FIREWIND - Immortals

Je to už deset let, co Henning Basse zaskočil za zaneprázdněného (a bezesporu všestrannějšího) Apolla Papathanasia na koncertech Firewind, takže fakt, že jej před dvěma lety nahradil i na postu stálého zpěváka možná není tak úplně šokující. Upřímně řečeno, s každým dalším albem jakoby spolupráce kytaristy Guse G., klávesáka Boba Katsionise a křiklouna Apolla sklouzávala stále víc do jakési neobjevné rutiny a tuhle cestu bylo zjevně potřeba nějak změnit. Povedlo se. Důležité je, že ta změna je k lepšímu...více

[recenze]

[06.02.2017]

[Savapip]

[7 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]

JACK RUSSELL`S GREAT WHITE - He Saw It Comin`

Mohla by to být otázka legitimity. Proč vlastně Jack Russell, ten kouzelný pěvec, ale také pijan až na půdu, může používat logo Great White, když by z kapely před pár lety bez milosti vypoklonkován? Ono je to v podstatě jednoduché, protože u Great White se stalo to, čeho většina ostatních kapel není schopna. Dva hlavní kohouti na smetišti se totiž domluvili a jelikož kapelu spolu v roce 1977 zakládali, ovšem dál už v ní vedle sebe fungovat nemohou, logicky mohlo dojít na první bitvu. Ovšem práva na název, logo a všechno, co s Great White souvisí,..více

[recenze]

[06.02.2017]

[Jan Skala]

[4 komentáře ]

[hodnocení: 9/10]

KROKUS - Big Rocks

Fakta jsou jasná a podle nich jsou Krokus společně s Gotthard nejvýznamnější švýcarskou rockovou partou. Mohli bychom sice doplnit ještě průkopníky extrémního metalu Celtic Frost, ale přidržme se vyřčeného. Krokus byli rozhodně jasnou jedničkou už z kraje osmdesátých let, kdy byli na vrcholu slávy s alby „Headhunter“ a „The Blitz“, která bodovala i v Americe a která vyvrátila mýtus, že v zemi Helvétského kříže se kvalitní hard rock nehraje. Hrál se dokonce i v devadesátých letech, kdy se sice Krokus na pár let..více

[recenze]

[05.02.2017]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 7,5/10]

Jiří KOZMÉR (SURMATA) - Když už něco děláme, tak to musí být v rámci našich možností na co nejvyšší úrovni.

V kapele máme velmi nadané hudebníky, tvrdí o sobě mladoboleslavská parta Surmata. Do bližšího představení kapely se pustil kytarista Jirka Kozmér, který si vzal k srdci šťouchanec o tom, že dozvědět se něco bližšího o Surmatě není z běžných zdrojů zrovna snadné, takže se o téhle skromně, realisticky a příjemně působící partě můžete dozvědět spoustu věcí. ..více

[rozhovory]

[05.02.2017]

[Savapip]

[0 komentářů ]

STEELFAITH - Propustka z nebe

Po deseti letech a dvou krátkometrážních poskocích vydali lovosičtí Steelfaith svojí první dlouhohrající desku. Tedy dlouhohrající…, ona jen o necelé dvě minuty přetáhne délku třísesterského alba „25:01“, které rozdělilo hudební svět na krátký a dlouhý. A když k tomu připočtete ještě tu maličkost, že jednu ze skladeb Steelfaith představili na dva roky starém épíčku, je jasné, že tvůrčím přetlakem tahle parta zrovna nesrší (což není nic nového, nízkou tvůrčí hemživost kapely jsem namítal již minule). ..více

[recenze]

[04.02.2017]

[Savapip]

[1 komentář]

[hodnocení: 8/10]

Mike OLDFIELD - Return To Ommadawn

Mike Oldfield je bezesporu jedním z nejvíce inspirativních kytaristů, kteří se kdy pohybovali v teritoriu rockové hudby. Jeho jméno se už léta staví na roveň takovým mágům, jako je David Gilmour, Mark Knopfler, Jimmy Page, Jeff Beck nebo Eric Clapton a neexistuje snad člověk, který by neuznal (i když se mu nutně nemusí líbit), že minimálně slavná „Tubular Bells“, Oldfieldův debut z roku 1973, je dílo, které stvořil opravdový mistr svého řemesla. Tohoto britského čtyřiašedesátiletého kytaristu sice proslavily ..více

[recenze]

[04.02.2017]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 7,5/10]

KREATOR - Gods Of Violence

Tak jsme se dočkali. Jedno z mála velkých thrashových jmen, které v posledních letech nevydalo nové album, se konečně pochlapilo a v závěru ledna přišlo se čtrnáctou studiovkou s názvem „Gods Of Violence“. To zároveň doprovází bohatá sbírka videoklipů, z nichž dva byly zveřejněny ještě dlouho před samotným vydáním desky a právě ty u mě nastartovaly nemalé pochyby o její kvalitě, neboť ani jeden z uvedených příspěvků neoplýval kýženou atraktivitou a spíše naznačoval totální recyklaci dřívějších nápadů...více

[recenze]

[03.02.2017]

[Petr Štěpnička]

[15 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]

SOCIAL STAIN - Social Stain

Když se řekne retro, zpravidla si každý představí mladé vlasaté vousáče, jak si hrají na orvané zhulence ze šedesátých a sedmdesátých let, ale málokdo si uvědomí, že retro už jsou vlastně i devadesátá léta. Není známo, jestli to tak bere i nová finská kapela Social Stain, ale rozhodně to tak zní. V jejich propagačních materiálech stojí, že kapela se orientuje na hudbu začátku devadesátých let a jejími největšími oblíbenci jsou Therapy?, Guns N`Roses, Alice In Chains a Metallica z období svého bestselleru z roku 1991..více

[recenze]

[03.02.2017]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

GRAVE DIGGER - Witch Hunter

Na přípravu druhého alba vážně nebylo moc času, vždyť prvotinu „Heavy Metal Breakdown“ a následující „Witch Hunter“ od sebe dělí jen sedm měsíců! Ale proč ne, když Grave Digger měli co nabídnout a tvorba jejich písní zjevně nevyžadovala sáhodlouhé komponování, vymýšlení kliček a proplétání aranžerské košatosti. Grave Digger na svém druhém albu vsadili na formuli, použitou v kole minulém, kterou lehce ořezali o atmosférické prvky a bez zřetelné potřeby cokoliv na své tvorbě měnit vyprskli album „Witch Hunter“...více

[recenze]

[02.02.2017]

[Savapip]

[1 komentář]

[hodnocení: 9/10]

RAINBOW - Down To Earth

Ač se to dnes může jevit neuvěřitelně, za změnami v sestavě kapely, které se uskutečnily na konci roku 1978, nebyly názorové střety mezi hlavními kohouty, čili Blackmorem a Diem. Přestože Ronniemu po třech skvostných albech rostl hřebínek, Blackmoreovi vadila jiná věc. Dio nebyl totiž přijatelný zpěvák pro tehdejší americkou mládež, kterou nezajímaly báchorky o dracích, magii, středověkých běsech. Za oceánem tehdy zhusta letělo AOR a největšími kapelami té doby byly Foreigner a Journey...více

[recenze]

[02.02.2017]

[Jan Skala]

[16 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

VICTORIUS - Heart Of The Phoenix

Tak máme veselo hned zkraje roku! Pokud patříte mezi powermetalové fanoušky, kteří to mají rádi rychle a náležitě okázale, zároveň vám nevadí nános všemožných klišé, které prostupují názvem alba, texty písní i instrumentální složkou, potažmo popově nasládlý zpěv nebo prvoplánově vlezlé melodie, měli byste se při poslechu novinky německých Victorius cítit jako v samotném Nebi. Pětice hudebníků do toho totiž opět vlétla bez nejmenších rozpaků ..více

[recenze]

[01.02.2017]

[Petr Štěpnička]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 8/10]

John GARCIA - The Coyote Who Spoke In Tongues

Kyuss. Jen tohle jedno slovo stačí k tomu, aby se nejednomu příznivci rockové hudby zrychlil tep a s nadšením povytáhl obočí. Tahle parta sice nepatřila mezi multiplatinové zázraky ani mezi dobyvatele hitparád, ovšem i bez toho se jedná o jednu z nejkultovnějších kapel, které světu dalo vrcholné období hard and heavy hudby, tedy osmdesátá a devadesátá léta. Kyuss totiž lze řadit po bok takových souborů jako Jane`s Addiction nebo King`s X, tedy těch, kteří rocku dali trochu jinou tvář...více

[recenze]

[01.02.2017]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 7/10]

AS LIONS - Selfish Age

Když se na scéně objeví kapela, kde figuruje jméno Dickinson, rockový fanoušek vždycky zbystří. Když se navíc jedná o syna slavného frontmana Iron Maiden, důvod k pozornosti je o to vyšší. A právě potomek slavného Bruce, Austin Dickinson, od roku 2015 stojí v čele kapely, která si říká As Lions. Sám už předtím působil devět let v metalcorové formaci Rise To Remain a navíc loni na sebe strhl pozornost, když se postavil do čela slovutných Five Finger Death Punch jako zaskakující zpěvák..více

[recenze]

[31.01.2017]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

Powermetalové dozvuky roku 2016 - kapely VAIOS KOLOKOTRONIS, COFFEINNE a VALINOR

Vaios Kolokotronis je kytarista, který se rozhodl vydat sólové album, z větší části instrumentální. Podobné nahrávky mě většinou nechávají chladným, neboť neshledávám velkou zábavu v dlouhých kytarových hrách bez pěveckého vkladu. V případě řeckého autora, jehož jméno pravděpodobně obsahuje největší počet „óček“ v hudební historii, jsem se pustil do poslechu díky dvojici zpívaných položek, a protože se jednalo o slušné kusy, nebyl důvod nezkusit i zbytek – stopáží velmi rozumného - díla. ..více

[recenze]

[31.01.2017]

[Petr Štěpnička]

[5 komentářů ]

[hodnocení: /10]

GOTTHARD - Silver

Otázka by mohla znít: Představují Gotthard ještě ostrov jistoty v současné rozhárané rockové scéně? Tahle kapela totiž existuje více než čtvrt století a za tu dobu vydala už dvanáct desek se kterými nikdy neuhnula ze svého směru (a to můžeme mluvit i o popověji laděných „Open“ a „Homerun“), který si vytyčila začátkem devadesátých let při poslechu desek hardrockových klasiků. Ano, u nich je stále hmatatelný ten odkaz, jaký zanechala alba Deep Purple, Whitesnake, UFO, Rainbow nebo Thin Lizzy. Ten kdysi Gotthard absorbovali tak mocně,..více

[recenze]

[30.01.2017]

[Jan Skala]

[17 komentářů ]

[hodnocení: 5/10]

PALACE - Master Of The Universe

Abychom zkompletovali nejznámější AOR objevy, kterými nás loni obšťastnil šéf labelu Frontiers Records Serafin Perugino, vezmeme si na paškál také projekt Palace. Ten je pojmenován po skladateli, kytaristovi a zpěvákovi Michaelu Palaceovi, jenž se zároveň podílel na dalších firemních akvizicích, jako jsou First Signal, Cry Of Dawn nebo Kryptonite. Úspěšná spolupráce měla za následek sepsání vlastní smlouvy, jež brzy vedla k vydání debutového příspěvku s názvem „Master Of The Universe“...více

[recenze]

[30.01.2017]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]