Doba letěla kupředu jako o závod. Po pionýrském začátku sedmdesátých let, kdy se hard rock plně definoval, přišly časy, kdy vznikala stále velká díla, ale bylo třeba hudbu posouvat dál, protože ve Velké Británii začalo bujet punkové podhoubí, což pro rockové klasiky nevěstilo vůbec nic dobrého. Velké kapely začátku desetiletí na tom byly prachbídně. Black Sabbath se rvali se svou kokainovou paranoiou a jejich lídr Ozzy Osbourne se stával čím dál nezvladatelnějším, Uriah Heep právě vyhodili frontmana Davida Byrona, který byl denně nacucaný jako houba a nebyl schopný důstojných koncertů, Led Zeppelin decimovala heroinová závislost Jimmyho Page a nezájem ze strany Roberta Planta a Deep Purple už neexistovali. Logicky se proto největší hardrockovou kapelou roku 1976 museli stát Rainbow.
Jenže Ritchie Blackmore je člověk nevypočitatelný a všemi mastmi mazaný. Debutové album sice žalo úspěchy, kdy jedenácté místo v domácí britské hitparádě a třicátá pozice v té americké byl hodně slušný start, ovšem principálovi se stav jeho kapely prostě nelíbil. Rozhodl se pro radikální řez. „Nic se za tím nedá hledat. Prostě přišli schopnější lidi,“ okomentoval Blackmore tehdejší personální rošádu uvnitř Rainbow. Po ní řady kapely museli opustit všichni muzikanti, kteří se podíleli na debutu. Až na jednoho. Zpěvák Ronnie James Dio totiž na Blackmorea udělal velký dojem a proto s ním kytarista počítal i do budoucna, přestože dnes už legendární spojení viselo na vlásku. Diovi se totiž nelíbilo, jak Blackmore s jeho spoluhráči z dob Elf vyrazil dveře. Jenže nová sestava byla natolik skvělá, že zpěváka přesvědčila o setrvání v kapele.
Základem nové sestavy byl kromě Blackmorea a Dia bubeník Cozy Powell, který už v době nástupu k Rainbow byl hvězdou a jedním z nejuznávanějších muzikantů na hardrockové půdě. Měl za sebou účinkování v doprovodné kapele Jeffa Becka i vlastní alba na značce Cozy Powell Hammer. Basista Jimmy Bain si zase udělal jméno v kapele Harlot a klávesista Tony Carey platil i při svém věku (v té době mu bylo třiadvacet let) za veliký talent, který udivil i samotného Blackmorea. Definitivně tak vznikla asi nejslavnější sestava kapely.
Oproti debutu bylo nahrávání dvojky „Rising“ klidnější. Blackmorea nehonily termíny vystoupení s Deep Purple, mohl se tedy plně soustředit jen na svou kapelou. Rainbow se postupem času už skutečně stali plnohodnotným souborem, navíc s vysokým kreditem. Muzikanti v době nástupu do mnichovských Musicland Studios v únoru 1976 byli plni sebevědomí a z nahrávky je to rozhodně poznat. Přestože kolekce obsahuje jen šest skladeb, dá se počítat za jasnou hardrockovou klasiku, za rozhodné potvrzení pozic vydobytých debutem.
Stylově se samozřejmě na první desku navazuje, ovšem „Rising“ je sevřenější, tvrdší a rychlejší. Rainbow se tentokrát obešli zcela bez balad, přestože takové „Catch The Rainbow“ z debutu v jejich repertoáru naprosto zdomácnělo. Na „Rising“ jede Blackmoreova kytara už spíše v heavymetalovém duchu, kdy se rezignovalo na bluesové tendence, které byly na debutu patrné. Proto hned otvírák desky v podobě skladby „Tarot Woman“ je nekompromisním kouskem. Takovým, který v roce 1976 jasně definoval pojem heavy metal a rodící se Iron Maiden nebo Saxon jej museli slyšet hodněkrát, než se pustili do vlastních kompozic.
Ona celá deska, možná vyjma trochu slabší „Do You Close Your Eyes“, je skvělou procházkou po různých zákoutích zmetalizovaného hard rocku, kdy věci jako „Run With The Wolf“ a houpavá „Starstruck“ znějí tvrději, než kdy v minulosti byl Blackmore ochoten připustit. Co je na „Rising“ ale vysoce ceněné, je závěrečná dvojice (tedy vlastně celá druhá strana desky) skladeb. Epická „Stargazer“ je prodchnuta geniálními harmoniemi a naprosto dechberoucí souhrou Blackmorea s Careyem, přičemž závěrečná „A Light In The Black“ je sprintujícím osmiminutovým kouskem, kde se pro změnu zase překonává Dio, který si zde sáhl na dno svých možností.
Dopad desky na následující generaci heavymetalových hudebníků byl obrovský. Většina z pozdějších hvězd jmenovala „Rising“ jako jednu ze stěžejních desek, která ovlivnila jejich tvorbu a jako tu, která měla vliv na jejich pozdější směřování. Kapela se rovněž vyprofilovala po stránce textů, jenž měl pod palcem Dio, které už definitivně směřovaly do světa magie a čarodějnictví. Co se týče sestavy, která „Rising“ nahrála, považuje se sice za klasickou, ale ani ona neměla vydržet dlouho…
|
