Při hodnocení té které hudební sezóny lze považovat za úspěch, pokud se během roku vyskytne větší počet nahrávek, jejichž životnost neskončí s napsáním recenze a dokonce ani s nástupem let dalších. Alba, u nichž existuje vysoká pravděpodobnost dlouholetého setrvání v hudební knihovně a častým návratům k jejich obsahu. Měřeno tímto pohledem, můžeme uplynulý rok považovat nikoli za přelomový, ale určitě povedený a při zpětném ohlédnutí vyvolávající spokojený úsměv.

Top alba (abecedně):

DESTRÖYER 666 - Never Surrender
Australský autor K. K. Warlust tímto albem dokázal, že i blackened-thrash může znít jako umělecké dílo. Fošna "Never Surrender" je vymazleným produktem, chtělo by se dokonce napsat chytlavě hitovým dílem, kdyby to nebylo v přímém rozporu s příslušným žánrem. Ale stejně to tak je.

DREAMTALE - Everlasting Flame
Finové vyměnili hlavního pěvce, a protože nešetřili, přidali k němu do tandemu i známou pěnici Nitte Valo. Především tento krok měl za následek obecný nárůst kvality a návrat do první powermetalové ligy. Autor Rami Keränen se sice nevyhnul koketerii s moderními stylovými trendy, přitom však nezapomněl na své kořeny a fanouškům nabídl neodolatelné rychlomelodické vypalovačky.

FELLOWSHIP – The Saberlight Chronicles
Když máte rok, ve kterém zrovna nic nevydá nejlepší symfo-powermetalová parta současnosti, tedy Švédové Twilight Force, je nutné brát náhrady. Ty jsou buď adekvátní, jako islandská formace Power Paladin, nebo rovnou skvostné, jako Britové Fellowship. Debut této kapely je radostným a prvotřídním žánrovým příspěvkem, kde funguje úplně všechno, od zvuku, aranží, přes zpěv Matthew Corryho, až po samotnou hudbu, která obsahuje asi megatunu chytlavě přilnavých melodií. Pro mě nejlepší album roku.

FRETERNIA - The Final Stand
Jen v těsném závěsu za Fellowship se veze švédská Freternia. Zatímco ostatní spolky časem zpomalují, tito seveřané na své čtvrté studiovce vsadili na rychlost a udělali zatraceně dobře. K tomu přihodili nádherné vokální harmonie (zpěvák Pasi Humppi je v životní formě!), dokonalé kytarové figury a o nejpovedenějším historickém zápisu švédské kapely není sebemenších pochyb.

KRUSHHAMMER - Blood, Violence & Blasphemy
Špinavý kacířský blackened-thrash z Brazílie ve stylu kolumbijské smečky Witchtrap. Osvědčené postupy předvedené s naprostou suverenitou a neodolatelnou chytlavostí.

LAHAR – Stínání hlav
Dalo se čekat, že písecká smečka nezklame a opět nabídne school thrash I. jakosti, který navazuje na tuzemský odkaz Debustrolu, potažmo klasických Slayer. Brutálně rychlý náser od začátku do konce playlistu, stylová radost a neutuchající slast. Nezbývá než doufat, že na příští (plnohodnotnou) nahrávku nebudeme muset čekat dalších jedenáct let.

Jani LIIMATAINEN – My Father´s Son
Finský umělec nabídl fanouškům nejen album s dost možná nejkrásnějším art-workem roku, ale také nahrávku s mimořádně rozmanitým obsahem. Nejde jenom o plejádu prvoligových vokalistů, ale zejména o vyspělé skladatelství, ve kterém autor odhaluje své nitro až na samotnou dřeň. Album vedle pozitivněji laděných příspěvků obsahuje rovněž mimořádnou porci severské melancholie, kterou je nejlepší absolvovat s dvojkou červeného v ruce.

OXHOLE – Ocean of Colours
Album oscilující na pomezí několika žánrů, dohromady vytvářející atraktivní, větrně melodický, chvílemi až nadpozemsky povznášející zážitek. Že něco tak "světového" vzešlo z České republiky, je pro mě stále rovno malému zázraku.

Další alba zasluhující pozornost (abecedně):

AVANTASIA - A Paranormal Evening With the Moonflower Society
BLASPHEMOUS CREATION – Beyond the Grave (EP)
ERUPTION - Tellurian Rupture
CHEMICIDE – Common Sense
IMPERIO - Su mágico elixir
INDUCTION - Born From Fire
MURDER INC. – Sám sobě soudcem (EP)
PERSEUS - Mor
RIMORTIS - Věčnost živlů
TERRA ATLANTICA – Beyond The Borders
THERION - Leviathan II
TYMO - The Art Of Maniac
TRAITOR – Exiled To The Surface

Skladby roku:
Odkaz na YouTube playlist.