Skvělých alb na první poslech je mnoho a až čas vybere ta, ke kterým se rádi navracíme. Za uběhlý rok jsem nerozdala žádnou desítku a stalo se tak ze strachu, že snad někdo vydá lepší desku než se rodily ty v první polovině roku. Mými nejposlouchanějšími žánry byly melodický či pagan black metal, neofolk a funeral doom metal, přičemž mne příjemně potěšil návrat k řekněme veselejším barvám melodického death metalu. Stejně tak mě hřeje u srdce úspěch některých českých spolků. Poslední dobou jsem také hodně pozornosti věnovala ípíčkům, která kolikrát bavila daleko intenzivněji než dlouhotrvající desky. Koncertů nebo jednodenních akcí jsem navštívila třiadvacet, vícedenní festival se pro mě konal jeden.


10. HORN - Retrograd
No a hned jsme u zmiňovaných ípíček. Horn je pagan blackmetalový německý projekt, jemuž vládne Nerrath a ten se po sedmi albech rozhodnul nahrát své první EP. A udělal zatraceně dobře. Koncepce repetitivně se navracejícího motivu, folklórní i metalové úseky, fascinující sbor, krásná hra na apalačský dulcimer…

9. IMMORTAL - Northern Chaos Gods
Immortal ctí své jméno a po otaznících přinesli desku, za kterou se není třeba stydět. Abbathův fanouškovský tábor z „Northern Chaos Gods“ radostí neskáče, ale mně jsou hlasivky Demonaze příjemnější než ty původní klíčové postavy.

8. PAARA - Riitti
Možná trochu nenápadná deska, která je však nadmíru poutavá, a to i pro širší okruh posluchačstva. Na blackmetalový kmen Paara roubuje finský smutek a koňskou dávku melodiky. Pro bloudění mysli v tmavých lesích, nad nimiž se rozprostírá šedá upršená obloha, je „Riitti“ značka ideál.

7. FEDRESPOR - Tid
Klenotní norská neofolková záležitost. Velice hluboká a osobní záležitost Varga Tordena Saastada, jenž se skrze svůj projekt snaží vyrovnat se ztrátou svého sourozence. Všechna čest Wardruně, avšak v pomyslném minisouboji „Tid“ nad „Skaldem“ (prozatím) vítězí.

6. KRODA - Selbstwelt
Ukrajinská stálice sice nevytvořila nic z čeho by se padlo na zadek, ale „Selbstwelt“ zkrátka baví, je plné energie a stalo se skvělým parťákem k fyzickým tréninkům.

5. GRIFT - Vilsna andars boning
Tato jedenáctiminutová dvojhubka si mě nenávratně získala. Lidová hra na kytaru, švédská lyrika vázající se ke konkrétnímu místu, zhudebněná láska k přírodě a krásně zabarvený hlas Erika Gärdeforse. Díky tomuto kraťoučkému ípíčku jsem se dostala ke starší (podstatně blackovější) Erikově tvorbě, k níž se stále ráda navracím.

4. CHAPTER V: F10 - Pathogenesis
Tak tato fošna je ze všech vybraných jediná, ke které se nevracím. Astaroth Merc (Raventale, Balfor) zpracoval téma závislosti na alkoholu a absurdního smýšlení takto postižených. „Pathogenesis“ vykresluje stav, kdy se ze zdravého člověka postupně stává živá mrtvola, a udělal to opravdu důvěryhodně. Přestože se tato věc netráví vůbec lehce, jedná se o výborný melodický black metal.

3. OMNIUM GATHERUM - The Burning Cold
Tvorba těchto žánrových matadorů (kteří vždy stáli trochu v ústraní) mi dříve připadala nemastná neslaná. Melodický death metal se tímto počinem absolutně nikam neposunuje, ale je odehraný důstojně, vyspěle a s upřímnou radostí. Omnium Gatherum nepotřebují nikomu nic dokazovat a jen si užívají to, co je baví. A stejně tak si jejich novou desku užívám i já.

2. HAMFERÐ - Támsins likam
Poté, co se Barren Earth pustili více do progresivna, domovské působiště fascinujících hlasivek (Jón Aldará), které zvládají jak brutální growl, tak i andělské výšiny, osloví mnohé daleko více. Šestice Faeřanů přinesla doommetalovému světu honosné dílo, které není na poslech z rychlíku.

1. Ivar BJØRNSON & Einar SELVIK - Hugsjá
Norský neofolkový projekt Skuggsjá obdivuji jako žádný jiný a přiznám se, že jej upřednostňuji před Wardrunou. Proto nedokážu říct, zda za umístěním pokračující spolupráce mezi Einarem a Ivarem (Enslaved) vězí silně subjektivní pocity, anebo zda „Hugsjá“ opravdu může být nejlepší deska uběhlého roku. Každopádně v mém přehrávači jede právě toto album nejčastěji a stále si ho užívám tak, jako bych jej slyšela poprvé. Obzvlášť „Um heilage fjell“ je něco nepochopitelného a pro mě se stala nejtrvanlivější a nejobdivovanější skladbou roku.


Nejlepší česká alba
3. DEPTHS ABOVE - Ex Nihilo
Zkušení Brňáci se svým black/doommetalovým čtyřskladbovým debutem blýsknuli a českou scénu zase o něco posílili. Až překvapivě povedená fošna.

2. ET MORIEMUR - Epigrammata
Funeral doom metal pražských Et Moriemur zaznamenal úspěch i za hranicemi. Možná na tom má i svůj podíl lyrická rovina, která je ponořená do latiny a řečtiny. Parádně náladové album, jež je bohaté na silné atmosféry.

1. SELF-HATRED - Hlubiny
První příčka zůstává v žánru a to svědčí o tom, že se českému doom metalu daří. Sklouzávání do atmosférického black metalu a česká lyrika „Hlubinám“ velmi sluší a zabavit lidskou mysl dokáží (s Et Moriemur personálně spříznění) Self-Hatred na ohromně dlouhou dobu. Skladba „Střepy“ se mi do srdce zaryla nejhlouběji a jak už padlo v mé recenzi: „Ač to bude znít divně, takto ztvárněná bolest a trápení nejsou nic jiného než nádhera.“


Zklamání roku
Uspěchané a vatou napěchované album Constellation of the Black Light od finských Wolfheart hodně zklamalo.

Koncert roku
SCHAMMASCH - GOTHOOM 2018, 5.7., Revištské Podzámčie
Tyto Švýcary jsem v uplynulém roce stihla vidět dvakrát, poprvé v létě na slovenském Gothoomu a podruhé na podzim v Praze. Jenomže díky výbornému zvuku jsem si festivalové vystoupení užila o něco více než to klubové, a zarylo se mi tak hluboko do paměti. Astrální cestování jak sviňa.

Festival roku
GOTHOOM 2018 – 5.-7.7., Revištské Podzámčie
Areál umístěný v krásném prostředí pod zříceninou hradu hned u řeky, spousta zajímavých (poprvé viděných) interpretů, nulové unavování se chůzí mezi stanem, koncerty, sprchou či jídlem a rodinná atmosféra. Gothoom ve mně zanechal velké nadšení a stal se skvělou alternativou pro přelidněný Brutal.