BIG BIG TRAIN - The Likes of Us
Skvelá a výpovedná recenzia, Jirko. Album je...

TIERRA SANTA - Mejor morir en pie
Díky, takový koment samozřejmě potěší :-)

TIERRA SANTA - Mejor morir en pie
Díky za tento seriál. Toto a předchozí...

MOTÖRHEAD - Inferno
Skvělé album, tvrdé, našlapané, hitové. Výborný...

Mark KNOPFLER - One Deep River
Mistr nejnudnější muziky na světě.

DEEP PURPLE - Machine Head
Co se týče Machine Head, mám z alba mírně...

DEEP PURPLE - Machine Head
Po tragickém počinu remixovaného alba Black...

RAGE - Afterlifelines
Nemohl jsem to najít ve vyhledávání. A díky za...

RAGE - Afterlifelines
On tu je z roku 2012, jen se na něj z novějších...

RAGE - Afterlifelines
Takže bez orchestru: 1. Secrets, 2. Perfect Man,...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




Úvodník:

Objevil Ozzy nesmrtelnost? Jeho návrat ze záhrobí je fenomenální

Už v osmdesátých letech byl Ozzy Osbourne považován za geronta, za tatíka, který je tak trochu legenda a tak trochu šašek, přičemž mu bylo pouze čtyřicet. V pětačtyřiceti ohlásil odchod do důchodu, ale za to jistě mohl kokain, který zpěvák šňupal po tunách. Vrátil se s albem „Ozzmosis“ a byl znovu na vrcholu. To samé následovalo ještě několikrát, pokaždé člověk čekal starce nad hrobem, zhuntovaného chlastem a drogami, a pokaždé to dopadlo opačně. Ozzy nemládne, ale vzhledem k věku a tomu, co za život prožil, je zázrak, že žije. A že tvoří a natáčí.

Jeho poslední reinkarnace je jako zjevení, jako blesk z čistého nebe. Je stejně nečekaná jako překvapivá. Ozzy je prominentním hostem na třetí sólovce kytaristy Billyho Morrisona (Billy Idol), a rozhodně na desce není jen do počtu. Ponechme stranou spekulace, nakolik za jeho výkonem stojí studiová technologie, ale jeho forma ve skladbě „Crack Cocaine“ je ohromující. Okamžitě jsou zpět reminiscence na ceněnou desku „Ozzmosis“, kam skladba stylově míří a Ozzy je znovu na zřeteli veřejnosti a na čele mediálního zájmu. Po neuvěřitelně vitálním výkonu Roba Halforda na novince Judas Priest je připomínka toho, že Ozzy ještě žije, hodně důrazná a svým způsobem unikátní.

Jan Skala, 28. 3. 2024

MORDUM - And What Is the Truth?


Vydavatelská firma Support Underground nepřestává podporovat česko-slovenské spolky s tím, že po důkladném oživení thrashmetalové scény nyní začíná kutat v deathové černozemi. První vytěženou hroudou se nedávno stala slovenská smečka Disconsolate, kterou brzy následovala debutová fošna jejich krajanů Mordum. Je přitom možné tvrdit, že přechod Supportu k brutálnější žánrové odnoži probíhá plynule a nenásilně, ..více

[recenze]

[21.05.2017]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]


THE OBSESSED - Sacred


Přestože se The Obsessed řadí mezi legendy doom metalu, je z dnešního pohledu hodně diskutabilní, jestli tahle kapela doom metal vůbec kdy hrála. Přikloňme se snad jen k názoru, že The Obsessed se prezentovali na přelomu osmdesátých a devadesátých let americkou formou zatěžkaného hard rocku, který samozřejmě čerpal ze sabbathovských tradic, ovšem mnohem blíž měl ke garážové špinavosti a zhulenecké atmosféře než například k tvorbě takových kapel ..více

[recenze]

[20.05.2017]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 8/10]


TEZAURA - Heartcore


Brněnská parta Tezaura loni přišla s EP „Heartcore“, které zaujme už svým názvem, jenž celkem přesně vyjadřuje hudební záběr kapely. Základní esencí je zde totiž hra na pocity a vytváření náladotvorných obrazů, kdy do většinou pozvolně tažených rytmů vstupují úsečné kytarové riffy a nad tím jako magická královna vládne zpěvačka Lori se svým emočně-altovým projevem. K tomu připočtěme příjemné hrátky s elektronikou nebo obecný emo-gotický feeling ..více

[recenze]

[20.05.2017]

[Petr Štěpnička]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 6,5/10]


THE UNITY - The Unity


Vydání debutového alba spolku The Unity zaměřovaly zraky mnoha jedinců, a to z jednoho prostého důvodu. V sestavě totiž figuruje dvojice muzikantů z Gamma Ray, konkrétně kytarista Henjo Richter a bicmen Michael Ehré, který stál u zrodu projektu, a zároveň do něj přivedl bývalé spoluhráče z dnes již neexistující kapely Love.Might.Kill. Bylo by ovšem mylné předpokládat, že se zde střetneme s hudební nadílkou typickou pro partu Kaie Hansena,..více

[recenze]

[19.05.2017]

[Petr Štěpnička]

[4 komentáře ]

[hodnocení: 7,5/10]


LIFE OF AGONY - A Place Where There`s No More Pain


Za dvanáct let od prvního comebacku, korunovaného albem „Broken Valley“, se změnilo mnohé. Teď se nemusíme nutně bavit o změně pohlaví, kterou absolvoval frontman kapely Keith Caputo, ze kterého se v roce 2011 stala Mina Caputo, ale spíše o tom, jak se dnes na Life Of Agony nahlíží. Jsou samozřejmě už dávno mimo hlavní posluchačský směr (otázka je, jestli do něj vůbec kdy patřili) a jejich pionýrské doby, kdy patřili k průkopníkům newyorské scény, jsou už také pryč. ..více

[recenze]

[19.05.2017]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


EVERGREY – Monday Morning Apocalypse


Čas vážně letí. Je těžké uvěřit, že je to víc jak jedenáct let, co vyšlo tohle album. K šestému počinu Evergrey „Monday Morning Apocalypse“ mám nejosobnější vztah z celé jejich diskografie. Především proto, že bylo prvním kompletním albem, které jsem od nich slyšela a které mi ukázalo kouzlo jejich tvorby. Ačkoli jsem se rychle seznámila i s těmi předchozími a od té doby sledovala kapelu v reálném čase, zůstalo také tím nejposlouchajším a jasnou volbou při špatné náladě. ..více

[recenze]

[18.05.2017]

[Ray]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 9,5/10]


W.A.S.P. - W.A.S.P.


Už dávno jsme si zvykli klást rovnítko mezi jméno Blackieho Lawlesse a jeho kapelu W.A.S.P. Ovšem ne vždy tomu tak bylo. W.A.S.P. byli totiž tehdy v roce 1982 logickým vyústěním Lawlessovy cesty, ovšem jeho éra aktivního hudebníka začala o mnoho dřív, ještě na sklonku první poloviny sedmdesátých let. Pojďme se teď ve třinácti zastaveních podívat na to, jak se utvářela nejen celá kapela, ale i na to, kde se vlastně vzala a co jí předcházelo. W.A.S.P. dnes představují uklidněnou sílu čiré rock/metalové hudby, ..více

[recenze]

[18.05.2017]

[Jan Skala]

[10 komentářů ]

[hodnocení: 9,5/10]


Richie KOTZEN - Salting Earth


Kdyby někdo chtěl definovat pojem „skutečný umělec“ nebo „opravdový hudebník“, muselo by v nedlouhém výčtu rozhodně být jméno Richieho Kotzena. Ten svými dlouholetými aktivitami jasně dokazuje, že byl už na konci osmdesátých právem považován za zázračné dítě z Pensylvánie a od svého vstupu do Poison (jakkoliv překvapivého) v roce 1992 se prostě z první ligy nikdy nehnul. Jistě, jeho sólová alba se nikdy nestala žádnými bestsellery, ale modří prostě vědí své. Kotzen tak už dlouhá léta představuje záruku ..více

[recenze]

[17.05.2017]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]


RUINS OF ELYSIUM - Seeds of Chaos And Serenity


Ani ne rok po vydání EP „Daphne“ přicházejí brazilští Ruins Of Elysium se svou debutovou deskou „Seeds Of Chaos And Serenity“. Skupina kolem zpěváka Drakea Christensena si libuje v symfonickém metalu a už minulé EP ukázalo, že v tom nejsou vůbec špatní. Ruins Of Elysium rozdělili album na dvě zásadní části. První půlka je složená z různých skladeb, ta druhá pak patří pětidílné suitě, jenž nese jméno celé desky. V textech se zaobírají čarodějnictvím, klasickými fantasy tématy, ..více

[recenze]

[17.05.2017]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]


MASTERCASTLE - Wine Of Heaven


Italští Mastercastle vydali svoje šesté album „Wine Of Heaven“, o kterém zpěvačka Giorgia Gueglio tvrdí, že „jde o cestu skrz aroma Nektaru Bohů, o putování mezi meandry mysli, objevování chutě života, osamělosti a utrpení“ . Je na vás, co si pod touhle vpravdě epickou charakteristikou představíte, já bych se s popisem držel trochu víc při zemi a v porovnání s Giorgiou bych si vcelku nezáživně toto album dovolil pasovat jako vcelku standardní album Mastercastle, ..více

[recenze]

[16.05.2017]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]


DIRTBAG REPUBLIC - Downtown Eastside


Rok a půl od vydání eponymního debutu se o slovo opět hlásí kanadská kapela Dirtbag Republic. Slovo kapela už je v tomto případě namístě, protože od vydání debutu, který zaujal především nepokrytými vlivy Hanoi Rocks, se Dirtbag Republic rozrostli z dvojice (zpívající bubeník Sandy Hazard a kytarista Mick Wood) na čtveřici, když základní členy posílil druhý kytarista Andrew Cairns a basák Kyle Richardson. To ovšem není jediná změna,..více

[recenze]

[16.05.2017]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]


ANCARA - Gardens Of Chains


V průběhu let dokázali třikrát změnit název kapely. Vzhledem k tomu, že ten současný zvolili až po příchodu zpěváka Sammyho Salminena, který z té dávné sestavy už jako jediný stále působí ve finské Ancaře, jsou ty předchozí dva názvy jen jakousi statistickou poznámkou v historii. Pravdou však zůstává, že Ancaru provází nejen změny názvu, ale i výrazný posun ve stylovém výrazu. A ačkoliv ta novodobá historie skupiny čítá už plných dvaadvacet let,..více

[recenze]

[15.05.2017]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]


Thrashmetalové novinky roku 2017 - část VII. - kapely GAME OVER, WARBRINGER a BLOODROCUTED


Při poslechu první písně EP "Blessed Are the Heretics" se člověk nestačí divit, proč zrovna tuhle smečku vzala pod svá vydávající křídla firma Scarlet Records. Ničím zajímavý thrash s old-schoolovým zaměřením i zvukem, takových spolků je tisíc do tuny. Nicméně některé další songy už dávají větší smysl, neboť je v nich přece jenom ke slyšení určitá dravost a riffová vynalézavost, kde kromě thrashe zavadíme také o crossover s punkovým přívlastkem..více

[recenze]

[15.05.2017]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: /10]


VICOLO INFERNO - Stray Ideals


Inspiraci k tomu, jak pojmenovat kapelu, si zpěvák Igor Piattesi a kytarista Marco Campoli našli ve své domovské Imole pět set let po krvavých událostech z počátku šestnáctého století, na jejichž připomenutí byla do tamního místopisu zapsána ulice Vicolo Inferno. O dalších jedenáct let později Vicolo Inferno překopali sestavu, k ústřední dvojici se připojilo nové rytmické duo Wallace a Michelle Gollini a v tomto složení se v závěru loňského roku pokusili novinkovým albem „Stray Ideals“ ..více

[recenze]

[14.05.2017]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 5,5/10]


FANKAZ - Seities


Jen v málokterém subžánru vznikne tak zásadní výrazová diference, přidáte-li k němu přídavné jméno „melodický“. Ideálním důkazem jsou právě Italové Fankaz, kteří patří mezi zástupce tzv. melodického hardcoru, nicméně rozdíly mezi tímto stylem a klasickým hardcorem jsou tak brutální, že jde o označení z podstaty zavádějící a zcestné. Tohle nemá s produkcí smeček jako Pro-Pain nebo M.O.D. společného vůbec nic, naopak celkové vyznění melodického hardcoru ..více

[recenze]

[14.05.2017]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 5/10]


ASHES OF MOON - Melting Away


Jedinečnou poctu kráse a vážnosti melancholie slibuje EP „Melting Away“, které by mělo uspokojit hlavně ty, kteří holdují emocionálně a progresivně laděnému melodeathu až post-metalu. Alespoň takto se prezentují rakouští Ashes of Moon, kteří sami sebe označují za možnou odpověď na velikány jako Katatonia, Opeth, Amon Amarth, Dark Tranquillity nebo Insomnium...více

[recenze]

[13.05.2017]

[Peťulín]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 5,5/10]


Bernie TORMÉ - Dublin Cowboy


Na obalu tohoto alba by mělo stát, že hudba na něm obsažená může přivodit fanouškům Iana Gillana a Ozzyho Osbournea zažívací potíže. Bývalý kytarista těchto dvou legend z nejlegendovatějších se totiž už před časem vydal na sólovou dráhu, která měla ovšem asi jediný světlý okamžik a to ten, kdy Tormé vytáhl bývalého zpěváka britských hairmetalových průkopníků Girl Phila Lewise a spolu s ním (než jmenovaný utekl k L.A. Guns) natočil dvě desky. Jinak však jeho alba ..více

[recenze]

[13.05.2017]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 3/10]


Listování : << < 292 / 615 > >>

 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.17385 sekund.