Práce na projektu MD.45 neposloužila pro Davea Mustainea jen jako nutný ventil a odreagování se od mezilidských problémů v Megadeth, ale ukázala se být důležitou i pro budoucnost domovské kapely. Nejen proto, že se v MD.45 objevil bubeník Jimmy DeGrasso, jenž brzy sehrál úlohu i u Megadeth, ale také proto, že se kapela rozhodla pro změnu managementu. Rozešla se s Ronem Laffittem, který ji provázel během nejúspěšnějších let a svěřila značku kapely do rukou Mikea Renaulta, jenž se staral o MD.45. Nakolik to byla volba dobrá je diskutabilní, fakt, že deska „The Craving“ (od MD.45) komerčně propadla, což si koneckonců zasloužila, mohlo značit nešťastný krok. Ale pracovat v podstatě s neznámým projektem, i když zaštítěným Mustaineovým jménem, a s pojmem Megadeth, jsou dvě odlišné věci. Kdyby nic jiného, alespoň Renault pomohl na čas uklidnit personální situaci a byla to i jeho zásluha, že atmosféra v táboře kapely začínala být o něco klidnější.
„Konec devadesátých let byl pro Megadeth dobou generální rekonstrukce po stránce umělecké i stylové. Připouštím, že výsledky těch změn byly smíšené,“ řekl k tomuto období Mustaine, který na podzim roku 1996 šokoval svět prohlášením, že o produkční stránku dalšího alba se postará Dann Huff, pár let předtím lídr hardrockové formace Giant, která si udělala jméno zejména baladami typu „I`ll See You In My Dream“. Huff rockový svět v té době už opouštěl a v domovském Nashvillu se věnoval především produkci countryových umělců. Co tohle mělo znamenat pro Megadeth? Chystá se velká korekce stylu? Dokáže kapela ještě vydat metalovou desku? To byly otázky, které létaly éterem a odpověď měla přinést deska „Cryptic Writings“. Než vyšla, vykoukl na svět singl „Trust“, který rozdělil tábor fanoušků na dvě poloviny. Jestliže „Countdown To Extinction“ a „Youthanasia“ odváděly Megadeth dál od thrashmetalových kořenů, singl „Trust“ změnu dokonal. Stále byla přítomna specifická Mustaineova melodika (i když vařící z podobné vody jako Metallica na Černém albu), ale vyznění skladby bylo spíše hardrockové. O thrash metalu se nedalo prakticky vůbec mluvit, na druhou stranu Megadeth ukázali, že jako autoři v civilizovanějších vodách jsou prakticky stejně silní.
„Trust“ je pro „Cryptic Writings“ jako výkladní skříň. Singl shrnul jaké bude celé album. Na něm Megadeth nezměnili přes noc styl, ale na cestě k větší komercionalizaci udělali mílový krok vpřed. „Potřebovali jsme, aby nás hrála i americká rádia,“ komentoval basista David Ellefson. Mustaine byl ještě konkrétnější: „Chtěl jsem mít hit, který bude v hitparádách první. Chtěl jsem to, co měla Metallica, i kdyby to znamenalo, že zaprodám svou duši ďáblu. Do háje, říkal jsem si, Robertu Johnsonovi to vyšlo, tak to třeba vyjde i mě.“ Snaha o co největší úspěch je z „Cryptic Writings“ cítit, stejně jako touha naskočit na metallicovský vlak. Ozvěny jak Černé desky, tak jejího nástupce „Load“ jsou takřka všudypřítomné, jak v náladě skladeb, tak i ve stylu, v jakém jsou vedeny. Ovšem nic naplat, z „Trust“, ani z druhého singlu „Almost Honest“ se nestal velký šlágr ani jako z „Symphony Of Destruction“ (dodnes nejúspěšnější skladba Megadeth), natož jako největší hity Metallicy. Přesto jim (ani dalším věcem na „Cryptic Writings“) nelze kvalitu upřít. I když deska nemůže dosáhnout postavení, jako mají tři předchozí nahrávky nebo dávná „Peace Sells… But Who`s Buying?“, žádný velký propad kvality se nekoná.
Při sledování historie Megadeth je „Cryptic Writings“ logickým krokem, ač odvážným a starými fanoušky nepochopeným. Z desky sálá snaha o co největší písničkovost, což ale není kámen úrazu, protože jak „Trust“, tak „Almost Honest“, tak především naprosto nedostižná „A Secret Place“ jsou po čertech silné skladby. Z trochu jiného těsta než byly ty starší, ale přesto pořád na hranici kompoziční geniality. Jim sekundují další velmi vydařené „Use The Man“, „She-Wolf“ nebo „Have Coll, Will Travel“ (pěkně po nashvillsku uvedena foukací harmonikou), což jsou hutné hardrockové kusy, v nichž Mustaine (zejména v poslední jmenované) předvádí dosud neslýchané vokální akrobacie. Vedle nich nepatřičně nepůsobí ani „Mastermind“, „Sin“ či „FFF“ (klidně by mohla pocházet i od projektu MD.45), které stojí jako připomínka starých dobrých Megadeth, ač se zdá, že kapela i v metalovém duchu trochu obrušuje své hrany. Nejsou však spolu s víceméně nevýraznými kusy „The Disintegrators“ a „Vortex“ tím, kvůli čemu by člověk „Cryptic Writings“ poslouchal.
Snaha stát se druhou Metallicou až tak úplně nevyšla. „Cryptic Writings“ se do hitparád podívalo, ale celkově v úspěšnosti i komerčním zúčtování zaostávalo nejen za nedostižnou Metallicou, ale i za čísly, která vykazovala alba „Rust In Peace“, „Countdown To Extinction“ a „Youthanasia“. Skutečnost, že platinové mety zůstaly nedotčené, Mustaineovi přivodilo veliké zklamání. Přiznával, že cesta, kterou kapela nastoupila, není nejlepší. „Při snaze rozšířit publikum riskujete, že se odicizíte pravověrným fandům a myslím, že přesně to jsme udělali na „Cryptic Writings“,“ zmínil zpěvák a neopomněl vinu svalit na producenta Huffa, který údajně bez jeho vědomí předělával nahrávce výsledný zvuk a deska zní příliš krotce. Následné turné sklidilo velký úspěch, i když se na něm ukázaly problémy, které měly zapříčinit rozpad nejklasičtější a nejlepší sestavy, jakou kdy Megadeth měli.
Největší problém se jmenoval Nick Menza. „Rozvinuly se u něho vážné zdravotní problémy, z nichž některé souvisely s jeho životním stylem. Čím dál víc býval podrážděný a roztržitý. Došlo to tak daleko, že většinu dne prospal… Sledoval jsem Nickův propad se směsí smutku a hněvu, ale nebyl jsem z toho ani trochu v šoku,“ řekl k Menzově konci u Megadeth Mustaine. V létě roku 1998 Menza šéfovi oznámil, že trpí rakovinou, poté, co se mu udělala cysta v poraněném koleni. „Došel k názoru, že je to rakovina. Nevěděl jsem, jestli si tu diagnózu stanovil sám, a popravdě řečeno, ani mě to nezajímalo. Potřebovali jsme nového bubeníka,“ dodal zpěvák. Začal jednat rychle a do kapely povolal známého z projektu MD.45, Jimmyho DeGrassa. Menza prošel řadou spíše neznámých kapel, svou hudební post-megadethovskou dráhu korunoval účastí v progresivní formaci OHM, míchající metal a jazz, v níž se setkal s původním kytaristou Megadeth Chrisem Polandem. Jeho zdravotní stav však nebyl valný a osudný se mu stal 21. květen 2016, kdy OHM vystupovali v jazzovém klubu Baked Potato v Los Angeles. Po třech odehraných skladbách se Menza zhroutil z bubenické stoličky a přivolaný lékař mohl jen konstatovat smrt. Menzu nezahubila rakovina, ale selhání srdce. Ač je vykreslován po lidské stránce trochu rozporuplným způsobem (za vše může hovořit dětinské podstrkávání časopisů gay porna různým lidem při různých příležitostech), je jasné, že ten den svět přišel o skutečně velkého bubeníka.
|
