Robert PLANT - Carry Fire

Asi navždy se bude jméno Roberta Planta spojovat s jeho kariérou v Led Zeppelin. Přestože v čele této legendy nestojí už od jejího rozpadu v roce 1980, čili rovných sedmatřicet let, stále když se řekne Plant, jedním dechem se dodá jméno kytaristy Jimmyho Page a hned se klade rovnítko mezi název Led Zeppelin. Ovšem označovat Planta dnes stále ještě jako bývalého zpěváka Led Zeppelin je poněkud nemístné a zavádějící...více

[recenze]

[21.11.2017]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]

Powermetalové novinky roku 2017 - část XVI. - kapely DÖXA, MINSTRELIX a JAG PANZER

Pokud bych měl vybrat jeden z nejpůsobivějších powermetalových art-worků tohoto roku, cover třetí studiovky španělské kapely Döxa by byl vážným adeptem. Surrealistická koláž je zde ztvárněna natolik atraktivně, že bych si ji bez váhání pověsil na stěnu. Je ovšem pravda, že by můj zálibný pohled jen málokdy doprovázela hudba, jež byla tímto motivem obdařena. Obsah alba „Lust For Wonder“ sice ukrývá několik velmi slušných skladeb, ..více

[recenze]

[21.11.2017]

[Petr Štěpnička]

[1 komentář]

[hodnocení: /10]

PINK CREAM 69 - Headstrong

Od té doby, co se přelomilo tisíciletí, tak němečtí Pink Cream 69 už se do studia kdovíjak rychle nehrnou. Kapela, která byla a je plná nepřehlédnutelných jmén rockové scény. Kapela, jejímž jméno by se dalo použít jako synonynum pro soudržnost, vždyť za třicet let existence došlo pouze k výměně Davida Readmana za Andiho Derise (vzpomene si dneska ještě někdo na to, že současný frontman Helloween získával ostruhy právě u PC69?), ..více

[recenze]

[20.11.2017]

[Savapip]

[8 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]

PERIHELION - Örvény

Perihelion rozhodně nezahálí a tak tu máme třetí nahrávku za poslední tři roky. Oproti přechozímu EP se ale jedná o dlouhohrající nahrávku, i když, stopáž i počet skladeb se drží při zemi, to však není na škodu Album se jmenuje „Örvény“, což v češtině znamená „vítr“. Nedá se říci, že se jedná o prudký nebo (co se týče tvorby kapely) o čerstvý vítr. Spíš bych hovořil o větru příjemně stabilním. Kapela se drží svého už klasického post-rockového výrazu, ..více

[recenze]

[20.11.2017]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]

Mattey, Eter, Tonka, Jurx (RAVENCLAW) - Najlepšia cesta pomôcť druhým je inšpirovať ich k nájdeniu vlastnej inšpirácie

Rodinný podnik, dalo by se říci. V řadách košických Ravenclaw, kteří aktuálně dovršují svojí plnoletost, totiž najdete hned trio sourozenců. Ale nejen touhle v podstatě raritní informací se mohou Ravenclaw pochlubit, stejně tak zajímavé je jejich spojenectví s Kaiem Hansenem, ne každému se podaří nechat si pokřtít vlastní nahrávky od této ikonické osobnosti. A jelikož, jak říká zpěvák Mattey Valiska jsou si v kapele všichni rovní, do odpovědí se pustili téměř všichni členové kapely...více

[rozhovory]

[19.11.2017]

[Savapip]

[3 komentáře ]

MIDNITE CITY - Midnite City

Facebookové stránky hovoří o tom, že hlavními oblíbenci této kapely z anglického Nottinghamu jsou Def Leppard, Bon Jovi a Danger Danger. Proč ne. Člověk by ale čekal spíše něco dravějšího, když za projektem Midnite City stojí současný frontman skotských glam metalových výlupků Tigertailz Rob Wylde, ovšem i ten už od začátku tohoto roku, kdy oznámil vznik Midnite City, hlásil, že tahle parta bude hrát hard rock, který bude až na pomezí AOR...více

[recenze]

[19.11.2017]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]

MORITZ - About Time Too

Když vaše kapela v loňském roce (teoreticky, z análů britské kapely Moritz vyplývá, že téměř dvě třetiny svého života strávila v hibernaci) oslavila své třicáté narozeniny, tak se asi jen málokdo bude dožadovat toho, abyste se pouštěli do nějaké moderny. A tak není divu, že Moritz znějí tak, jak kdyby na zdi visel kalendář někde z hloubi osmdesátých let minulého století. A stejně tak asi nikoho neudiví fakt, že Moritz nikam nespěchají..více

[recenze]

[18.11.2017]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

DESTRUCTION - Thrash Anthems II.

„Víme, že se každému nebudou zamlouvat nové verze starých klasik (ať si teda pustí ty původní), ale bylo pro nás důležité je znovu oživit pro novou generaci.“ Tak pravil frontman Destruction Schmier a já - přestože už pár dní nepatřím k těm úplně nejmladším - mám sto chutí se mu za rozhodnutí udělat druhý díl „thrashových hymen“ s díky poklonit. Dokonce bych mohl s určitou nadsázkou říct, že tohle album je konečně fošnou, kterou jsem od Němců chtěl už dávno slyšet,..více

[recenze]

[18.11.2017]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]

SAMAEL - Hegemony

Tak se zdá, že vývoj Samael už byl dokonán, kapela se pohodlně usadila ve svém výrazu a stylových veletočů, jaký svého času předvedlo zlomové album „Passage“, se už nedočkáme. Proč taky… Pečlivě cizelovaná tvář nese na sobě dlouhá léta práce, navíc Samael jsou dnes ve věu, kdy se nějaké velké změny už nenosí. Proto může být jejich novinka „Hegemony“ méně působivá. Někdo by mohl namítnout něco ve smyslu přežvykování a recyklace starých nápadů a postupů..více

[recenze]

[17.11.2017]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 7,5/10]

PÄNZER - Fatal Command

Nebývá zvykem, aby byl z podstaty thrashmetalový hudebník ve svých aktivitách rozkročen na podstatně větším žánrovém kolbišti. Marcel Schirmer alias Schmier by se dal v tomto ohledu nazvat renesanční osobností, neboť vedle lídrování domovské party Destruction zvládá mnoho dalších činností, jako je produkce, hostování u kvanta jiných smeček a hlavně kontinuální účast v plnohodnotných kapelách Headhunter nebo právě Pänzer...více

[recenze]

[17.11.2017]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]

THRESHOLD – Psychedelicatessen

Trvalo pouhý rok, než Threshold přišli s následovníkem svého debutu. A to i přesto, že kapela po cestě vytratila dva členy. Odchod bubeníka Tonyho Grinhama ovšem vůbec nebyl srovnatelný s ránou, kterou kapela utrpěla, když přišla Damiana Wilsona, poté, co tak okouzloval svými vokály na prvním albu. Oficiálním prohlášením až do dnešního dne zůstává, že Wilson jednoduše nebyl schopen se po vydání debutu připojit k následujícímu turné...více

[recenze]

[16.11.2017]

[Ray]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9,5/10]

AEROSMITH - Permanent Vacation

Všechno začalo 4. července 1986. Ten den se totiž objevil singl se znovunahranou skladbou „Walk This Way“ z desky „Toys In The Attic“. Byl na něm slyšet zpěv Stevena Tylera, byla na něm kytara Joea Perryho a o zbytek se postarala hip-hopová parta Run-D.M.C. Právě tento den tak vzniklo naprosto přelomové dílo smícháním dvou do té doby absolutně nesourodých stylů, hard rocku a rapu. Nakonec se Aerosmith objevili i v klipu k této verzi skladby, ..více

[recenze]

[16.11.2017]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]

ANNIHILATOR - For The Demented

Může to být tím, že se lídr kanadských Annihilator Jeff Waters nově obklopil mladými spoluhráči, každopádně má tento padesátník energie na rozdávání. Letos již přišel s kompilačním živákem „Triple Threat“ a už nám servíruje další plnohodnotný zářez, to vše pouhé dva roky po předešlé studiovce „Suicide Society“. Jeff zároveň mluví o stovce kytarových motivů, které měl pro novinku připravené, přičemž mu je zásadně zredukoval baskytarista Rich,..více

[recenze]

[15.11.2017]

[Petr Štěpnička]

[14 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]

ANGEL NATION - Aeon

Budete-li se zajímat o historii britských Angel Nation, dojdete až do roku 2011, kdy začínali hrát pod hlavičkou EnkeliNation. Přesmyčka z "Enkeli" na "Angel" naznačuje, že kořeny Angel Nation se nacházejí ve Finsku, odkud pochází ústřední postava kapely, zpěvačka Elina Siirala, která v řadách slavnějších Leave´s Eyes nahradila Liv Kristine. Se svojí vlastní kapelou Elina aktuálně představue druhé album "Aeon". ..více

[recenze]

[15.11.2017]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]

KELDIAN - Darkness And Light

Vesmířané Keldian se po čtyřech letech vrací zpátky na scénu, aby potěšili (power)metalové posluchače svým umem. Je to vždy malý svátek, jelikož dvojice norských hudebníků platí za osobité autory, kteří vnášejí do tradičních žánrových vzorců důvtipné a osvěžující tvary. Nová, v pořadí čtvrtá studiovka s jednoznačným titulem (a poněkud nenápatidým obalem) „Darkness And Light“ není výjimkou, naopak po předešlém, ..více

[recenze]

[14.11.2017]

[Petr Štěpnička]

[1 komentář]

[hodnocení: 8/10]

THE DARKNESS - Pinewood Smile

Uff, The Darkness jsou zpět. A vypadá to, že už definitivně. Jejich comeback „Hot Cakes“ z roku 2012 sice nenavázal (a vlastně ani nemohl) na dobu debutu „Permission To Land“, kterého se pro leckoho naprosto nepochopitelně prodalo přes tři milionu kusů, ale pro fanoušky byl zcela zásadní. Už jen proto, že jim The Darkness nabídli opět svojskou porci hard rocku, který vstřebává všechna klišé scény sedmdesátých a osmdesátých let. ..více

[recenze]

[14.11.2017]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]