„Sjednocení“. Lepší název pro druhou desku v novém miléniu si Rage nemohli zvolit. Po ne úplně vyladěném startu (přece jen výborné „Ghosts“ na kterém se poprvé oficiálně –alespoň v bookletu - prezentovali Victor Smolski a Mike Terrana vznikalo tak nějak za pochodu a v průběžné obměně vlastních řad, takže ho do množiny zahrnující tuto sestavu nelze s čistým svědomím zařadit) při „Welcome On the Other Side“ si na „Unity“ všechny zuby tohoto metalového soukolí dokonale sedly a když je navíc autorský tandem (v jednom případě doplněný dokonce i o Mika Terranu) dokonale podmázl galonem nejkvalitnějšího oleje (rozuměj záplavou hrubých melodií), vznikla jedna z nejzásadnějších nahrávek roku 2002.
To, co Rage naznačili na desce předchozí, totiž, že je opět začíná lákat metal bez kudrlin, se téměř beze zbytku potvrdilo. Téměř znamená, že přítomnost Victora Smolského se prostě zapřít nedá a tak i na tu klasiku (byť tentokrát v celkem nevšední – na poměry Rage – formě) dojde. Co je však nejdůležitější – razantní útok na vlastní primární kořen dostal zásluhou zvukového mága Charlieho Bauerfeinda naprosto zabijácký háv. A tak vás čeká nekompromisní kolekce, jejíž jediné slabší místečko je v uvolněné (haha, prosím, berte tenhle pojem čistě v kontextu desky) bonusovce „Mystery Train“.
Agresivní je tu prostě všechno. Hračička Smolski se dokáže v těch správných okamžicích podřizovat celku, aby vzápětí rozmetal svými geniálními sóly všechno na padrť, Mike Terrana neúprosně a vytrvale žene celý tenhle stroj dopředu, Peavy Wagner přibrousil hlasivky do řádně zuřivé polohy. Všechno má ohromnou šťávu a energii a v každém z jednotlivých songů vykouzlí kluci pro Rage tak typické melodické tobogány.
Maximálně účelné využití kláves jen přibarvuje atmosféru, ale ani na moment hudbu Rage nezjemňuje. Vždyť i ten přímý odkaz na klasiku (nebyl by to Victor, aby i v rámci přímočarých vypalovaček nějakou tu vějičku z let dávno a dávno minulých nenahodil) v „Dies Irae“ s mohutnými chóry je energií a agresivitou plně nasáklý. Dovedete si představit, jak nadýchaně by asi tahle skladba mohla znít ani ne před pěti lety? Pokud bych měl ukazovat na největší pecky, musel bych ukázat na všech jedenáct songů – ani závěrečná instrumentálka vás nenechá na moment vydechnout. Budete-li se (strašně moc) snažit, můžete na albu zaslechnout hostujícího Hansiho Kursche a DC Coopera, budete-li si chtít „Unity“ užít do všech detailů, nezapomeňte na videoklip ke skladbě „Down“, natočený v domovině Victora Smolskiho.
Do učebnice power-metalu přibyla jedna z nesmírně důležitých kapitol, potenciál hvězdného tria Wagner – Smolski – Terrana byl využit víc, než se snad dalo čekat i v těch nejdivočejších snech. Geniální deska!
|
