobný odstup sem tam chybí. Tento úvodník budiž závazkem, že se na tom pokusím trochu zamakat.

Petr Štěpnička, 15.11. 2024

Jack RUSSELL - Shelter Me


Pro rockového muzikanta, který byl bytostně srostlý s losangeleskou scénou osmdesátých let a v téže době slavil i největší úspěchy, nebyl horší rok než pětadevadesátý. Předchozích pár let takový hudebník dostával po hubě nejen od vydavatelství a médií, ale i od bývalých fanoušků třeba za to, že kdysi nosil natupírované vlasy, ale rok 1995 byl zlomovým, neboť většinou upadl do nezájmu širší veřejnosti. Scéna se zmítala jako v horečce, ..více

[recenze]

[21.11.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


RISK - The Reborn


Kalijuga… věk degenerace je naší současností. Lidé jsou zlí, hádaví otroci, chudí a nešťastní, neboť si nezaslouží štěstí… Dominují jim ženy, které jsou povrchní, upovídané, chlípné a mají příliš mnoho dětí… Jsou utlačováni svými vládci a sužováni přírodními katastrofami, hladomorem a válkami. Jejich neštěstí skončí až znovuzrozením ničitele Ravany. Tak je psáno." ..více

[recenze]

[21.11.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]


THE CURE - Songs Of A Lost World


Skutečnost, že se The Cure vrací s novým albem, nevyžaduje žádné další konstatování, aby tato zpráva mohla plnit přední stránky hudebních médií. Návrat britské formace kolem podivínského frontmana Roberta Smithe je na hudební scéně bezesporu jednou z nejdůležitějších událostí pomalu končícího roku, protože dlouhá léta se v to vůbec nedoufalo. Od doby, kdy kapela slavila největší úspěchy, uplynulo už více než třicet let a od chvíle, kdy vydala poslední album „4:13 Dream“ rovných šestnáct. ..více

[recenze]

[20.11.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


Thrashmetalové novinky roku 2024 - část V. - kapely HATCHET, HAVOK a PUBLIC INTOXICATION


Americká skupina Hatchet za to vždy uměla vzít. Jenže autorská kvalita není tím, co čtveřici borců ze San Francisca občas dělá problémy. V případě minulé řadovky "Dying to Exist" to byl zvuk, který totálně zazdil veškerý hudební potenciál. Od té doby uplynulo šest let, během nichž měla sestava dostatek času na zpytování svědomí. Pokud můžeme soudit z obsahu říjnového EP "Leave No Soul", pak se zdá, že to vyšlo. Nejnovější kraťas láká už na obalovou malůvku,..více

[recenze]

[20.11.2024]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: /10]


ČAD - Veľký tresk


Slovenská úderka Čad vznikla v roku 1994 a novinka "Veľký tresk" je ich ôsmy radový album. Kapela pokračuje presne tam, kde skončil album „Medvede“ z roku 2021 a kapela ešte viac zatlačila na pílu. Pritvrdila aj v textoch a výsledok je famózny. Mix sviežeho thrash metalu, ktorý sa točí vo výborných melodických linkách, je výborná vec na dobrú hopsavú tancovačku.

Novinka začína výbornou skladbou „Veľký tresk“, podľa ktorej bol album pomenovaný. ..více

[recenze]

[19.11.2024]

[Ján Marton]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 9,5/10]


DEVIN TOWNSEND - PowerNerd


Jste nerd? Nebo dokonce „Mocný nerd“? To označení je nesmysl, ale u příležitosti nové skladby a alba ho vymyslel Devin Townsend. A každý, kdo si desku pustí, je alespoň trochu „PowerNerd“. Minulé album „Lightwork“ bylo pohodové a posluchačsky velmi přívětivé. A „PowerNerd“ ho tomhle ohledu následuje. Ačkoliv měl Devin Townsend pracovat na jiné desce (hovořilo se o nahrávce „The Moth“), přednost dostal „Nerdík“...více

[recenze]

[19.11.2024]

[Tomáš Marton]

[6 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


VOLA, CHARLOTTE WESSELS, THE INTERSPHERE - 13.11.2024, PRAHA, MeetFactory


Je zajímavé navštívit během dvou týdnů jeden a ten samý klub a přitom na velmi odlišnou muziku. Zatímco nedávno to byl melodicko death metalový večer (Dark Tranquillity), tentokrát šlo o prog rock/metalovou show. Polovina týdne, téměř půlka listopadu a pražský klub MeetFactory. Sestava se tu sešla pozoruhodná. The Intersphere, Charlotte Wessels a Vola. Vyprodáno nebylo, ale klub se velmi slušně zaplnil a vlastně to i bylo příjemné, že se nekonala brutální tlačenice...více

[reporty]

[18.11.2024]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]


SLADE - We`ll Bring The House Down


„Byli jsme úplně na dně. A když bylo úplně nejhůř, rozhodl se Dave, že kapelu opustí,“ uvedl frontman Noddy Holder na adresu kytaristy Davea Hilla. Slade se nedařilo nic z toho, na co sáhli. Singly zmizely z hitparád, poslední dvě alba „Whatever Happened To Slade“ a „Return To Base“ nikdo nekupoval a jestliže punk před třemi lety znamenal pro kapelu pohromu, nyní to vypadalo, že jí nastupující heavy metal zasadí ránu z milosti. Jim Lea a Noddy Holder cvičně skládali nové skladby, ale vůbec nebylo jasné, ..více

[recenze]

[18.11.2024]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 7/10]


PARAGON - Metalanation


Veteráni Paragon prý měli na mále. V době, kdy světem otřásala covidová brebera, se otřásla v základech i sestava šestice hamburských heavíků. Vnitřní napětí nevydržel kytarista Günter Kruse, ani bubeník Sören Teckenburg, Ústřední autorská dvojice Jan Bünning and Martin Christian sice pracovala na nových skladbách, ale i Martin Christian měl zaječí choutky, takže se Paragon dohodli na tom, že za bicí posadí mlaďáka Jasona Wöbckeho, odehrají pár koncertů na rozloučenou s Martinem a kapelu rozpustí...více

[recenze]

[17.11.2024]

[Savapip]

[1 komentář]

[hodnocení: 8/10]


WEATHER SYSTEMS - Ocean Without A Shore


Král je mrtev, ať žije král, říkali staří Angličané a s trochou nadsázky se jejich dávné rčení dá přenést i na britskou hudební scénu. Není nutné hned mluvit o vracejících se Oasis, v nichž ze staronového svazku bratří Gallagherů spíše čpí síla peněz než touha po vzájemném hraní či tvorbě nové hudby. Anathema byla kapelou mnohem menší, ale pláč fanoušků (ač značně užšího okruhu než v případě Oasis) byl při jejím konci možná větší, než když si Gallagherové vjeli do vlasů...více

[recenze]

[16.11.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


INNERWISH - Ash of Eternal Flame


Že bude nové album řecké kapely InnerWish dobré, bylo jasné dlouho před jeho vydáním. Tři vypuštěné singly potvrzovaly, že spolek, o který si z důvodu delší nečinnosti dělal starosti nejeden fanoušek, se vrátí na scénu ve velkolepé formě. Ve skladbách se zračila autorská nápaditost, řemeslná zručnost, a také mazácký klid, jenž dával na srozuměnou, že rychlým písním známým z rané éry kapely pravděpodobně definitivně odzvonilo. A že to vůbec ničemu nebude vadit.....více

[recenze]

[15.11.2024]

[Petr Štěpnička]

[1 komentář]

[hodnocení: 8/10]


ANVIL - One And Only


Letité hořekování nad tím, že Anvil nikdy nedosáhli takového úspěchu jako třeba Metallica nebo Judas Priest, přestože s nimi v osmdesátých letech sdíleli jedno pódium, je notně obehraná písnička, která už ani moc nebaví. Nejde o to, že kapela pochází z Kanady, kde byl úspěch mnohem větším oříškem než v britsko-americké aglomeraci, a nejde ani o to, že by Anvil chybělo pověstné štěstíčko. Jde také o hudbu. Anvil nehráli špatně, heavy metal měli v malíku a frontman Steve „Lips“ Kudlow se „hard n´heavy“ slovy oháněl snad častěji než Joey DeMaio,..více

[recenze]

[15.11.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


RISK - Dirty Surfaces


V podání Risk byl konec osmdesátých let (reprezentovaný třetím albem „Dirty Surfaces“) určitým vyvrcholením dění z předchozích dvou alb a náznakem, že by se v životě kapely něco mohlo změnit. Naposledy se na obálce objevila parta roztomilých zvířátek „Hell`s Animals“, která tentokrát dorazila na pláž, aby si mohla dělat šoufky ze žraloka a tím pomohla krotit úvodní paniku („Beach Panic“), znamenal v řadách Risk labutí píseň nejen pro čtyřnohou havěť, ale i pro kytaristu Thilo Hermanna, jenž už svoji další desku nahrával o čtyři roky později v Running Wild,..více

[recenze]

[14.11.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


GREAT WHITE - Rising


Mohlo se zdát, že kapela chytla druhý dech, když vyšla comebacková deska „Back To The Rhythm“ a rozhovory hýřily nadšením nad znovunalezenou společnou chemií a dávným přátelstvím. Jenže co se skrývalo pod povrchem, nebylo tak růžové a okolnosti comebacku Great White byly mnohem smutnější, než se mohlo na první pohled zdát. Jako už několikrát v minulosti byl znovu na vině alkohol a drogy. S tím měl zpěvák Jack Russell problémy od pradávna a jestliže střídal období, kdy pil jako duha a kdy byl střízlivý,..více

[recenze]

[14.11.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]


SAINT - Immortalizer


Trnová koruna omotaná kolem zeměkoule v kombinaci s názvem kapely by mohla být dobrou nápovědou pro to, jakým směrem se ubírá lyrická stránka amerických heavíků Saint, pokud jste během posledních čtyř dekád dokázali minout jejich již dvanáct vydaných alb (pamětníci přelomu sedmdesátých a osmdesátých let by mohli pamatovat kořeny téhle party v Power Faith a následně v The Gentles, které z aktuální sestavy zažil jen basák Richard Lynch). S ohledem na to, jak dlouho Saint fungují (byť obligátní pauza neminula ani je), ..více

[recenze]

[13.11.2024]

[Savapip]

[1 komentář]

[hodnocení: 8/10]


XIII. STOLETÍ - Noc vlků


Už jsme si zvykli, že XIII. století si s vydáváním řadových desek dává pořádně načas. Kapela sice pravidelně zásobuje fanoušky různými kompilacemi a jinými neřadovými nahrávkami, ale na kolekci nových písní jsme museli tentokrát čekat dlouhých osm let. Naštěstí se i tentokrát potvrdilo, že dlouhé čekání za to stálo a formace okolo bratří Štěpánů opět přišla s kvalitním materiálem...více

[recenze]

[13.11.2024]

[Moloch]

[1 komentář]

[hodnocení: 8,5/10]


Listování : 1 / 636 > >>

 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.10801 sekund.