VADER - The Ultimate Incantation
Co dodat.... Stálice slušného poctivého death...

VADER - The Ultimate Incantation
Debut jako hrom, bezchybné album!

VADER - The Ultimate Incantation
Vader mají pro mě podobný kultovní status jako CC...

VADER - The Ultimate Incantation
Debut se dočkal nové verze ve formě alba "Dark...

MOTÖRHEAD - Motörizer
Díky, poslední díly se tvořily sice už hůř, ale...

MOTÖRHEAD - Motörizer
Ďakujem za výborný seriál, vďaka ktorému som sa...

VADER - The Ultimate Incantation
Super, konečně se zas můžu těšit na čtvrtky,...

DARKTHRONE - It Beckons Us All
Eternal Hails je perfektní deska. Jedna z jejich...

CITRON, METALINDA, LORETTA - 2. 3. 2024 - KD Šeříková, Plzeň
Re Audi: Skus si vypočuť posledný album...

CITRON, METALINDA, LORETTA - 2. 3. 2024 - KD Šeříková, Plzeň
Ve své době jsem spor " o Citron" dost sledoval a...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




Úvodník:

Objevil Ozzy nesmrtelnost? Jeho návrat ze záhrobí je fenomenální

Už v osmdesátých letech byl Ozzy Osbourne považován za geronta, za tatíka, který je tak trochu legenda a tak trochu šašek, přičemž mu bylo pouze čtyřicet. V pětačtyřiceti ohlásil odchod do důchodu, ale za to jistě mohl kokain, který zpěvák šňupal po tunách. Vrátil se s albem „Ozzmosis“ a byl znovu na vrcholu. To samé následovalo ještě několikrát, pokaždé člověk čekal starce nad hrobem, zhuntovaného chlastem a drogami, a pokaždé to dopadlo opačně. Ozzy nemládne, ale vzhledem k věku a tomu, co za život prožil, je zázrak, že žije. A že tvoří a natáčí.

Jeho poslední reinkarnace je jako zjevení, jako blesk z čistého nebe. Je stejně nečekaná jako překvapivá. Ozzy je prominentním hostem na třetí sólovce kytaristy Billyho Morrisona (Billy Idol), a rozhodně na desce není jen do počtu. Ponechme stranou spekulace, nakolik za jeho výkonem stojí studiová technologie, ale jeho forma ve skladbě „Crack Cocaine“ je ohromující. Okamžitě jsou zpět reminiscence na ceněnou desku „Ozzmosis“, kam skladba stylově míří a Ozzy je znovu na zřeteli veřejnosti a na čele mediálního zájmu. Po neuvěřitelně vitálním výkonu Roba Halforda na novince Judas Priest je připomínka toho, že Ozzy ještě žije, hodně důrazná a svým způsobem unikátní.

Jan Skala, 28. 3. 2024

Rado PRIPUTEN (GLOOM) - V tejto hudbe som sa našiel a touto formou sa asi vyrovnávam s okolitým svetom...


Finská melancholie ze Slovenska? To jsou gotici ze Sabinova Gloom, která se po osmileté hibernaci před nedávnem dopracovala ke svému druhému album “Catharsis”. A nutno uznat, že to dlouhé sbírání sil mělo něco do sebe, protože novinkové album Gloom bude pro příznivce dnes již neexistujících To/Die/For (a dalších spřízněně posmutněle kapel) trefou do černého. Více už zakladatel kapely bubeník Rado Priputen. ..více

[rozhovory]

[18.06.2017]

[Savapip]

[0 komentářů ]


GLOOM - Catharsis


Take my hand and I will follow, now I turned to god with rage
I haven´t strenght to live for tomorrow, my heart will dead remains…


To srovnání se nabízí nejen díky stejnému stylovému zaměření a melancholickému výrazu, ale i díky podobným existenčním peripetiím. Než se finští smutnilové To Die For ..více

[recenze]

[18.06.2017]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]


Konference: Religiózní aspekty v metalové hudbě a subkultuře - 14.6.2017, Masarykova univerzita, Brno


O tom, že metalová studia patří na akademickou půdu, svědčí například metalová konference v Helsinkách, která se letos bude konat již potřetí. O realizaci něčeho podobného byla vyvinuta snaha i v Česku a ve středu 14. června 2017 byl na půdě Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně pro „metal studies“ položen první stavební kámen v podobě celodenní akce, studentské religionistické konference..více

[reporty]

[17.06.2017]

[Peťulín]

[0 komentářů ]


MYTHRA - Still Burning


Pokud bysme měli prstem ukázat na jedinou kapelu Nové vlny britského heavy metalu, která měla skutečně smůlu, byla by to s největší pravděpodobností Mythra. Přestože u toho byla hned od samotného začátku a jejich základní EP „Death And Destiny“ vyšlo v listopadu 1979, nikam dál se v té době, kdy to bylo skutečně důležité, neposunuli. Podle některých kolegů (asi těch, kteří je neměli rádi) byli líní, málo talentovaní a neochotní se svou hudbou cestovat dál,..více

[recenze]

[17.06.2017]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 5,5/10]


Todd RUNDGREN - White Knight


Pokud by někdo čekal, že album „White Knight“ od Todda Rundgrena bude alespoň trochu zavánět metalem nebo přinejmenším hard rockem a z toho důvodu si jej chtěl poslechnout, už vůbec nemusí číst dál. Ovšem ten, koho oslovila Rundgrenova experimentální tvorba, může si do své sbírky zařadit další desku, která pro něho bude jako dělaná. A vlastně s ní nemá ani nic společného fakt, že Rundgren proslul jako producent, ..více

[recenze]

[16.06.2017]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


Powermetalové novinky roku 2017 - část IX. - kapely EMERALD, ADAMANTIA a DAMNATIONS DAY


Pokud se stability sestavy týká, švýcarská parta Emerald to nemá lehké. Po předešlé fošně „Unleashed“ z roku 2012 se totiž personální šachy uvnitř kapely rozběhly v takové intenzitě, že proti nim vypadá i dětská hra „škatulata, hejbejte se“ jako velmi statické představení. Odešla polovina členů, včetně zpěváka Thomase Winklera (Gloryhammer), kterého nahradil Američan George Call. I tato spolupráce se ale ukázala jako nefunkční, ..více

[recenze]

[16.06.2017]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: /10]


TRAIL OF TEARS - A New Dimension Of Might


Třetí album a další posun směrem vpřed. Trail Of Tears byli ve formě a to i navzdory tomu, že se v jejich řadách udála první změna. U kapely skončila zpěvačka Helena Iren Michaelsen a byla nahrazena Cathrine Paulsen. „A New Dimension Of Might“ je logickým pokračováním povedeného „Profoundemonium“, avšak jde dál, než by člověk čekal. Trail Of Tears se tu utrhli ze řetězu a dali prostor extrému a především nápadům. Deska má naprosto originální atmosféru plnou temnoty..více

[recenze]

[15.06.2017]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 10/10]


W.A.S.P. - The Crimson Idol


„Tohle album je o tom, že si člověk má dávat pozor na to, co si přeje. Sám jsem se situoval do role Jonathana, protože jsem si nechtěl přiznat, že bych sám byl tak zkažený. Celou tou mašinérií, sexem, drogami. Byl jsem jako Jonathan Steel, chtěl jsem být slavným, chtěl jsem být někdo. Pak se mi to splnilo a proto tahle deska ukazuje i veškerý ten hnus showbyznysu.“ Blackie Lawless, červenec 1992...více

[recenze]

[15.06.2017]

[Jan Skala]

[8 komentářů ]

[hodnocení: 10/10]


WIZARD - Fallen Kings


Němečtí Wizard jsou prostě držáci. Nejenže od svého založení, ke kterému došlo už před osmadvaceti lety, hrají ze tří pětin v původní sestavě (a kytarista Dano Boland je členem kapely již čtrnáct let a „novic“ Arndt Ratering vystřídal na baskytaře před čtyřmi lety dalšího z původních členů Volkera Lesona, který odešel ze zdravotních důvodů). To je asi ten nejsilnější argument jako důkaz pro to, že v téhle kapele panuje přátelská pohoda...více

[recenze]

[14.06.2017]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


Terry ILOUS - Gypsy Dreams


Zpěváka Terryho Ilouse si fanoušci v posledních letech spojují nejčastěji s jeho akutálním účinkováním v řadách Great White, kde se postavil na místo charismatického Jacka Russella. Ilous sice postrádá trochu toho russellovského šarmu, ovšem rozhodně není tak problematický jako divoký Jack a bezpochyby je to výborný zpěvák. O tom přesvědčil už na přelomu osmdesátých let, kdy se do povědomí fanoušků zapsat prostřednictvím dvou skvělých desek (eponymního debutu a dvojky „Hungry“)..více

[recenze]

[14.06.2017]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 8,5/10]


KOMUNÁL - 25 ran bičem/Tribute Komunál


Komunál slaví čtvrtstoletí existence, což znamená mohutnou dávku koncertů po celé republice (to je ovšem pro tuhle partu běžná záležitost), ale také studiové dvojalbum, které je pojaté opravdu velkoryse. Na prvním CD nalezneme jedenáct zbrusu nových skladeb, na druhém disku pak číhá překvapení ve formě tribute Komunálu, kdy celkem třináct českých spolků nahrálo svoji verzi jednoho z hitů východočeské kapely...více

[recenze]

[13.06.2017]

[Petr Štěpnička]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 6,5/10]


NOVEMBERS DOOM - Hamartia


Není příliš mnoho tak osobitých kapel, jakými jsou američtí Novembers Doom. Tihle death/doomoví veteráni to válí už od roku 1989 (tehdy ještě pod názvem Laceration.) Pravda, od počátku jejich existence s nimi vydržel už jen zpěvák Paul Kuhr. Ten je však jedním z hlavních poznávacích prvků Novembers Doom. Paul disponuje jedním z nejlepších „kanálů“ (rozuměj brutálním growlem) na scéně a navíc je přitom úžasně srozumitelný, ..více

[recenze]

[13.06.2017]

[Tomáš Marton]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 9/10]


CUSTARD - A Realm of Tales


Nazvat metalovou kapelu „Pudink“ zavání průšvihem ještě před tím, než vypustíte první tón. Nicméně Němci Custard, kteří se ve zkušebně sešli poprvé v roce 1987 (tedy v době, kdy hudební říši ovládl strážce sedmi klíčů, což na stylové směřování Custard mělo nezanedbatelný vliv) a k debutovému albu se propracovávali dlouhých dvanáct let, se s tímto hendikepem dokázali vyrovnat. Alespoň soudě podle jejich nejúspěšnějšího alba „For My King“ z přelomu století, ..více

[recenze]

[12.06.2017]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]


AT THE DRIVE-IN - Int•er a•li•a


To, že si At The Drive-In dali název podle slovního obratu ze skladby „Talk Dirty To Me“ od Poison, nemělo pro jejich tvorbu nikdy žádný význam, protože ta nemá s hair metalem pranic společného. Ba co více, v devadesátých letech, kdy se tento styl úspěšně zadupával do země, stáli na straně jeho likvidátorů. At The Drive-In představují zástupce post-hardcorové scény a rovněž také představitele tehdy moderního crossoveru. Měli společné znaky s Faith No More, ..více

[recenze]

[12.06.2017]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


SNAKECHARMER - Second Skin


Označovat Snakecharmer za superskupinu není pojem nijak nadnesený a v tomto případě sedí jako ulitý. Tahle parta totiž vyrostla kolem dvou někdejších spoluhráčů z Whitesnake (odtud ten název, samozřejmě…), kytaristy Mickyho Moodyho a basisty Neila Murraye. Ti pochopitelně vždy stáli ve stínu velkého Davida Coverdalea, ale nikdo nemohl popřít, že se jednalo o prvotřídní muzikanty, kteří si úroveň udrželi i poté, co odešli (nebo byli odejiti) z Whitesnake. ..více

[recenze]

[11.06.2017]

[Jan Skala]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 7,5/10]


BROTHERS OF METAL - Prophecy of Ragnarök


Brothers Of Metal. Název, ze kterého se dá vyčíst leccos. Na jedné straně stojí nenápaditost autorů, jdoucí ruku v ruce s podbízivým patosem, na druhé lze přece jenom ocenit otevřenost, se kterou v tomto případě osm (!) švédských hudebníků odkrývá karty. Když okázalost, tak se vším všudy, včetně jména kapely, názvů skladeb a samozřejmě veškeré lyriky, která je metalovým sentimentem (brzkou senilitou?) vyloženě slepena. ..více

[recenze]

[11.06.2017]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 5/10]


Listování : << < 290 / 616 > >>

 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.1733 sekund.