Byly doby, kdy to vypadalo, že název kalifornských hardcore punkerů Adolescents je už jen historický pojem. Kapela, která ve svých začátcích patřila mezi taková uskupení, jako Black Flag, Social Distortion, Circle Jerks, Bad Religion nebo dokonce Suicidal Tendencies se vždy dokázala oklepat a vrátit se na scénu. Nejprve jí to trvalo polovinu osmdesátých let a posléze i celá devadesátá léta, ale v novém milénium patří tato parta už opět k etablovaným pojmům. Po nedávné smrti basisty Steva Sota, stojí v jejich čele z původních členů jen zpěvák Tony Reflex (nebo také Tony Cadena), ale byl to právě on, kdo byl vždy výkladní skříní kapely, poznávacím znamením a hlásnou troubou v jedné osobě. Bez něho by dnes Adolescents zcela určitě neexistovali, přestože to byl zase on, kdo mohl za rozpady v roce 1981 i v létě 1988. To už je ale už dávná historie…
Pokud bychom pátrali po nejdůležitějším albu této kapely, rozhodně dojdeme k bezejmennému debutu z roku 1981 (hrál na něm i budoucí koncertní kytarista Nirvany Pat Smear). Právě na něm jasně definovala svůj styl, ze kterého vlastně čerpá dodnes. Mezi klasiky se počítají i alba z konce osmdesátých let - „Brats In Battalions“ a koneckonců i „Balboa Fun*Zone“, která už však naznačovala, že v kapele opět není něco v pořádku. Po comebacku po roce 2000 si Adolescents zachovávali vlastní tvář, která ztrácela něco z původní hardcorové tvrdosti, byťpunková údernost zůstala zachována, a tím si udržovali určitý status quo. Žádná z jejich desek není vyložená bomba, ale i tak dobře splňuje kritéria stylu. Když bychom z tohoto období měli jmenovat jediné album, které se Adolescents podařilo nejvíce, nejlépe z toho vyjde pravděpodobně šest let stará „La Vendetta...“. Jak si bude vést novinka „Russian Spider Dump“ byla docela otázka, protože kapela se s ní ocitla v pozici, ve které předtím nikdy nebyla.
Adolescents byli sice na personální změny zvyklí, neboť Reflexe postupem let opustili skoro všechni členové. Až na basistu Steva Sota, který ve dvojici s Reflexem působil jako dvorní skladatel repertoáru. Koncem června 2018 do řad kapely však sáhla zubatá a vzala si právě Sota. Kapela v té době už měla dokončené album „Cropduster“, ovšem nad jejím dalším fungováním se vznášel otazník. Adolescents to nevzdali a hrdě se hlásí s jubilení desátou nahrávkou. Nic na ní nezměnil ani Sotův skon, protože Reflex si tentokrát všechno pohlídal a nabídl znovu standardní materiál. „Russian Spider Dump“ je opět velmi slušná deska, přestože je přesně taková, jaká se čekala. Adolescents na ní balancují mezi neurvalým výrazem, který definuje většinu materiálu - kapela zařadí vysoký rychlostní stupeň a upaluje skladbami směrem k dvouminutovému finiši. Proto hned otvírák „Fuck You“ přesně ukazuje, o čem tahle kapela je. Ultrarychlé punkové tempo, které rozřízne nervní baskytara, Reflex nasazuje drzý a přisprostlý výraz, ze kterého lze vyčíst, že čtyřicet let starou rebelii má stále ještě pod kůží.
Je málo míst, kde Adolescents zpomalují, ale jsou to právě skladby jako „Just Say Yes“ nebo „Pink Piece Of Peace“, které dělají „Russian Spider Dump“ o něco pestřejší a zajímavější. Kapela je v nich najednou více melodická, na povrch vyplouvá dávný vliv Ramones, což je věc, která mohla na albu být zastoupena ve větší míře. Většinou se totiž jede kupředu bez ohledu na přidanou hodnotu, Adolescents se tak nevyhnou jistém monotónnosti a věci typu „Crayon World“, „Class War“ nebo „Home Is Where“ jen proletí kolem hlavy bez toho, aby zanechaly nějaký hlubší dojem. Ale velmi dobrá místa se také najdou. Jednoznačně s nejlepším materiálem kapela přišla ve skladbě „Dirty Bomb“, jež nabízí prostor pro precizní kytarové sólová Dana Roota a disponuje výtečným zpěvným refrénem, který z ní dělá největší hit alba. Ke kvalitě této skladby se Adolescents přiblíží ještě několikrát - už zmiňovanou úvodní „Fuck You“, sarkasticky vlasteneckou „God Bless America“ a zpěvnou „I Like Drugs“, které lze chápat jako další vrcholy alba.
„Russian Spider Dump“ je standardní práce kapely, která to hlavní řekla už před drahnými lety, ovšem ani za nové kousky se stydět nemusí. Platí to i o této desce. Možná díky ní (přestože z diskografie nijak zvlášť nevyčnívá) chytá tahle kapela druhý dech a její budoucnost je přece jen růžovější, než v době vydání minulého alba „Cropduster“. I díky novince si tahle parta upevňuje svůj kultovní statut.
|
