HELLOWEEN - My God-Given Right
jsem si pustil debutní fošnu projektu DOGMA, to...

AEDAN SKY - The Universal Realm
Gamma Ray už má na sobě příliš tíhy času, aby...

ALESTORM - The Thunderfist Chronicles
Možná si měli novinky z předchozího EP nechat na...

HELLOWEEN - My God-Given Right
Ja to mam presne opačne ,čím viac novy album...

HELLOWEEN - My God-Given Right
všetko omrzí

HELLOWEEN - My God-Given Right
Giants & Monsters mě rekordně rychle omrzela, tak...

VICTORY - Gods Of Tomorrow
Super deska! Tohle Hermanovi (podle mě) sedne...

ELEFFSON - SOTO - Unbreakable
Mě to tedy příjemně překvapilo, nic jsem od toho...

DARK ANGEL - Extinction Level Event
popočúvame, keď si dali chlapci tú námahu, bicie...

DARK ANGEL - Extinction Level Event
Opravdu jde o velké zklamání , asi bylo očekávání...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




Úvodník:

Když big beat není bigbít

V mém blízkém okolí se každoročně koná festival zvaný Bigboš. Jeho název je odvozen od slova big beat, což v Česku a předtím Československu vždy znamenalo rockovou hudbu. Pořadatelé místní akce ale jakoby na tento žánr čím dál více zanevírali. Zatímco před lety ještě plocha Bigboše duněla pod tíhou bicích a ostrých kytar, letošní line-up zahrnoval jména jako Vladimír 518, Bára Poláková nebo Ivo Jahelka. Kde je onen rock, zeptal jsem se opatrně pod příspěvkem na facebookové zdi festivalu. Velmi záhy jsem byl jedním z fanoušků (nikoli organizátorů) poučen, že pojem "big beat" ve skutečnosti nemá s rockem nic společného a pořadatelé se tak ničemu nezpronevěřili. Má prvotní nedůvěra v toto tvrzení byla rychle rozmetána internetovým vyhledávačem, jenž dal evidentně vzdělanějšímu komentujícímu za pravdu. Při podrobnějším zkoumání vyšlo najevo, že se slovo bigbít etablovalo z nadřazeného pojmu "beat" a že si daný termín v 60. letech přivlastnila tuzemská scéna (jako první ho údajně použil zpěvák Pavel Sedláček). Ve světě se big beat jako žánrové označení objevilo až v letech devadesátých, a to v souvislosti s elektronickou taneční hudbou. Přestože si nemyslím, že by organizátoři akce Bigboš s těmito odbornými pojmy v době založení festivalu důmyslně operovali, jsem rád, že jsem se díky jejich postupnému komerčnatění dozvěděl něco nového. Člověk se zkrátka pořád učí, a všechno špatné může být pro něco dobré.

Petr Štěpnička, 10. 9. 2025

EXTREME COLD WINTER - World Exit


Holandsko je země známá mírným podnebím, ale i přesto se v ní může hrát studený doom metal. Podobně studený jako je název kapely – Extreme Cold Winter. Tváří jako nová parta, ale v rodokmenu má datum vzniku psaný rok 2009. Ale až nyní se odhodlala k natočení debutového alba, jemuž předcházelo EP „Paradise Ends Here“ z roku 2015. I to sázelo na nejchmurnější doom metal, spojený s gotickým metalem a vyrostlý z kořenů deathmetalové evoluce začátku devadesátých let. Tím je posluchači nabízena paralela..více

[recenze]

[29.10.2021]

[Jaroslav Hubka]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]


MANOWAR - Battle Hymns


Málokterá kapela dokázala za čtyřicet let své existence vzbudit tolik vášnivých emocí jako samozvaní "Králové metalu". Americká čtveřice doslova rozdělila metalovou komunitu na dva nesmiřitelné tábory. Jedni Manowar nekompromisně zbožňují pro jejich bezesporu kvalitní hudbu. Druzí jim nemůžou přijít na jméno pro jejich monstrózní sebevědomí, nekonečné machrování a siláckou image, která někdy hraničí až s trapností. Vůbec si netroufám odhadnout, který z těchto táborů je početnější, ..více

[recenze]

[28.10.2021]

[Moloch]

[16 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]


DEATH - Individual Thought Patterns


Po dalším nepovedeném evropském turné se Chuck rozhodl opět zamíchat se sestavou. Jeho křehká a složitá osobnost s absencí jakékoli komunikace nakonec zapříčinila rozchod s nadějným bubeníkem Seanem Reinertem a kytaristou Paulem Masvidalem. To už kapelník Death měl pošramocenou pověst a bylo veřejným tajemstvím, že si své spoluhráče vybírá pouze k naplnění svých autorských vizí. Další materiál na desku se již však začal rýsovat a na „Individual Thought Patterns“ se sešla skutečně hvězdná sestava – ..více

[recenze]

[28.10.2021]

[Radek Neuman]

[17 komentářů ]

[hodnocení: 10/10]


ECLIPSE - Wired


V době, kdy na vás na každém rohu vykukuje nějaká vakcína, by nebylo od věci zkapalnit pohodu, uvolněnost a radost, která sála prakticky z každého alba Eclipse a poskytnout ji jako lék na zachmuřenou náladu. Funguje zcela bez výhrad hned na první dobrou. Dostatečně osobitý melodický hard rock, který do sebe přirozeně absorbuje nálady Pretty Maids, Bon Jovi, či Bryana Adamse vás spolehlivě rozpumpuje a rozdivočí. Pro svěžest, melodičnost, energii a perfektní provedení jsou Eclipse již synonymem, ..více

[recenze]

[27.10.2021]

[Savapip]

[1 komentář]

[hodnocení: 8/10]


LORDS OF BLACK - Alchemy Of Souls, Part II


Když loni vyšlo album „Alchemy Of Souls, Part I.“, oslavující návrat chilského zpěváka Ronnieho Romera do lůna španělské party, bylo už z názvu jasné, že dojde na pokračování. Proč však pokračovat v něčem docela průměrném, co staví na výborném hlase frontmana a instrumentálních dovednostech zbytku kapely, ale skladby nabízí docela nezajímavé a šedé, jak jen dnešní heavy metal umí být? Jenže Lords Of Black jsou zjevně se svou pozicí dělníků stylu spokojeni a Romero..více

[recenze]

[27.10.2021]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 6,5/10]


U.D.O. - Game Over


V příštím roce oslaví ikonický zpěvák Udo Dirkschneider sedmdesátku. Od roku 1979, kdy v řadách Accept poprvé zazněl z alba jeho osobitý hlas, vydává své dvacáté sedmé řadové album s alarmujícím názvem „Game Over“. Nebýt loňského zablbnutí si s německým armádním orchestrem na desce „We Are One“ se Udo vytrvale drží svého kopyta, takže otloukat mu o hlavu, že alba s jeho účastí (jedno, jestli pod hlavičkou Accept nebo U.D.O.) mají mnoho společného a postupem času (logicky) hrozí jejich čím dál větší zaměnitelnost,..více

[recenze]

[26.10.2021]

[Savapip]

[6 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


SUBFIRE - Define The Sinners


Řecko a metal je spojení, které jde dohromady. Zas a znova nás o tom přesvědčuje několik spolků, dalším v pořadí je parta Subfire, jež na hudební scéně existuje skoro dvacet let, na debut nicméně došlo až letos. Dlouholeté zrání této balkánské formace pravděpodobně stojí za reáliemi, jako je povedená produkce (staral se o ni Bob Katsionis), řemeslná preciznost nebo ukočírování nemalého množství metalových subžánrů. ..více

[recenze]

[26.10.2021]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


WHYZDOM - Of Wonders and Wars


A pak že nelze vstoupit dvakrát do jedné řeky… Francouzští Whyzdom, kteří se v počátcích svojí kariéry vydatně potýkali s obsazením postu zpěvačky, na svém třetím albovém zářezu představili Marii Mac Leod (tehdy ještě pod dívčím jménem Marie Rouyer), ve které zjevně našli to, co v předchozích letech marně hledali. Na dosud posledním albu „As Time Turn To Dust“ se nešlo ubránit výtkám proti občasné zpěvaččině afektovanosti, pokukování po Edenbridge, či určité nápadové sterilitě. ..více

[recenze]

[25.10.2021]

[Savapip]

[1 komentář]

[hodnocení: 6,5/10]


FOREIGNER - Foreigner


Jméno Foreigner zní zdánlivě jako pojem ze vzdálené minulosti, ale přestože drtivá většina dnešních posluchačů komerčních rádií tento název skutečně nezná, největší hity kapely jsou dávno nadčasovými kousky, které neodmyslitelně patří nejen k playlistu různých rádií, ale především k největší rockové klasice všech dob. Stačí jen říct název nejproslulejší skladby, až aristokraticky vznešené balady „I Want To Know What Love Is“ a i ten, kdo se absolutně o rockovou hudbu nezajímá, ví, která bije. ..více

[recenze]

[25.10.2021]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 9/10]


BLUEDAHLIA - BlueDahlia


Řada spojení rockových hvězd vypadá na papíře lákavě, výsledek však bývá někdy až tristní. Jen si vzpomeňte na nekonečnou řadu superskupin, které v posledních letech rostly jako houby po dešti, většinou s úkolem vytřískat posledních pár peněz na hasnoucí slávě, přinášející materiál, který se většinou nemohl srovnávat s tím nejlepším, co dotyční muzikanti vyprodukovali v dobách svého největšího rozmachu. Proto je zapotřebí ke každému takovému projektu přistupovat s obezřetností. ..více

[recenze]

[24.10.2021]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]


Paul SHORTINO (ROUGH CUTT, BLUEDAHLIA, KING KOBRA) - Případ Rough Cutt je v rukách právníků


Americký zpěvák Paul Shortino je na rockové scéně zkušený matador. Zažil osmdesátá léta, kdy měl blízko k průlomu se svou původní kapelou Rough Cutt, chvilku působil ve stylově spřízněných Quiet Riot, v novém miléniu zakotvil i u kdysi velmi známé formace King Kobra. Výčet jeho aktivit se nyní rozrůstá o další položku, když do světa vypustil debutové album projektu BlueDahlia. Tomu vdechl život spolu s kytarou Tracym G, který byl v devadesátých letech oporou Ronnieho Jamese Dia, ..více

[rozhovory]

[24.10.2021]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]


ELISADAY - Auftakt


Za osm let své existence by se už ruští Elisaday na první album určitě zmohli, na dosud vydaných kraťasech by se vhodného materiálu našel dostatek. Důvod toho, že i v letošním roce došlo pouze na čtyřskladbové EP by mohl být v tom, že před dvěma lety se Elisaday rozhodli do svého symfonického metalu přidat více epičnosti a cinematičnosti, a tím nahlížet na své vnímání žánru trochu jinou optikou. ..více

[recenze]

[23.10.2021]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


GRAB - The Inevitable Filth Of Mankind


Je libo těžce oldschoolový black metal? Kapela Grab z Řecka ho nabízí vrchovatě. Otevírá svět, kde sedí na trůnu nejvyšší Satan, vedou se války za jeho neomezenou vládu a křesťané jsou napichováni na kůly jako divá zvěř. Kapela z Atén pokračuje v duchu toho, co započali kdysi Venom. Jenže Venom to hráli v době, kdy strašení něčím podobným nahánělo hrůzu, neboť se jednalo o nový prvek, do těch časů v hudbě neslýchaný. Byli za to pronásledováni puritánskými institucemi, hnáni před soud,..více

[recenze]

[23.10.2021]

[Jaroslav Hubka]

[4 komentáře ]

[hodnocení: 4/10]


INTHEWHALE - Vanishing Point


Pohodové duo muzikantů Inthewhale z Colorada, konkrétně zpěvák a kytarista Nat Valdez a bubeník Eric Riley, působí na hudební scéně již jedenáctý rok. Svou tehdejší směskou energického alternativního rocku a punku (asi přibližně někde mezi Jane`s Addiction a Dead Kennedys) si pomalu krok po krůčku budovali kariéru, rovněž tak i energickým vystupováním v tak úsporné sestavě. V síti amerických vysokoškolských rádií si během pár let získali vcelku širokou posluchačskou základnu ..více

[recenze]

[22.10.2021]

[Jirka Lulek]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


YES - The Quest


Legendární Yes vydávají novou desku a nastolují tím otázku, zda dokáží být po více než padesáti letech a v prakticky odlišné sestavě dnes relevantní. Jestliže si v sedmdesátých letech, kdy vydali své pionýrské desky, zakládali na tom, že jsou novátorští a poslech jejich alb byl vždy vzrušujícím dobrodružstvím, mohou být stejně přitažliví i po půl století? Mohou být také tak hitoví jako v na začátku osmdesátých let, kdy vydali komerčněji laděné a nejúspěšnější album „90125“? ..více

[recenze]

[22.10.2021]

[Jan Skala]

[4 komentáře ]

[hodnocení: 6/10]


SWALLOW THE SUN - Emerald Forest And The Blackbird


Tři roky po fenomenálním „New Moon“ vydali Swallow The Sun novou desku. Nová výzva si žádá nové přístupy a Finové byli umělecky ambiciózní. „Emerald Forest And The Blackbird“ bylo jejich dosud nejdelší dílo a už od prvních vteřin dávalo jasně najevo, že se kapela chtěla posunout. Osobně tomuto albu říkám „filmové“, při jeho poslechu mám pocit, že se jedná o soundtrack k ponurému mysterióznímu filmu nebo seriálu. Atmosféra jako by vypadla z děl Davida Lynche. Městečko Twin Peaks si Swallow The Sun vzali na paškál již na svém debutu..více

[recenze]

[21.10.2021]

[Tomáš Marton]

[6 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]


DEATH - Human


„Chci se posouvat dál, aby pokaždé, když vydám nahrávku, si mohli lidi říct: wow, tohle je svým způsobem úplně jiný než tvoje předešlé album, a přitom pořád stejný. Chápete, co tím myslím? Přinést čerstvý vítr, ale zároveň, když si to někdo poslechne, aby mohl říct: tohle jsou Death, ale mnohem lepší.“ Takto Chuck Schuldiner hovořil na začátku devadesátých let o tom, kam chce kapelu posunout dál. A posunul ji mílovými kroky od své původní tvorby. ..více

[recenze]

[21.10.2021]

[Radek Neuman]

[7 komentářů ]

[hodnocení: 10/10]


Listování : << < 159 / 666 > >>

 
Metalforever.info © 2006 - 2025     RSS - články

stránka byla načtena za 0.07772 sekund.