Celých osm let trvalo těmto dánským hardrockerům, než dali dohromady nové album. Důvodů pro to bylo více, jedním z nich byl fakt, že frontman Jesper Binzer přišel před dvěma lety s písničkářskou deskou „Dying To Live“. A tím jako by dal symbolicky na vědomí, že úkroky stranou patří spíše na vedlejší kolej a ne do tvorby D.A.D. Těm stylové bádání v minulosti nebylo cizí, když začínali s cowpunkem, největší slávu zažili se skvělými hardrockovými alby „No Fuel Left For The Pilgrims“ a „Riskin` It All“, aby pak zbytek devadesátých let experimentovali. Tu s tvrdšími vlivy jako na desce „Helfyourselfish“, tu s jemnějšími a alternativnějšími polohami na „Simpatico“ či „Everything Glows“. Ovšem čas a postupující věk srovnal už kdejaké kalibry a proto i D.A.D. se v posledních letech vrátili do dob svých nejúspěšnějších dnů.
Minulé album s kostrbatým názvem „DIC.NII.LAN.DAFT.ERD.ARK“ evokovalo dvě zmíněná slavná alba, i když absorbovalo trochu bluesového akcentu a fakt, že na koncertech vždy největší úspěch slaví „Sleeping My Day Away“, „Point Of View“ nebo „Grow Or Pay“ také zajisté udělal své. Možná i proto novinka „A Prayer For The Loud“ zní jako ti nejklasičtější D.A.D., pokud si tuto kapelu vybavujete z její nejlepší a nejslavnější éry. Deska totiž sází na přímočarý šlapavý rock n`roll, který už si neklade za cíl bořit stylové mety nebo posouvat tvorbu kapely někam dál, ale prýští energií, hutnými riffy, které dokáží pohnout koncertním davem a refrény, které vám zůstanou v uších.
„Burning Star“ má všechny tyto atributy, proto je to otvírák, jak se sluší a patří. Kapela v něm jede na plný plyn a tak trochu evokuje nejen severské party jako Backyard Babies nebo Hardcore Superstar, ale hlavně australské legendy AC/DC. Právě odkaz Anguse Younga a jeho party rezonuje celou „A Prayer For The Loud“ nejsilněji za celou kariéru D.A.D. a najde se zde i pár písní, které by si člověk dokázal představit v repertoáru Australanů. Zhýralá titulní bluesovka evokuje éru Bona Scotta a první alba jako „T.N.T.“ a „Dirty Deeds Done Dirt Cheap“, žhavá „No Doubt About It“ zase jede přesně v tom svižném rytmu, který AC/DC zajistil jejich slávu a nesmrtelnost. I Binzer sám hlasově trochu Bona Scotta připomene a zvuk jeho kytary a nástroje jeho mladšího bratra Jacoba v tu chvíli jasně jede ve stejné linii, jako to bylo běžné u bratří Youngových.
Ovšem D.A.D. tohle nevyčítejme. Hned vedle „No Doubt About It“ nasadí akustickou „A Drug For The Heart“, což není sladkobolná skladba, ale ukázka písničkářské vyspělosti kapely a důkaz, že tato stále dokáže složit jednoduchou a přitažlivou věc. Z nálady alba vyčnívá i závěrečná „If The World Just“, kde se Binzer situuje do role rozervaného trubadůra a skladba samotná má bluesově-sentimentální nádech, ze kterého člověka vytrhne až skřípavé kytarové sólo, co má atmosféru skoro až punku sedmdesátých let. Právě titulní věc, „A Drug For The Heart“, „If The World Just“ a možná ještě „The Sky Made Of Blues“ (ano, zde je jasně slyšet, že ty letité řeči Kabátu o tom, jak je D.A.D. ovlivnili, jsou naprosto pravdivé) dělají novinku pestrou nahrávkou, kde sice prim hraje živelný rock n`roll, ovšem když kapela sáhne po odlišnějším výrazu, zní možná ještě přitažlivěji.
Od debutu „Call Of The Wild“ letos uplynulo už třiatřicet let. Za tu dobu sice D.A.D. přežili různé kotrmelce (přičemž personální se odehrál jen jeden v roce 1999 na bubenickém postu), na čas i drobný odliv fanoušků, ovšem dnes (soudě podle „A Prayer For The Loud“) jsou opět v plné síle. Tahle deska fanoušky kapely rozhodně nezklame.
|
