Pro fanouška klasických rockových a metalových umělců je každý další rok docela těžký, protože čas nevyhnutelně běží a největší hvězdy stylu pomalu odcházejí. V tomto ohledu byl letopočet 2025 jedním z nejskloňovanějších, protože v jeho prostředku svět nečekaně (přesto očekávatelně) opustil zlomený Ozzy Osbourne, hvězda prvního kalibru a jeden z největších symbolů rocku. Tato událost jako kdyby přikryla scénu smutkem, a když se fanoušci vzpamatovali, přišla rána v podobě skonu Ace Frehleyho. Že se situace zlepší si člověk nemusí dělat naději, protože je zcela zbytečná. Co se hudby týče, patřil uplynulý rok v rockové a metalové historii k jednomu z nejslabších, pokud nebyl úplně nejslabší. Ačkoliv i zde je tendence zjevná, pojďme si připomenout nejlepší alba, která loňský rok lemovala. Tady je dvacítka nejlepších desek, které by se chtěly rovnat letitým klasikám. Zda v tom uspějí, to ukáže čas.

1. FM - Brotherhood
Že mají FM desku roku po čtyřiceti letech existence, která je nikdy nevynesla na vrchol popularity? Přišli v pravý čas s albem, které obsahuje vysoce kvalitní skladby a objevilo se v roce, kdy konkurence byla dostatečně slabá. Věřme ale, že „Brotherhood“ se hard rockovou klasikou stane.

2. CORONER – Dissonance Theory
V tvrdě metalovém ranku nebyla letos větší událost, než návrat švýcarských Coroner. Na rozdíl od řady mladých štik v témže rybníčku ukázala trojice ze země helvétského kříže, že tento styl lze hrát velmi neotřele a zajímavě, a ne jen se spoléhat na to, co se vymyslelo v osmdeátých letech.

3. DOUBLE VISION – Double Vision
Album určené primárně pro fanoušky Foreigner ukázalo, jak citlivě a kvalitně s jejich odkazem zacházet. Desce chybí velká produkce, která byla pro AOR v osmdesátých letech příznačná, ale kvalita skladeb si třetí místo v žebříčku s přehledem obhájí.

4. THE NIGHT FLIGHT ORCHESTRA – Give Us The Moon
Téhle desce může být stokrát vyčítáno, že se na ní Švédi nikam neposouvají a proto může zprvu způsobit rozčarování. Ale chytrost a chytlavost skladeb, ač se kapela při jejich tvorbě musela obejít bez zesnulého Davida Andersona, způsobila, že se „Give Us The Moon“ stalo pravděpodobně nejposlouchanější loňskou deskou.

5. GIANT – Stand And Deliver
Už skutečnost, že pod záštitou Frontiers Music vznikla tak silná deska, je zaznamenání hodná. Giant korunovali svůj comeback a skutečnost, že u toho alespoň částečně je i původní frontman Dann Huff, je více než potěšující.

6. HAREM SCAREM – Chasing Euphoria
Po skvělé, pět let staré desce „Change The World“, přišli Kanaďané se snad ještě lepší „Chasing Euphoria“. Zdá se, že kapela nikdy nebyla tak silná jako v současné době, kdy většina konkurence skomírá.

7. MIDNITE CITY – Bite The Bullet
Glam metalová jistota z Velké Británie. Z Midnite City nejsou hvězdy, ač by si to zasloužili, ale pro žánrové fanoušky jde o jeden z nejžhavějších typů posledních let. Že by „Bite The Bullet“ byla opravdu jejich nejlepší deska?

8. Joe BONAMASSA - Breakthrough
Pokud je v současné době někdo hvězda, která tohoto statusu dosáhla pílí, je to Bonamassa. Na „Breakthrough“ jako kdyby hudbu udělal písničkovější a přístupnější, což se mu může jen vyplatit.

9. BIOHAZARD – Divided We Fall
Nečekaný, ale i překvapivě kvalitní návrat. Nečekejte od desky nic nového, jen staré Biohazard, kteří neztratili ani píď z původní postoje, nasranosti a charismatu. Novinka je „Urban Discipline“ pro dnešní dobu.

10. RAZORBATS – Anthems Of A Lost Century
Tihle Norové zrají jako víno. Už dávno nejsou bráni za usopleného mladšího bratra Hanoi Rocks, ale jsou svébytnou a skvělou kapelou. Desku lze brát jako jejich další krok k nehynoucí slávě.

11. Glenn HUGHES – Chosen
Glenn Hughes je takový nezmar, že popírá zákonitosti přírody. Ještě nikdo nevysvětlil, jak je možné, že zní stejně skvěle jako blahé paměti na třech nedostižných deskách Deep Purple, jejichž natáčení si prakticky nepamatuje.

12. 1914 – Viribus Unitis
Deska nabízí přímo hmatatelný dotyk válečné vřavy. Není s ní legrace, není nijak sexy, ale přesto její temnota a atmosféra bitevních polí první světové války má hodně do sebe. Nic pro slabé povahy.

13. ORIANTHI – Some Kind Of Feeling
Orianthi vyrostla do formátu velké umělkyně, která dokáže vytvořit hitovou skladbu, jež nestojí na laciných melodiích, ale na poctivém a skvěle zahraném muzikantském základu. Nepotřebuje berličky Richie Sambory ani těžit z někdejšího angažmá u Michaela Jacksona.

14. Billy IDOL – Dream Into It
Billy se loučí ve velké formě, i když na nejlepší alba tentokrát nedosáhl. Kdo by řekl na začátku devadesátých let, kdy se sám připravil skoro do hrobu, že ještě v roce 2025 bude točit tak dobrá díla.

15. BEHEMOTH – The Shit ov God
Návratem v pravém slova smyslu „The Shit ov God“ není, Behemoth nikdy nikam neodešli a pozici nikdy neopustili, ale dokázali znovu vyvolat pocit, že posloucháte v žánru něco alespoň trochu výjimečného..

16. BLACK EYED SONS - Cowboys In Pinstriped Suits
Parta odpadlíků z The Quireboys ukázala, že se obejde i bez ikonického Spikea. Ne, že by mu to nandala, protože on se pod hlavičkou staré kapely vrátil s vyloženou bombou o pár měsíců dřív, ale „Cowboys In Pinstriped Suits“ výborná je.

17. Stan BUSH - Born For Battle
Kdysi býval Stan Bush hvězdou, ačkoliv do nejvyšších pater AOR nedostoupal. Dnes je chlápkem, který může z fleku školit mladé zajíce o tom, jak má styl vypadat. V tomto duchu natočil desku "Born For Battle".

18. PARADISE LOST – Ascension
„Ascension“ je pravděpodobně nejlepším dílem od alba „Tragic Idol“, které před třinácti lety završilo lepší návratovou část kariéry Paradise Lost. Letos jsou Britové kompozičně silní, dokáží velmi dobře pracovat se stylem, který během let vyzrál do konečné a pravděpodobně už neměnné podoby.

19. HONEYMOON SUITE - Wake Me Up When The Sun Goes Down
Sice nic nového pod sluncem, ale v případě alba zní mix AOR, glam metalu a hard rocku velmi přesvědčivě. Stejně jako FM a Harem Scarem ukázala kanadská parta, že zraje jako víno. Její mejdan ještě nekončí.

20. CRAZY LIXX – Thrill Of The Bite
Mají Crazy Lixx v katalogu lepší desky? Ano, stačí si poslechnout „Ruff Justice“, ale přesto je „Thrill Of The Bite“ stále dost dobrá, aby se dostala do této dvacítky. Hodně jí pomáhá fakt, že s dobrými alby se loni výrazně šetřilo.