TRAIL OF TEARS - A New Dimension Of Might

Třetí album a další posun směrem vpřed. Trail Of Tears byli ve formě a to i navzdory tomu, že se v jejich řadách udála první změna. U kapely skončila zpěvačka Helena Iren Michaelsen a byla nahrazena Cathrine Paulsen. „A New Dimension Of Might“ je logickým pokračováním povedeného „Profoundemonium“, avšak jde dál, než by člověk čekal. Trail Of Tears se tu utrhli ze řetězu a dali prostor extrému a především nápadům. Deska má naprosto originální atmosféru plnou temnoty..více

[recenze]

[15.06.2017]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 10/10]

W.A.S.P. - The Crimson Idol

„Tohle album je o tom, že si člověk má dávat pozor na to, co si přeje. Sám jsem se situoval do role Jonathana, protože jsem si nechtěl přiznat, že bych sám byl tak zkažený. Celou tou mašinérií, sexem, drogami. Byl jsem jako Jonathan Steel, chtěl jsem být slavným, chtěl jsem být někdo. Pak se mi to splnilo a proto tahle deska ukazuje i veškerý ten hnus showbyznysu.“ Blackie Lawless, červenec 1992...více

[recenze]

[15.06.2017]

[Jan Skala]

[8 komentářů ]

[hodnocení: 10/10]

WIZARD - Fallen Kings

Němečtí Wizard jsou prostě držáci. Nejenže od svého založení, ke kterému došlo už před osmadvaceti lety, hrají ze tří pětin v původní sestavě (a kytarista Dano Boland je členem kapely již čtrnáct let a „novic“ Arndt Ratering vystřídal na baskytaře před čtyřmi lety dalšího z původních členů Volkera Lesona, který odešel ze zdravotních důvodů). To je asi ten nejsilnější argument jako důkaz pro to, že v téhle kapele panuje přátelská pohoda...více

[recenze]

[14.06.2017]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

Terry ILOUS - Gypsy Dreams

Zpěváka Terryho Ilouse si fanoušci v posledních letech spojují nejčastěji s jeho akutálním účinkováním v řadách Great White, kde se postavil na místo charismatického Jacka Russella. Ilous sice postrádá trochu toho russellovského šarmu, ovšem rozhodně není tak problematický jako divoký Jack a bezpochyby je to výborný zpěvák. O tom přesvědčil už na přelomu osmdesátých let, kdy se do povědomí fanoušků zapsat prostřednictvím dvou skvělých desek (eponymního debutu a dvojky „Hungry“)..více

[recenze]

[14.06.2017]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 8,5/10]

KOMUNÁL - 25 ran bičem/Tribute Komunál

Komunál slaví čtvrtstoletí existence, což znamená mohutnou dávku koncertů po celé republice (to je ovšem pro tuhle partu běžná záležitost), ale také studiové dvojalbum, které je pojaté opravdu velkoryse. Na prvním CD nalezneme jedenáct zbrusu nových skladeb, na druhém disku pak číhá překvapení ve formě tribute Komunálu, kdy celkem třináct českých spolků nahrálo svoji verzi jednoho z hitů východočeské kapely...více

[recenze]

[13.06.2017]

[Petr Štěpnička]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 6,5/10]

NOVEMBERS DOOM - Hamartia

Není příliš mnoho tak osobitých kapel, jakými jsou američtí Novembers Doom. Tihle death/doomoví veteráni to válí už od roku 1989 (tehdy ještě pod názvem Laceration.) Pravda, od počátku jejich existence s nimi vydržel už jen zpěvák Paul Kuhr. Ten je však jedním z hlavních poznávacích prvků Novembers Doom. Paul disponuje jedním z nejlepších „kanálů“ (rozuměj brutálním growlem) na scéně a navíc je přitom úžasně srozumitelný, ..více

[recenze]

[13.06.2017]

[Tomáš Marton]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 9/10]

CUSTARD - A Realm of Tales

Nazvat metalovou kapelu „Pudink“ zavání průšvihem ještě před tím, než vypustíte první tón. Nicméně Němci Custard, kteří se ve zkušebně sešli poprvé v roce 1987 (tedy v době, kdy hudební říši ovládl strážce sedmi klíčů, což na stylové směřování Custard mělo nezanedbatelný vliv) a k debutovému albu se propracovávali dlouhých dvanáct let, se s tímto hendikepem dokázali vyrovnat. Alespoň soudě podle jejich nejúspěšnějšího alba „For My King“ z přelomu století, ..více

[recenze]

[12.06.2017]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]

AT THE DRIVE-IN - Int•er a•li•a

To, že si At The Drive-In dali název podle slovního obratu ze skladby „Talk Dirty To Me“ od Poison, nemělo pro jejich tvorbu nikdy žádný význam, protože ta nemá s hair metalem pranic společného. Ba co více, v devadesátých letech, kdy se tento styl úspěšně zadupával do země, stáli na straně jeho likvidátorů. At The Drive-In představují zástupce post-hardcorové scény a rovněž také představitele tehdy moderního crossoveru. Měli společné znaky s Faith No More, ..více

[recenze]

[12.06.2017]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]

SNAKECHARMER - Second Skin

Označovat Snakecharmer za superskupinu není pojem nijak nadnesený a v tomto případě sedí jako ulitý. Tahle parta totiž vyrostla kolem dvou někdejších spoluhráčů z Whitesnake (odtud ten název, samozřejmě…), kytaristy Mickyho Moodyho a basisty Neila Murraye. Ti pochopitelně vždy stáli ve stínu velkého Davida Coverdalea, ale nikdo nemohl popřít, že se jednalo o prvotřídní muzikanty, kteří si úroveň udrželi i poté, co odešli (nebo byli odejiti) z Whitesnake. ..více

[recenze]

[11.06.2017]

[Jan Skala]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 7,5/10]

BROTHERS OF METAL - Prophecy of Ragnarök

Brothers Of Metal. Název, ze kterého se dá vyčíst leccos. Na jedné straně stojí nenápaditost autorů, jdoucí ruku v ruce s podbízivým patosem, na druhé lze přece jenom ocenit otevřenost, se kterou v tomto případě osm (!) švédských hudebníků odkrývá karty. Když okázalost, tak se vším všudy, včetně jména kapely, názvů skladeb a samozřejmě veškeré lyriky, která je metalovým sentimentem (brzkou senilitou?) vyloženě slepena. ..více

[recenze]

[11.06.2017]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 5/10]

TANJA - Jsem posedlá

Tanja zažívá v posledních pár letech docela slušný comeback. Na konci osmdesátých let, kdy natočila duet „Kam jen jdou lásky mé“ s Ladislavem Křížkem, vystupovala s Citronem a na debutovém albu z roku 1989 měla vcelku potenciál, ale následovala odmlka. Vlastně hned po revoluci, když si Tanja vzala bubeníka Citronu Radima Pařízka a následné mateřské povinnosti odsunuly muziku na druhou kolej. Před osmi lety sice vydala desku „Já vím...“, ..více

[recenze]

[10.06.2017]

[Jan Skala]

[9 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]

Powermetalové novinky roku 2017 - část VIII. - kapely ARTHEMIS, CORVUS JAVA a SAILING TO NOWHERE

Parta Arthemis existuje téměř dvacet let, většina fanoušků (včetně mě) si ji ale pamatuje zejména díky působení zpěváka Alessia Garavella (ex-Power Quest). Alessio od těchto Italů odešel v roce 2009, stále však s kapelou zůstává v kontaktu, na novince „Blood – Fury – Domination“ např. zastal (poněkud překvapivě) mastering alba. Jak možná samotný titul napovídá, s pocitově vstřícnou hudbou Britů Power Quest zde mnoho styčných bodů nenajdeme, a přestože se Italové nebojí melodických cukrlátek,..více

[recenze]

[10.06.2017]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: /10]

TABERAH - Sinner´s Lament

Tasmánští čerti jsou zpět s novou studiovkou. Tahle parta v minulosti nahrála několik zatraceně povedených skladeb, ke kterým se neustále vracím jako pouliční alkoholik ke své pravidelné dávce plastového piva. Pánové jsou totiž schopni namíchat osobitý a velmi lahodný hudební nápoj, který zdobí powermetalové melodie, chuť dodávají heavíkové riffy a říz jistí přesný obsah thrashové pálenky. To vše za optimistického vokálního doprovodu..více

[recenze]

[09.06.2017]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

CLOVEN HOOF - Who Mourns The Morning Star?

Jsou dnes Cloven Hoof ještě regulérní kapelou nebo je lze počítat už jen za sdružení doprovodných muzikantů jediného původního člena kapely, basisty Lee Paynea, který pod její značkou působí už od roku 1979? Paynovi očividně chutná comeback, který si pod jménem Cloven Hoof odbyl v druhé polovině minulého desetiletí, ovšem na dalších postech v kapele nezůstal od minulé desky „Resist Or Serve“ takřka kámen na kameni. Změna proběhla i na postu nejviditelnějším,..více

[recenze]

[09.06.2017]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]

TRAIL OF TEARS - Profoundemonium

Dva roky po debutu „Disclosure In Red“ vyslali Trail Of Tears do světa album „Profoundemonium“, jehož obal zdobí (pro gotiku ideální) obrázek klečící slečny z dílny Travise Smithe (autor obalů desek Amorphis, Nevermore, Katatonia a řady dalších). Deska začíná dvě a půl minuty dlouhým intrem „Countdown To Ruin“a jedná se o jediné využití intra v diskografii této kapely. Poté se jde už zostra na věc...více

[recenze]

[08.06.2017]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

W.A.S.P. - The Headless Children

Bylo nutné přehodnocovat. Přestože „Inside The Electric Circus“ u fanoušků nepropadlo (i když s odstupem času není tak oblíbené jako první dvě desky), kapela s ním nebyla ani za mák spokojená. Blackie nepokrytě mluvil o rozpadu, načež oznámil, že členem W.A.S.P. už není bubeník Steve Riley a on sám si bere časově neohraničenou pauzu. „Po Donningtonu jsem šel na pobočku EMI a řekl, že nechci dělat další řadovku v dohledné době, protože nechci, aby dopadla stejně jako „Inside The Electric Circus,“ ..více

[recenze]

[08.06.2017]

[Jan Skala]

[7 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]

ALESTORM - No Grave But The Sea

Na rakvi patnáct popíjí chlapů, johohó, ať teče rum...

Bývaly doby, kdy měli piráti Alestorm nějakou potřebu nacpat na desku poměrně vážně se tvářící (nebo alespoň ne tak praštěně potrhlé) kompozice jako kontrast k těm svým nevázaným halekačkám. Ty časy jsou víceméně (alespoň soudě podle aktuální desky „No Grave But The Sea“) pryč. Tvrdit, že to je dobře, by bylo asi zavádějící. Ono je to spíš tak,..více

[recenze]

[07.06.2017]

[Savapip]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 8,5/10]