Pokud jsme si prošli historii Rage společně, jistě mi dáte za pravdu, že na vysokou kvalitu alba „Strings To A Web“ by bookmakeři zrovna vysoké kursy nevypsali. Vždyť pro další nabušené album dozráli obvyklé ideální podmínky – dokonale zkonsolidovaná sestava i předchozí mírně rozkolísaný počin. A byť tentokrát nelze mluvit o nějakém posunu ve vlastním myšlení - Rage totiž vsadili na již vyzkoušenou formuli, smíchání hodně razantních počinů s nádechem symfonií, svojí koncepcí ne nepodobné kříženci „Speak Of The Dead“ – měli Victor Smolski (ten především) a Peavy Wagner zase jednou namočen autorský brk do mimořádně kvalitního inkoustu. A i když se na „Strings To A Web“ najdou i „jen“ průměrné skladby (není jich moc, vévodí jim zbytečné finále „Tomorrow Never Comes“), deska je maximálně pestrá, obsahuje všechny typické elementy tvorby kapely, suverénně se prochází po všech stěžejních obdobích tvorby Rage, díky tomu je značně variabilní a přitom maximálně soudržná.
To je oproti zmíněnému „pokecu s mrtvým“ ten nejzásadnější rozdíl. Monumentální symfonická „Empty Hollow“ tentokrát z desky nevyčnívá, ale tvoří ten nejzásadnější pilíř, kolem kterého Rage ovíjí tu více, tu méně agresivní pecky, ve kterých se tentokrát nebojí sáhnout ani do náznaků raných thrashmetalových postupů. Ovšem vzhledem k aktuálnímu složení kapely je nabíledni, že ty jsou pouze okrajovou záležitostí a Wagnerovci si libují spíše v melodičtějších záležitostech.
Jak již naznačeno, ten největší poklad na desce (a nebojím se tvrdit, že i v celé diskografii bude mít poměrně vysoké postavení) představuje pětidílná „Empty Hollow“, a to jednak její samostatná stejnojmenná pasáž s úchvatnou melodií, skandovatelným refrénem, emotivně naléhavým Peavyho vokálem i hrubou Victorovou kytarou, jednak i jako dvacetiminutový komplet, ve kterém Rage plynule a suverénně na cestě mezi hlavním motivem přechází od progresu (čarovná Victorova kytara i zvonivé klávesy) přes uvolněný rock pro dospělé až k drtícím riffům. Přetlak děje a atmosféry je tak mohutný, že upomínka na doprovodné vokály Hansiho Kürsche se stává jen drobnou podružností.
Vyznavači dávné základní esence, obsažené v názvu kapely, si přijdou na své zejména ve strhující „Hunter & Prey“, rozjuchané heavíkovce „The Beggar´s Last Die“, nadrzle archaické a thrashově průhledné „Purified“ či divoké „Hellgirl“.
Tohle je deska, dokonale reprezentující cestu, kterou Rage za svých víc jak pětadvacet let existence prošli, dokonale demonstrující, že Rage jsou mistry svého oboru, fakt, že současná sestava si už stoprocentně sedla i skutečnost, že není nutné, aby Rage museli vymýšlet nějaké revoluce, neboť vlastního kvalitního střeliva mají za ta léta dostatek.
V době, kdy vznikaly tyto řádky, bylo již sice známo datum vydání aktuální novinky, ale do éteru z něho neunikl ještě ani tón. V době, kdy tyto řádky čtete, už je dávno známo, jak power-symfo-metaloví profesoři dokázali zahrát svoje „voko“. Já doufám – a kvalita desky „Strings To A Web“ k této myšlence svádí, nesmíme však zapomenut na skutečnost, že u Rage sázka na osvědčený recept rozhodně není zaručena a Peavyho prohlášení „…každá deska je pro nás samotné překvapením…“ to jen potvrzuje – že nás při „21“ čeká další skvělá jízda.
|
