TREMONTI - Marching In Time

O tom, že Mark Tremonti je skvělý kytarista, který se vyprofiloval pravděpodobně nejvíce ze všech post-grungeových hrdinů počátku milénia, se snad ani není třeba bavit. Není sice stylotvorný, ale rozhodně je dost osobitý na to, aby si mohl dovolit kromě domovské kapely (tou jsou už řadu posledních let Alter Bridge) vydávat i alba s kapelou nesoucí jeho příjmení. Je skvělým a zručným kytaristou, kromě instrumentální zdatnosti disponuje i zajímavým stylem,..více

[recenze]

[08.10.2021]

[Pepsi Stone]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

DEATH - Leprosy

Ze slunné Kalifornie se Chuck vrátil do slunného Orlanda na Floridě a potkal se s Rickem Rozzem, spoluhráčem ještě z dob kapely Mantas. Chuck v podstatě hledal spoluhráče do Death, Rick nebyl proti a přibral další členy kapely Massacre, takže nová sestava byla na světě. Začalo se koncertovat a tvořit materiál na další desku.

„Leprosy“ přichází v době, kdy se na jedné straně z thrash metalu stává mainstreamová záležitost a vznikají produkčně vycizelovaná..více

[recenze]

[07.10.2021]

[Eagle]

[9 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]

SWALLOW THE SUN - Hope

Větší label, rostoucí popularita a před sebou třetí album. Swallow The Sun už nebyli nováčci a měli co obhajova“. Zároveň bylo otázkou, zda se někam posunou. Nové album dostalo „anti doom metalový“ název „Hope“. Titulní skladba desku otevírá a jasně říká – my jsem Swallow The Sun a chceme být stále lepší. Na první poslech je znát posun ve zvuku a v pestrosti aranžmá. Kapela skvěle zvládá rovnováhu mezi tvrdými a melodickými pasážemi, ..více

[recenze]

[07.10.2021]

[Supermartonátor]

[1 komentář]

[hodnocení: 8/10]

A PALE HORSE NAMED DEATH - Infernum In Terra

Stýská se vám po výtečné kapele Type O Negative, která v devadesátých letech dokázala dostat svůj kříženec gotického metalu a doomu do hitparád, kde ji neminulo dokonce platinové ocenění? Tahle kapela už z mrtvých nikdy nevstane a její poslední kapitola byla dopsána ve chvíli, kdy nepřehlédnutelný frontman Peter Steele zemřel v roce 2010 na protržení tlustého střeva, ovšem její odkaz je stále živý. Alespoň v tvorbě kapely A Pale Horse Named Death, kterou od chvíle, kdy se uzavřela kariéra Type O Negative, ..více

[recenze]

[06.10.2021]

[Pepsi Stone]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

BRATRSTVO LUNY - Clamare

Kralupští gothic rockeři už dlouho platí za bandu vytrvalých puntičkářů, která by nikdy nepustila ven desku, o niž by nebyla přesvědčena, že je doladěná do těch nejmenších detailů a to i za cenu toho, že práce na ní by zabrala roky. V případě nahrávky "Clamare", jejíž název v překladu z latiny znamená "křičet" či "volat",plně dostála své pověsti. Podmínky, za kterých deska vznikala, nebyly zrovna dvakrát růžové. Během nebývale vleklého procesu vzniku alba kapelu ..více

[recenze]

[06.10.2021]

[Moloch]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]

Steve HACKETT - Surrender Of Silence

I kdyby Steve Hackett během své sólové tvorby, která čítá více jak dvě desítky alb, nic světoborného už nevydal, i nadále by zůstal pevně zasazen v srdcích nekonečného zástupu fanoušků artově znějící rockové větve. Svůj piedestal si postavil řadou inovativních děl velikánů příznačného stylu Genesis hned z kraje let sedmdesátých. Společně s dalšími výraznými personami tohoto uskupení definoval pojem progresivní rock v té nejčistší možné formě. Jeho kompoziční i hráčský vklad je dodnes nepřeslechnutelný. ..více

[recenze]

[05.10.2021]

[Michal]

[4 komentáře ]

[hodnocení: 9/10]

Vladimír MIŠÍK - Noční obraz

Čas se nedá zastavit a Vladimír Mišík to ví moc dobře. Už před pár lety překročil sedmdesátku a může z pozice pamětníka a jakéhosi mentora české rockové scény sledovat, jak se řada jeho nástupců snaží dosáhnout alespoň stejného statusu, jako má on. To ale dost dobře nejde, protože Mišík má nepopiratelný talent a řadu zkušeností, neboť prošel desítkami let, politickými režimy i změnami hudebního vkusu takřka bez ztráty kytičky. Jeho projev byl vždy osobitý a ačkoliv ze zdravotních důvodů už skončil s aktivním muzicírováním, ..více

[recenze]

[05.10.2021]

[Pepsi Stone]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]

THE SWEET - Cut Above The Rest

Jak si The Sweet poradí bez svého nejvýraznějšího poznávacího znamení a blonďatého miláčka publika, zpěváka Briana Connollyho? To byla nejtěžší otázka, která kapelu, management, ale i fanoušky sužovala od podzimu roku 1978, kdy bylo rozhodnuto, že Connollyho excesy dosáhly fáze, ve které již nemohl být součástí kapely. O rozpadu se neuvažovalo, přestože bylo jasné, že upadající pověst kapely může ještě více utrpět. Rozhodnutí přišlo na přelomu let 1978 a 1979, kdy byl Connolly ještě papírově členem kapely...více

[recenze]

[04.10.2021]

[Pepsi Stone]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]

CROWNE - Kings In The North

S tvrzením Frontiers, že jejich nová akvizice, kapela Crowne, je tou nejzajímavější superkapelou, jakou kdy vytvořili muzikanti švédské hard rockové scény, je samozřejmě možné polemizovat, ale když se vám v jedné skupině sejdou lidi z H.E.A.T. (kytarista a klávesista Jona Tee), Europe (basista John Levén), The Poodles (bubeník Christian Lundquist) a Art Nation (pěvák Alexander Strandell), k tomu je možné hostovsky započítat i účast Dynazty (kytarista Love Magnusson), zvýšená pozornost je bezesporu na místě...více

[recenze]

[04.10.2021]

[Savapip]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 8,5/10]

DEVIL`S TRILL - Rattle The Bones

Dáme si malý kvíz. Kolik znáte rockových či metalových kapel z kanadské provincie Quebec? Z této osmimilionové oblasti pochází třeba metalcoreoví The Agonist, ve kterých působila dnešní zpěvačka Arch Enemy Alissa White-Gluz nebo Despiced Icon, hrající drtící deathcore. Fanoušci death metalu si možná vybaví spolky Gorguts, Martyr nebo Kataklysm, thrashovým a progresivním badatelům jistě vytanou na mysli legendární Voivod..více

[recenze]

[03.10.2021]

[jirka7200]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

WORMWOOD - Arkivet

Atmosféra. To je něco, s čím švédští černokněžníci Wormwood uměli vždy zacházet velice obratně. Šlo jim to na prvních dvou albech, jde jim to výborně i na třetím zářezu do diskografie s názvem „Arkivet“. Do jejich pojetí black metalu prosakuje řada stylově odlišných pramínků, ale vše podstatné se odvíjí od přístupné melodičnosti, velmi neposedných kytar, sugestivně uchroptěného vokálu, silné emotivnosti, která má sílu rozsápat vaši duši, a vytrvalé ponurosti...více

[recenze]

[02.10.2021]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]

M.ILL.ION - Back On Track

Tak přece jen se M.ill.ion vracejí znovu na scénu. Poslední léta u nich byla dost divoká a nejeden fanoušek je už považoval za odepsanou kapelu. Ne, že by se zdiskreditovali posledním materiálem "Sane & Insanity", ale to co se stalo potom, by zlomilo vaz asi i otrlejším kapelám. V roce 2014 na turné po Velké Británii chytil kapelník a basista B. J. Laneby zákeřnou bakterii, která jej takřka připravila o život. Když se prokousal dlouhou rekonvalescencí, ..více

[recenze]

[02.10.2021]

[Pepsi Stone]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]

EX DEO - The Thirteen Years Of Nero

Čtyři roky trvalo, než se vypravěči starořímských příběhů pustili do další kapitoly. Ex Deo přišli se svým čtvrtým albem „The Thirteen Years Of Nero“ a jejich sestava, která se skládá téměř výhradně z členů Kataklysm (minulý rok také vydali desku) doznala jedné změny. Bubenickou stoličku opustil Olivier Beaudoin a k Ex Deo se přidal ostřílený bicmen Jeramie Kling (Venom Inc.,The Absence, ...)...více

[recenze]

[01.10.2021]

[Supermartonátor]

[1 komentář]

[hodnocení: 8/10]

CARCASS - Torn Arteries

O významu britských Carcass v deathmetalovém ranku se ani nemá smysl bavit. Během prvních let svojí existence udělali takový pokrok, že si vysloužili status jedné z nejdůležitějších kapel všech dob. A nic na tom nezměnil fakt, že dlouhá léta byli považováni za definitivně mrtvou kapelu a mezi jejich deskami leží řada (promarněných?) let. Když v roce 2013 potvrdili několik let trvající comeback albem "Surgical Steel", jež v mnohém navazovalo na jejich nejlepší desku "Heartwork",..více

[recenze]

[01.10.2021]

[Pepsi Stone]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 9/10]

DEATH - Scream Bloody Gore

Co bylo dřív – slepice nebo vejce? Otázku, kterou si pokládali již staří Řekové, lze parafrázovat pro fandy death metalu následovně: je první death metalovou kapelou „Possessed“ nebo „Death“? Správná odpověď samozřejmě neexistuje, potažmo je irelevantní. První stopové prvky death metalu se datují k první půlce 80. let, kdy se některým muzikantům zdál exponovaný thrash metal ještě málo tvrdý a pomalý. ..více

[recenze]

[30.09.2021]

[Eagle]

[5 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

SWALLOW THE SUN - The Ghosts Of Loss

Swallow The Sun byli povzbuzeni úspěchem debutu a tak se mohli s chutí vrhnout na druhé album. To dostalo krásně doomově pozitivní název „The Ghosts Of Loss“. Nahrávka čítala osm skladeb a oproti debutu je o deset minut delší. Titulní a zároveň úvodní skladba si s vámi hraje skoro dvanáct minut, je nesmírně intenzivní a dobrodružná, ať už se jedná o melancholické kytarové vybrnkávání na začátku, přes brutální death/doom metalový nástup až po gotické a symfo-metalové pasáže (to berte s rezervou,..více

[recenze]

[30.09.2021]

[Supermartonátor]

[1 komentář]

[hodnocení: 8/10]

VEGA - Anarchy And Unity

Britská Vega si až moc zahrávala s trpělivostí svých fanoušků, přesto v podstatě neudělala nic, čím by si nějakou nevraživost mohla vysloužit. Jen natočila pár slabších desek, čímž u řady příznivců sabotovala úsilí z počátku kariéry, kdy v roce 2010 předložila výtečný debut „Kiss Of Life“ a o tři roky později neméně podařené album „What The Hell!“. Pak to s kapelou začalo jít z kopce, když „Stereo Messiah“ očekávání nesplnilo ..více

[recenze]

[29.09.2021]

[Pepsi Stone]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 7,5/10]