| Autor Savapip |
|
[01.11.2023] [hodnocení: 8/10] |
Dominika JARÁSKOVÁ (NIMARO) - Snažíme sa robiť takú hudbu, že každý si v tom niečo nájde
|
[29.10.2023] |
WILL THE THRILL - Take It Sleazy
|
[28.10.2023] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[27.10.2023] [hodnocení: 10/10] |
STEEL RHINO - In Rhino We Trust
|
[25.10.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[22.10.2023] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[20.10.2023] [hodnocení: 9,5/10] |
STARBENDERS - Take Back the Night
|
[18.10.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[17.10.2023] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[14.10.2023] [hodnocení: 6/10] |
|
[13.10.2023] [hodnocení: 9/10] |
|
[10.10.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[06.10.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
Chris CAFFERY - House Of Insanity
|
[05.10.2023] [hodnocení: 9/10] |
DRAGONHEART - The Dragonheart`s Tale
|
[03.10.2023] [hodnocení: 6,5/10] |
SKULL & CROSSSBONES - Sungazer
|
[02.10.2023] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[01.10.2023] |
BLOODSHED WALHALLA - Glory to the Sacred Land
|
[30.09.2023] [hodnocení: 7/10] |
Chris CAFFERY - Pins And Needles
|
[28.09.2023] [hodnocení: 9/10] |
NOVERIA - The Gates of The Underworld
|
[26.09.2023] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[22.09.2023] [hodnocení: 6/10] |
Chris CAFFERY - Faces / God Damn War
|
[21.09.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[19.09.2023] [hodnocení: 6/10] |
|
[14.09.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[13.09.2023] [hodnocení: 8/10] |
ENDLESS EXAM - Voice of Passion and Agony
|
[09.09.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[08.09.2023] [hodnocení: 9/10] |
|
[07.09.2023] [hodnocení: 9,5/10] |
HEIMDALL - The Temple Of Theil
|
[31.08.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[30.08.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[28.08.2023] [hodnocení: 9/10] |
Luke MORLEY - Songs from The Blue Room
|
[27.08.2023] [hodnocení: 9/10] |
|
[24.08.2023] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[23.08.2023] [hodnocení: 6,5/10] |
|
Dnes je 8.12.2023, svátek má Květoslava
|
 EPIDEMY - Přežít 526 hlasů |
| KOMENTÁŘ REDAKCE |
| METALLICA - 72 Seasons |
| TUBLATANKA - Uprostred chaosu |
| XENTRIX - Seven Words |
| AVANTASIA - A Paranormal Evening With The Moonflower Society |
| KABÁT - El Presidento |
| MEGADETH - Countdown To Extinction |
| Lars: Že by pricna Ray-ky? :-) .. |
| lenin2001: A zase nic. Nevadí. Takže: Emerald Sun, album: M .. |
Frontman italských melodeathařů Disarmonia Mundi Claudio Ravinale zjevně našel novou hudební cestu. Zatímco jeho domovský spolek už osm let studiově vyspává, Claudio rozběhl projekt Infernalizer, s nímž na dva roky starém debutu „The Ugly Truth“ prozradil, že rád pouští hrůzu a že černá je dobrá – byť za tuhle barvu nemůže klasický black (a když, tak jen ždibíčkem), ale stará osvědčená gotika. Tu Claudio míchá s rockovým strašidláctvím, takže odkazy na The Sisters Of Mercy, Lordi, Alice Coopera, The 69 Eyes, či Danzig ..
Když něco končí, něco nového začíná – takhle nějak by se dal charakterizovat počátek bratislavské rockové kapely Nimaro, jejímuž vzniku předcházelo stěhování zpěvačky Dominiky Jaráskové z Prahy do Bratislavy. Od této chvíle uběhlo sedm let a vize o tom, že cesta kapely bude mít i jasný milník v podobě vydání debutového alba, již nabývá konkétnějších představ. Více prozradí Niki.
Kdyby Will Aguilar věnoval při tvorbě alba „Take It Sleazy“ skládání muziky tolik úsilí a nápaditosti jako promo popisu toho, co se na albu děje, mohlo být o něco lépe. A ještě by neškodilo, kdyby kromě basáka a bubeníka, které posháněl pro realizaci desky, vzal do party i lepšího zpěváka, než je on sám – vzhledem k tomu, že v přímočarých, v podstatě až na základní dřeň oholených rockovkách, nejsou pro zásadní sdělení potřeba kdovíjak složité myšlenkové pochody, s nimiž by se případná posila zvenčí musela dlouze ztotožňovat,..
Co ještě chcete říct o Within Temptation bez toho, abyste měli pocit, že už to někde muselo zaznít? Ať už se bude mluvit o symfonickém metalu z kteréhokoliv konce a v jakémkoliv kontextu, jménu holandské party, která se velmi intenzivně na vývoji žánru podílela, se vyhnout nelze. Kapela měla do letoška na kontě sedm řadových alb, z nichž některá bývají citována jako vzor pro velkou řadu následovatelů, má za sebou přitažlivý vývoj, svědčící o tom, že na vavřínech se v tomhle spolku neusíná, že je stále co objevovat, kapele nechybí odvaha, ..
Když se blížilo vydání nového alba Steel Rhino, jedna z prvních věcí, které hlavní mozek Michael Rosenberg hlásil do světa, byl fakt, že na palubě je i nadále Herbie Langhans. Tahle zpráva je velmi důležitá – Langhansovi domovští Firewind už oznámili termín vydání příštího alba, takže určité uspořádávání priorit u německého křiklouna mohlo hrozit a Steel Rhino mohli přijít o jednu ze svých zásadních zbraní. Natolik zásadní, až si troufnu tvrdit, že zcela klasicky (tak silně klasicky, až kolekce „In Rhino We Trust“ už při prvním poslechu..
Svůj první koncert odehrála německá parta Dark Sky v roce 1982 ještě jako školní kapela. K debutovému albu se propracovávala šestnáct let a celou dobu se pohybovala na poli melodického hard and heavy, byť nejprve šla snadno zapasovat i do škatulky rocku dospěláckého. O tom, že nejde o úplně bezvýznamnou položku na rockovém nebi by mohl svědčit fakt, že před covidovou pauzou brázdili Dark Sky Evropu společně se švédskými Treat. Jednu dobu se zdálo, že tento trip bude zároveň poslední kapitolou v životopise kapely,..
„Tento týden přináším od doktorů dobré zprávy, snímky vypadají v pořádku. Vážně se mi vždy nesmírně uleví a neberu to jako samozřejmost, když se to dozvím, to mi věřte...“
„Frustrace a obavy, které jsme denně dusili, se přetavily do skladeb a zvuků nové desky. Všechny triumfy nad vážnými překážkami vytvořily raketové palivo, které pohánělo naši nejvíce propojenou, nejagresivnější desku."
Od vydání debutu „Transcending The Blue And Drifting Into Rebirth“ španělských symfoniků Rainover letos uplynulo deset let. Jásat nad tím, že se jednalo o velmi vydařený vstup na scénu bylo trošku zavádějící, neb testosteronová část Rainover už za sebou měla téměř jednu dekádu fungování pod visačkou Remembrances (v rámci tohoto spolku stihli vydat jedno album), nicméně angažování zpěvačky Andrey Casanovy šlo považovat za zcela nový start, takže fakt, že si svojí prvotinou Rainover řekli o slušnou pozornost, nešel přehlédnout...
Není čas ztrácet čas, řekla si zřejmě řecká šestice Mystfall a krátce po svém vzniku vydává debutové album „Celestial Vision“. Proč ne, když v symfonickém metalu už všechno bylo vymyšleno, všechno řečeno, stačí chytit slinu od Epicy, Delain, Xandrie, u mikrofonu mít zpěvačku, která se nebojí zabrousit do výšek, občas vytáhnout nezbytné sbory nebo kontrastní řádně chlapácký chropot a melodie zabalit do trocha bombastičnosti a orchestrálnosti. Takhle jednoduché to je...
"Nejčastější věcí, kterou jsem četl, když kritici popisovali naši hudbu, bylo to, že je obtížné zařadit nás do žánru: je to rock, metal, progresivní metal, groove metal?", prohlásil kdysi kytarista francouzsko-irských Molybaron Gary Kelly a zároveň si i odpověděl - "Věřím, že je to všechno z uvedeného…" Tím máme vyřešeno, co od třetího alba kapely čekat žánrově. Název „Something Ominous“ je také dostatečně vystihující – Molybaron zní občas vskutku zlověstně, ..
"Tvoje smrt bude zánikem mé duše, ponesu tvé hříchy, ale kdo ponese moje?"
„Shining úplně zničil můj život a rozbil každý jednotlivý vztah, který jsem za ta léta měl, ale přesto pro mě tohle moje nemocné dítě znamená všechno. Jsem ochoten pro něj obětovat vše a udělal jsem to víc než jednou."
„Když hraju sám, měl bych dělat odlišné věci než Savatage, je to tak vůči nim férovější,“ bylo zaklínadlo, kterým Chris Caffery v souvislosti se sólovou tvorbou odrážel ustavičné připomínky toho, že by vazbu na kapelu, se kterou byl (i přes to, že podíl na činnosti Trans-Siberian Orchestra pro něj byl viditelnější) nejčastěji spojován, mohl přece jen o něco víc zdůraznit. Zatímco na prvních dvou albech bylo v tomto směru možné vyzobávat jen drobečky (a na pocitově nejdivočejším a experimentálnějším kousku..
Doba, kdy se power metalová obloha hemžila nekonečným hejnem draků, už sice pominula, ale brazilské trojici Dragonheart to zjevně nevadí. Bylo by na pováženou kdyby ano, vždyť před více než čtvrt stoletím přísahala na dračí srdce a tuto část dračího těla si vetkla do názvu, který sice už jen sporadicky (po poměrně standardní kadenci prvních tří desek vydala za posledních osmnáct let teprve druhé album) ale přece jen sem tam opráší. Nicméně nejen z draků je živ již prošedivělý příznivec power metalu, a tak to Dragonheart hrají na pro jistotu více stran..
Jürgen Wannenwetsch, v letech 1981 – 1983 a 2005 – 2019 baskytara u Stormwitch, se kterými vydal dvě alba. Marc Oppold, v letech 2002 – 2004 a 2016 – 2019 bicí u Stormwitch, se kterými vydal tři alba. Volker Schmietov, v letech 2013 – 2019 kytara u Stormwitch, se kterými vydal dvě alba, Tobi Kipp, v letech 2016 – 2019 kytara u Stormwitch, se kterými vydal jedno album. Byť album „Bound Of The Witch“, pod kterým je podepsána kompletní čtveřice muzikantů, ..
V době, kdy jsme se s Petrem Priessnitzem, zpěvákem a baskytaristou thrashové party Skylla CZ, začali řešit otázku možného rozhovoru, album „Svatý grál“, které Skylla CZ vydala na začátku roku, už sice sklidilo pár ohlasů, nicméně stále se nabízelo jako žhavé téma k debatě. Petr však nezahálí, a tak než na povídání došlo, stihl představit i sólové album „Anděl z kamene“ a aby toho nebylo málo, v mezidobí vydal i album s kapelou Bílý Tesák. Přijměte proto pozvání k povídání s kandidátem na rekordmana v počtu vydávání desek v letošním roce, ..
Letos je to už třináct let, co se samotář Drakhen pod hlavičkou Bloodshed Walhalla poprvé vyznal ze své lásky ke Quorthonovi, aby tento vztah o sedm let později podtrhl albem „Tribute To Bathory“. A i když se na své pouti po vikinských bitevních pláních začal od svého vzoru pomaličku vzdalovat, příznivci Bathory (a nejen oni) mají i na sedmém kousku diskografie Bloodshed Walhalla s názvem „Glory to the Sacred Land“ jistotu, že by jim pohanštinou vonící muzika měla příjemně zachutnat. ..
Herecká etuda, kterou Chris Caffery při dávném rozhovoru demonstroval význam fráze „Pins And Needles“, byla naprosto jednoznačná – „sedni si, dej si nohu pod sebe, seď tak tři čtyři minuty, a když se potom postavíš, nemůžeš se o tu nohu opřít. A ten pocit, co máš v noze, to je pins and needles…“ První Cafferyho sólové album „Faces“ (i v balíčku s „God Damn War“) bylo z hlediska autorského a pěveckého poměrně překvapivé – jednak proto, že si jej Chris nazpíval sám (Chris je neotesaně přírodní křikloun),..
Cílem Noverie je vytvořit kompletní headbangový zážitek s melodickým zvratem, který kombinuje masivní a těžké riffy s temnými atmosférickými klávesami, spolu s technicky náročnými sólovými sekcemi a nezapomenutelnými vokálními linkami. „The Gates of The Underworld“ posouvá věci na osobní úroveň, každá píseň obsahuje skutečné životní příběhy od kapely i od fanoušků. Lidskost je neustále přítomná se všemi svými výzvami a záhadami,..
Elyose, Edge Of Paradise, Reasons Behind, Sinheresy…, kapelám, které ujíždí na moderní vlně metalu, do níž se systematicky přisypávají kvanta elektroniky, adrenalinu, pulsujících tanečních rytmů, u níž vás často oslní záblesk diskokoule, a v jejichž čele stojí žena, je doba zjevně nakloněna, neb žánrových desek přibývá. Čím se odlišit v záplavě velmi podobně znějící muziky? Poslední jmenovaná parta vsadila na oranžovou barvu, do níž se ráda halí zpěvačka Cecilia Petrini, ale oranžádu najdete i na brýlích muzikantů,..
Pokud by se chtěl kytarista Chris Caffery ucházet o práci v hudebním průmyslu prostřednictvím životopisu, rozesílaného v papírové podobě a chtěl by přitom uvést všechna působiště, ve kterých se byť jen na chvíli mihnul, padla by na to slušná porce papíru. Ještě zajímavější by mohla být škatulkářská hra na to, jaké metalové subžánry by se v tomto výčtu objevily. Je jisté, že v záhlaví životopisu by dominovali floridští Savatage, byť trvalé proniknutí k těmto bardům zabralo v životě Chrise Cafferyho několik dílčích pokusů. ..
Bubeník Martin Lopez strávil v řadách progresivců Opeth deset let. Doba dost dlouhá na to, aby bylo jasné, že progresivní choutky má hluboko pod kůží. Po svém odchodu to dával najevo i v řadách nově vzniklých Soen, kteří to vzali za o něco jemnější a melodičtější konec. Jemnosti přibývalo, takže ty, kteří Soen dlouhodobě sledují, nemůže zaskočit fakt, že aktuální novinka „Memorial“ to už jasně hraje na obě strany – nebrání se neotřelým postupům, jedovatosti a agresivitě, přitom však do jedné linie tlačí až popové tendence, přístupnost a křehké emoce. ..
Po albu „The Almighty“ se zdálo se, že Heimdall před sebou mají zářivou budoucnost. Na téhle desce si sedlo všechno prakticky dokonale, s novým pěvcem Giacomem Mercaldem se zvýraznila osobitost kapely a Heimdall zdůraznili pověst neotřelé power metalové party, o kterou si sice řekli už prvními dvěma alby, ale tam celkový dojem nabourával specificky neukotvený hlas původního křiklouna Claudia Galla. Aby o tenhle status Heimdall nepřišli, bylo potřeba potvrdit extra silnou formu ze třetího alba. ..
Kdykoli se sejdou zpěvák Tom S. Englund (Evergrey) a uznávaný americký pianista Vikram Shankar (Redemption, Lux Terminus), aby spojili svou kreativitu, výsledkem je kouzlo, tvrdí Napalm Records v souvislosti s novinkovým albem „Dormant“. Určitým stínem v tomto tvrzení může být fakt, že svět Silent Skies je ve své podstatě neměnný, takže pokud vás čarování s melodiemi a křehkými emocemi neoslovilo na tři roky starém debutu „Sattelites“, loňské album „Nectar“ tento stav mohlo jen těžko změnit, stejně jako letošní zápis „Dormant“. ..
To, že finští Endless Exam hrají „teatraalista metallia“ aneb pro našince teatrální metal, je jasně patrné už z promo fotek čtveřice z Tampere. Důležité je, že hranice, za níž pitvořivá image slouží pouze k maskování hudebního neumětelství, zůstala v případě debutové desky „Voice of Passion and Agony“ v nedohlednu. Vzhled kapely, lehce nahánějící strach (zejména v případě zpěvačky Niny Kuronen s žánrově skvěle seštelovanými hlasivkami) a mile zapadající do béčkového horroru, spolehlivě koresponduje s muzikou ..
Švédští Eclipse se ocitli v docela zajímavé pozici. Po dvaceti letech na scéně bývají označováni jako jedna z nejzásadnějších kapel melodického hard rocku současnosti (dostat se do předprogramu dua Mötley Crüe – Def Leppard svědčí o tom, že tohle tvrzení nebude jen reklamní tahák) a názvem aktuálně vydaného alba „Megalomanium“ dávají najevo, že jim sebevědomí nechybí (po albu „Monumentum“ se jim zjevně ramena ještě trochu přifoukla). A byť se frontman Erik Martensson vyjadřoval ..
„Je to jako nový začátek a jsme rádi, že písně takhle vyšly,“ prohlásil nedlouho po vydání alba „The Almighty“ kytarista Fabio Callurio. Za tímhle konstatováním je skryto mnohé. Během třech let, které proběhly od vydání druhé desky „The Temple of Theil“, museli Heimdall řešit dvě poměrně zásadní otázky a z obou vyšly jako jasní vítězové. Rozchod s dosavadním vydavatelstvím Elevate Records nasměroval kapelu do náruče agilnějších Scarlet Records, kteří dobře cítili potenciál, jenž v Heimdall dřímal a který měl šanci se pořádně probudit poté, ..
Na první pohled nejzásadnější novinkou v životě Heimdall se po vydání debutového alba „The Lord Of The Sky“ stal fakt, že cesty bratří Calluriových se rozešly. Nicolas, který na prvotině vládl bicí soupravě, se ukázal jako značně nestálá jednotka a druhé album se muselo obejít bez jeho přítomnosti. Nebylo to na dlouho, do sestavy se vrátil při vzniku třetího alba, ale na čtvrtém už opět scházel. Při vědomí, že se bavíme o období pouhých šesti let, mohlo se zdát, že právě s pozicí za bicí soupravou byl v první etapě života Heimdall největší problém...
Svět je malý - italská kapela, která se pojmenovala po bohu ze severské mytologie, po téměř třiceti letech svojí existence námětově doputovala do Řecka a shlédla se v bohu ohně a kovářství. Šesté album italských Heimdall nese název „Hephaestus“ a jeho vydání je malé pseudo-déjà vu. Tak jako v případě předchozího alba „Aeneid“ bylo třeba počkat téměř celou dekádu, než se italská šestice dobrala nové desky, i na „Hefeistose“ bylo třeba vydržet celých deset let. Vzhledem k tomu, že pojem „nový začátek“ by se u Heimdall mohl..
Jsem pevně rozhodnutý, že každý další článek o novém albu, na němž hlavní roli hraje řezavý hlas Udo Dirkschneidera, budu uvádět suchopárnou hrou čísel, která je obdivuhodná. Jednasedmdesátiletý ikonický zpěvák letos vydává se souborem U.D.O. osmnácté album a když k tomu připočteme i jeho zásadní otisk v řadách Accept, pomalu se blížíme ke třem desítkám desek, na nichž Udo vytrvale kultivuje podle v podstatě neměnného mustru klasický a v jeho podání nezaměnitelný heavy metal. Podobné žonglování se statistikou by mohlo sloužit ..
Se sólovou diskografií hlavního skladatele Thunder Lukea Morleyho to v průběhu téměř čtyř desítek let, během kterých se pohybuje po rockové scéně, nebylo statisticky úplně jednoduché. V roce 2001 sice vydal album „El Gringo Retro“, spadající do této kategorie, nicméně Luke pasování desky na debutové sólové album zpochybňoval tvrzením, že písně na „El Gringo Retro“ nevznikaly konzistentně pro jedno album. A navíc s nimi vypomáhal Andy Taylor (Duran Duran). Ať už patříte k zastáncům kterékoliv teorie o sólových deskách Lukea Morleyho,..
Vzhůru do Ásgardu! Tam byste mohli narazit na Heimdalla, jednoho ze severských bohů, syna Odinova, který v Ásgardu střeží sídlo bohů. Pokud byste nechtěli absolovat tuto mýtickou cestu, stačí se porozhlédnout po metalové říši a z kapel, které se honosí jménem Heimdall, si můžete v různých koutech světa vybrat tu, která je vašemu srdci nejbližší. Pokud bychom měli najít spolek, která v hudebním světě přinesl jménu Heimdall největší slávu, cesta by s největší pravděpodobností vedla do Itálie, ..
„Heavy metal is forever! And we play it loud!“ Vyberte si, kterou z částí motta polských heavíků Scream Maker považujete za zásadnější, od toho by se mohl odvíjet váš pohled na v pořadí čtvrtou řadovku varšavské pětice s názvem „Land Of Fire“, potažmo na celé její albové portfolio. To je spolehlivě čitelné už od prvního zářezu s příznačným názvem „Livin` in the Past“ a sděluje jednu zásadní věc – heavy metal je zákon, který je třeba ctít v každé notě, nijak z něj neuhýbat, neobcházet ho, neměnit. ..
