Ronnie ATKINS - Make It Count
...nejlepší Atkinsova sólovka. Tady se Sava...

BIG BIG TRAIN - The Likes of Us
Skvelá a výpovedná recenzia, Jirko. Album je...

TIERRA SANTA - Mejor morir en pie
Díky, takový koment samozřejmě potěší :-)

TIERRA SANTA - Mejor morir en pie
Díky za tento seriál. Toto a předchozí...

MOTÖRHEAD - Inferno
Skvělé album, tvrdé, našlapané, hitové. Výborný...

Mark KNOPFLER - One Deep River
Mistr nejnudnější muziky na světě.

DEEP PURPLE - Machine Head
Co se týče Machine Head, mám z alba mírně...

DEEP PURPLE - Machine Head
Po tragickém počinu remixovaného alba Black...

RAGE - Afterlifelines
Nemohl jsem to najít ve vyhledávání. A díky za...

RAGE - Afterlifelines
On tu je z roku 2012, jen se na něj z novějších...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




Úvodník:

Objevil Ozzy nesmrtelnost? Jeho návrat ze záhrobí je fenomenální

Už v osmdesátých letech byl Ozzy Osbourne považován za geronta, za tatíka, který je tak trochu legenda a tak trochu šašek, přičemž mu bylo pouze čtyřicet. V pětačtyřiceti ohlásil odchod do důchodu, ale za to jistě mohl kokain, který zpěvák šňupal po tunách. Vrátil se s albem „Ozzmosis“ a byl znovu na vrcholu. To samé následovalo ještě několikrát, pokaždé člověk čekal starce nad hrobem, zhuntovaného chlastem a drogami, a pokaždé to dopadlo opačně. Ozzy nemládne, ale vzhledem k věku a tomu, co za život prožil, je zázrak, že žije. A že tvoří a natáčí.

Jeho poslední reinkarnace je jako zjevení, jako blesk z čistého nebe. Je stejně nečekaná jako překvapivá. Ozzy je prominentním hostem na třetí sólovce kytaristy Billyho Morrisona (Billy Idol), a rozhodně na desce není jen do počtu. Ponechme stranou spekulace, nakolik za jeho výkonem stojí studiová technologie, ale jeho forma ve skladbě „Crack Cocaine“ je ohromující. Okamžitě jsou zpět reminiscence na ceněnou desku „Ozzmosis“, kam skladba stylově míří a Ozzy je znovu na zřeteli veřejnosti a na čele mediálního zájmu. Po neuvěřitelně vitálním výkonu Roba Halforda na novince Judas Priest je připomínka toho, že Ozzy ještě žije, hodně důrazná a svým způsobem unikátní.

Jan Skala, 28. 3. 2024

DESTRUCTION - Thrash Anthems II.


„Víme, že se každému nebudou zamlouvat nové verze starých klasik (ať si teda pustí ty původní), ale bylo pro nás důležité je znovu oživit pro novou generaci.“ Tak pravil frontman Destruction Schmier a já - přestože už pár dní nepatřím k těm úplně nejmladším - mám sto chutí se mu za rozhodnutí udělat druhý díl „thrashových hymen“ s díky poklonit. Dokonce bych mohl s určitou nadsázkou říct, že tohle album je konečně fošnou, kterou jsem od Němců chtěl už dávno slyšet,..více

[recenze]

[18.11.2017]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]


SAMAEL - Hegemony


Tak se zdá, že vývoj Samael už byl dokonán, kapela se pohodlně usadila ve svém výrazu a stylových veletočů, jaký svého času předvedlo zlomové album „Passage“, se už nedočkáme. Proč taky… Pečlivě cizelovaná tvář nese na sobě dlouhá léta práce, navíc Samael jsou dnes ve věu, kdy se nějaké velké změny už nenosí. Proto může být jejich novinka „Hegemony“ méně působivá. Někdo by mohl namítnout něco ve smyslu přežvykování a recyklace starých nápadů a postupů..více

[recenze]

[17.11.2017]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 7,5/10]


PÄNZER - Fatal Command


Nebývá zvykem, aby byl z podstaty thrashmetalový hudebník ve svých aktivitách rozkročen na podstatně větším žánrovém kolbišti. Marcel Schirmer alias Schmier by se dal v tomto ohledu nazvat renesanční osobností, neboť vedle lídrování domovské party Destruction zvládá mnoho dalších činností, jako je produkce, hostování u kvanta jiných smeček a hlavně kontinuální účast v plnohodnotných kapelách Headhunter nebo právě Pänzer...více

[recenze]

[17.11.2017]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]


THRESHOLD – Psychedelicatessen


Trvalo pouhý rok, než Threshold přišli s následovníkem svého debutu. A to i přesto, že kapela po cestě vytratila dva členy. Odchod bubeníka Tonyho Grinhama ovšem vůbec nebyl srovnatelný s ránou, kterou kapela utrpěla, když přišla Damiana Wilsona, poté, co tak okouzloval svými vokály na prvním albu. Oficiálním prohlášením až do dnešního dne zůstává, že Wilson jednoduše nebyl schopen se po vydání debutu připojit k následujícímu turné...více

[recenze]

[16.11.2017]

[Ray]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9,5/10]


AEROSMITH - Permanent Vacation


Všechno začalo 4. července 1986. Ten den se totiž objevil singl se znovunahranou skladbou „Walk This Way“ z desky „Toys In The Attic“. Byl na něm slyšet zpěv Stevena Tylera, byla na něm kytara Joea Perryho a o zbytek se postarala hip-hopová parta Run-D.M.C. Právě tento den tak vzniklo naprosto přelomové dílo smícháním dvou do té doby absolutně nesourodých stylů, hard rocku a rapu. Nakonec se Aerosmith objevili i v klipu k této verzi skladby, ..více

[recenze]

[16.11.2017]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]


ANNIHILATOR - For The Demented


Může to být tím, že se lídr kanadských Annihilator Jeff Waters nově obklopil mladými spoluhráči, každopádně má tento padesátník energie na rozdávání. Letos již přišel s kompilačním živákem „Triple Threat“ a už nám servíruje další plnohodnotný zářez, to vše pouhé dva roky po předešlé studiovce „Suicide Society“. Jeff zároveň mluví o stovce kytarových motivů, které měl pro novinku připravené, přičemž mu je zásadně zredukoval baskytarista Rich,..více

[recenze]

[15.11.2017]

[Petr Štěpnička]

[14 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]


ANGEL NATION - Aeon


Budete-li se zajímat o historii britských Angel Nation, dojdete až do roku 2011, kdy začínali hrát pod hlavičkou EnkeliNation. Přesmyčka z "Enkeli" na "Angel" naznačuje, že kořeny Angel Nation se nacházejí ve Finsku, odkud pochází ústřední postava kapely, zpěvačka Elina Siirala, která v řadách slavnějších Leave´s Eyes nahradila Liv Kristine. Se svojí vlastní kapelou Elina aktuálně představue druhé album "Aeon". ..více

[recenze]

[15.11.2017]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]


KELDIAN - Darkness And Light


Vesmířané Keldian se po čtyřech letech vrací zpátky na scénu, aby potěšili (power)metalové posluchače svým umem. Je to vždy malý svátek, jelikož dvojice norských hudebníků platí za osobité autory, kteří vnášejí do tradičních žánrových vzorců důvtipné a osvěžující tvary. Nová, v pořadí čtvrtá studiovka s jednoznačným titulem (a poněkud nenápatidým obalem) „Darkness And Light“ není výjimkou, naopak po předešlém, ..více

[recenze]

[14.11.2017]

[Petr Štěpnička]

[1 komentář]

[hodnocení: 8/10]


THE DARKNESS - Pinewood Smile


Uff, The Darkness jsou zpět. A vypadá to, že už definitivně. Jejich comeback „Hot Cakes“ z roku 2012 sice nenavázal (a vlastně ani nemohl) na dobu debutu „Permission To Land“, kterého se pro leckoho naprosto nepochopitelně prodalo přes tři milionu kusů, ale pro fanoušky byl zcela zásadní. Už jen proto, že jim The Darkness nabídli opět svojskou porci hard rocku, který vstřebává všechna klišé scény sedmdesátých a osmdesátých let. ..více

[recenze]

[14.11.2017]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


H.E.A.T, DEGREED, BLACK DIAMONDS – 2.11.2017 – Backstage Halle, Mnichov


Švédové H.E.A.T se po dvouleté koncertní pauze konečně vrací na pódia se vší pompou a novou deskou nesoucí název „Into The Great Unknown“ . Kapela sice nestála na koncertních pódiích v kompletní sestavě prakticky dva roky a navíc zaznamenala personální změny, výkon pánové ale podali takový, jako kdyby scénu vůbec nikdy neopustili. Vzhledem k tomu, že do naší země se kapela během turné bohužel nechystá, nezbývalo tedy nic jiného,..více

[reporty]

[13.11.2017]

[Veronika]

[4 komentáře ]


MADAM X - Monstrocity


Madam X byla v osmdesátých letech opravdu strašná kapela, to si musíme přiznat hned zkraje. A to, že u nich ještě před svým nástupem ke Skid Row kdysi začínal Sebastian Bach vlastně neznamená vůbec nic, i když se tím tahle parta ráda oháněla. Aby ne, když to na nich bylo asi to jediné zajímavé. Možná se ještě sluší připomenout, že za bicí soupravou sedí Roxy Petrucci, která se proslavila tím, že nabubnovala první dvě desky Vixen a že na kytaru hraje její sestra Maxine,..více

[recenze]

[13.11.2017]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 5/10]


Jackie (HAIRY GROUPIES) - Produkovat sám sebe nelze


Hairy Groupies. Stylové jméno pro kapelu, která se svým hard rockem pošilhává po glamu. Že téhle jihlavské čtveřici, která příští týden pokřtí své EP „Volume 1“ nechybí sebevědomí, entusiasmus, cílevědomost, nezbytná špetka štěstí, ale i smysl pro realitu vás v následujících řádcích přesvědčí zpěvačka a kytaristka Jackie Daniel´s. ..více

[rozhovory]

[12.11.2017]

[Savapip]

[1 komentář]


KARDINAL SIN - Victorious


Byla jednou jedna švédská kapela, která se jmenovala Rough Diamond a hrála heavy metal. To ale v jednom bodě, konkrétně před třemi lety, přestalo hudebníkům stačit, a tak se rozhodli nejen pro změnu žánru, ale také názvu. Nyní se tedy jedná o spolek Kardinal Sin, a hudebně se pohybujeme na území ohraničené nejen heavíkovými, ale také hardrockovými a powermetalovými kolíky. Základní zeminu pak tvoří bohaté klávesové motivy,..více

[recenze]

[12.11.2017]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


ILIUM - Sirens of the Styx: Re-Styxed


Nevím, jestli jde v Austrálii o nějaký nový trend, nicméně v těchto končinách letos již podruhé vyšlo kompletně restaurované debutové album. Po kapele Silent Knight, která takto oživila fošnu „Masterplan“, se stejnou strategií vyrukovali také bardové Ilium. Ti byli ovšem ještě přičinlivější, když čtrnáct let starý debut „Sirens Of The Styx“ částečně přepsali, jako bonus přihodili jednu novou skladbu a hlavně k mikrofonu pozvali zpěváka Lorda Tima (Lance King dostal protentokrát volno). ..více

[recenze]

[11.11.2017]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


FOZZY - Judas


Fozzy, kteří od počátku své kariéry (na přelomu tisíciletí), mají zajištěnu publicitu díky tomu, že v jejich čele stojí zápasník wrestlingu Chris Jericho, se během let dostali do pozice docela respektované kapely, která naplňuje formuli o modernějším pojetí hard rocku, kde je místo jak pro podladěné metalové kytary, tak i trochu alternativy a elektroniky. Čili takový prefabrikát moderní americké rockové hudby. Někoho toto spojení může okamžitě odpudit, ..více

[recenze]

[11.11.2017]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


WOEST - La fin de l`ère sauvage


V případě, že se vyžíváte v rituálním zlu, které je obaleno trýznivě epickým oparem, přivítáte nejspíše francouzské Woest s otevřenou náručí. Tato smečka se v blackmetalovém undergroundu pohybuje přibližně tři roky (zakládající kytarista Malemort se dříve orientoval na grind/crust) a nyní představuje debut, který vypráví o ztraceném barbarství v civilizovaném moderním světě a který žánrově nespadá pouze do jedné škatulky...více

[recenze]

[10.11.2017]

[Peťulín]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]


WITHIN SILENCE - Return From The Shadows


Dva roky starý debut „Gallery Of Life“ této kapely znamenal příjemné osvěžení česko-slovenské powermetalové scény. Autoři na něm dokázali přijít s dostatečně melodickými, stejně jako kompozičně strukturovanějšími skladbami. Druhá studiovka s titulem „Return From The Shadows“ přímo navazuje na prvotinu ať po skladatelské, křesťansko-lyrické, tak i umělecké stránce, stačí jenom porovnat oba covery od Jana Yrlunda...více

[recenze]

[10.11.2017]

[Petr Štěpnička]

[16 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]


Listování : << < 270 / 615 > >>

 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.15508 sekund.