Warrior Soul jsou ve stejném laufu jako byli v první polovině devadesátých let, tedy v časech své největší slávy, kdy vydali skvělá alba „Last Decade Dead Century“, „Drugs, God And The New Republic“ a „Salutations From The Ghetto Nation“. Od té doby se toho ale hodně změnilo a Warrior Soul jsou dnes zejména projekt zpěváka Koryho Clarkea, který se obklopuje řadou muzikantů, s nimiž vyráží na turné a točí desky. A to dělá v současnosti takřka každý rok, čímž může připomínat dobu před bezmála třiceti lety. Fanoušek kapely by tak mohl být nadšen, ale věci nejsou tak jednoduché, jak to vypadá. Možná za to může fakt, že Warrior Soul už nejsou ta sevřená kapela s vyhraněným názorem, a přestože se Clarke snaží stále přesvědčovat o svých politických agitacích, má to dnes už trochu složitější.
Co totiž fungovalo na prvních albech kapely, bylo dobře zachyceno i na comebackové desce „Destroy The War Machine“ z roku 2009. A tehdy se zdálo, že se kapela vrací ve stejné, či dokonce možná větší síle, než s jakou scénu v polovině devadesátých let opouštěla. Jenže pak se na dalších albech „Stiff Middle Finger“ či „Back On The Lash“ a především na loňské nahrávce „Rock N`Roll Disease“, která byla celkově nejhorším albem, které kdy Clarke vydal, věci začaly kazit. Už nebouřily takové hity jako „I See The Ruins“, „Hero“ nebo „The Wasteland“ a zbylí fanoušci si nahlas šeptali o úpadku kvality a že za neutěšeným stavem možná stojí návykové látky, o kterých Clarke vždycky tak rád básnil. Sám Kory to však popřel na přesvědčivých koncertech, na nichž Warrior Soul dokázali předvést dobré výkony a Clarke se zase situoval do role pouličního kazatele. Politické agitace jej neopustily, stejně jako jeho charismaický (léty možná trochu tenčí) hlas, kterým je plamenně přednáší dodnes.
Provokativně nazvaná novinková kolekce „Cocaine And Other Good Stuff“ tento stav nepotvrzuje, ale ani tvůrčí krizi, ukázanou na „Rock N`Roll Disease“, neprohlubuje. Nejde totiž o řadovou desku (tu si prý Warrior Soul schovávají na příští rok), ale o album coververzí, kterým Clarke a jeho parta vyplnili čas nicnedělání, zaviněný koronavirovou krizí letošního roku. Proto je „Cocaine And Other Good Stuff“ počin sympatický a pro řadu fanoušků může představovat docela chutný zákusek. „Klíč k vybírání skladeb byl jednoduchý. "Dali jsme tam věci, které se nám líbí,“ řekl k novince Clarke, čímž definoval celou filozofii desky. Je to nahrávka pro radost, nemá žádné větší ambice a má funkci časové výplně mezi dvěma řadovkami. Nejpozitivnější je na ní fakt, že skutečně zní jako práce z radosti a čistého srdce. Výběr skladeb je sice možná trochu diskutabilnější, ale jelikož Clarke a spol. nechtěli udělat hitové album, vybíraly se věci takové, ke kterým má předák Warrior Soul osobní vztah.
Proto tu nenajdete od Kiss „I Was Made For Loving You“ či „Crazy Crazy Nights“, ale jejich pradávné tutovky „Cold Gin“ a „Firehouse“, od Van Halen nečekejte „Jump“ nebo „Dreams“, ale nevýraznou „D.O.A.“ a od Motörhead nedojde na „Ace Of Spades“ či „Overkill“, ale na méně známou „Outlaw“. To není na škodu, protože zmíněné skladby nejsou tahouny desky. Nejvíce totiž Warrior Soul sedla prastará „Crosstown Traffic“ z repertoáru Jimiho Hendrixe a kultovní „Elected“ od Alice Coopera. V těchto skladbách, přestože je Warrior Soul hrají s velkou úctou k originálu, je kapela nejpřesvědčivější a sám Clarke si s vokálem svých starých hrdinů poradil po svém. Prezentuje svůj stále více hrubnoucí (a vychlastaný) hlas, ale dělá to s přehledem. Jinak by si nemohl troufnout na Roba Halforda v poslední skladbě „Living After Midnight“ od Judas Priest, v níž sloce dodává hospodský odér a v refrénu dokáže znít stejně přesvědčivě jako Halford sám. K tomu si pak ještě přihoďte typickou feťáckou hymnu „Cocaine“ od J.J. Calea a výsledkem je povedená kolekce jedenácti skladeb rockové historie.
Přestože se vybíralo z repertoáru rozličných a stylově nepříliš příbuzných umělců, je „Cocaine And Other Good Stuff“ deskou, která drží pohromadě. Je to dané zkušeností muzikantů, Clarkeovým typickým projevem, v němž se nesnaží vecpat do výrazu originálních zpěváků, a nadhledem, se kterým je deska předkládána. Warrior Soul si s ní trochu vylepšují reputaci po vcelku nevydařené minulé nahrávce, ale o tom, jak na tom skutečně tato kdysi velice slibná a renomovaná kapela je, vypoví více chystaná řadová deska.
|
