Minulé album bylo maximálně vydařené, tak úspěšný recept použijeme znovu, že jo? Normálně to tak asi funguje. Jenže u Rage zjevně zaběhlá pravidla (snad s výjimkou krátkého období na „Konci všech dnů“) neplatí. Sázka na atmosféru a symfonie sice vyšla stoprocentně, ale pro věčného pábitele Peavyho to zjevně byla výzva zkusit zase něco nového. A vzhledem k tomu, že objevená území se už rozprostírala všude možně, nabídl titul „Welcome To The Other Side“ otázku, kterou že stranu mají vlastně Wagnerovci na mysli.
Peavy Wagner si byl zjevně vědom toho, jaký že poklad našel ve svých nových kumpánech. Je však otázkou, zda bylo úplně rozumné (byť jsou jeho nápady výborné, ještě chvilku potrvá, než jejich esence bude plně vstřebatelná do kořenů, vyživujících letitou mašinu Rage) pustit najednou virtuóze Victora Smolskiho na autorskou židli v takovém rozsahu. Dvanáct skladeb ze sedmnácti (a nic na tom nezmění ani fakt, že tři z toho jsou kraťounké a převážně čistě instrumentální), na kterých se Victor podílel, je dost velká porce na to, aby došlo k citelným změnám ve výrazu kapely. A tak se zuřivci jednou nohou vrací ke kořenům, druhou nohou se snaží proniknout ke komplikovanější, propracovanější a technicky náročnější muzice. Výsledkem je deska, u které se sice můžete dostat do extáze při sledování Victorova vytrvalého kytarového kouzlení či Terranovy strojově přesné a přitom barevné a nápadité hry na bicí, nějak se z toho však začala lehce vytrácet ta bezprostřední chytlavost melodických skluzavek, pro Rage tolik typických.
Jednoduše řečeno, řecká sága je na dosavadní poměry kapely náročnější a složitá. Jako by Peavy chtěl svým věhlasným spoluhráčům nabídnout dostatek prostoru k seberealizaci a díky tomu přesunul dosavadní zbraně Rage až do druhé linie. A i když se do popředí derou i skladby s jasným odkazem na dávnou minulost, jako třeba „Mirror In Your Eyes“ s nádherným Terranovým entrée či syrová „Sister Demon“ se Smolskiho zhruble excelentním čarováním, na samotném vrcholu tohoto alba se ještě stále nachází dozvuky předchozího čarování s dramatičností – piánem šmrncnutá a zemitější symfonikou protkaná „I´m Crucified“, nádherně klouzající do uvolněnosti, přemýšlivější a přitom agresivní pocitovka s precizním Mikem a Peavyho smyslnými vokálními hrátkami či houpavá „Deep In The Night“, tryskající do emotivně vypjatého refrénu.
Peavy byl na sebe hodně přísný, když v jednom z rozhovorů konstatoval, že se dle jeho mínění „Welcome To The Other Side“ zas až tak úplně nepovedlo. Je pravdou, že deska je zbytečně dlouhá a klidně se mohlo krapet škrtat, ale zásluhou excelentních instrumentálních výkonů se nevýraznost některých skladeb podařilo vydatně kompenzovat. „Welcome To The Other Side“ je trochu nerozhodné, neví, jestli zpátky ke kořenům, jestli zrockovatět, pohrávat si s náladou a atmosférou nebo melodičnět a celé si to chvílemi nějak nechce sednout. Zkušenost z předchozích let už několikrát ukázala, že Rage občas sice zatápou, ale vlastně jen proto, aby na díle následujícím zkonsolidovali síly, ujasnili si směr kudy dál a vyvarovali se předchozích chyb. Takže rozhodně žádný propadák, stylově posun, hodnotově lehký krok zpět… a nezbývalo, než si počkat, zda se zlaté pravidlo o okamžité nápravě vlastních poklesků znovu potvrdí.
|
