Vlivem stále narůstající lenosti i zásluhou dvou malých upírků, systematicky se starajících o můj noční život, se má návštěva koncertů v letošním roce vyrovnala počtu slunovratů, a z těch dvou to na celé čáře vyhrála pardubická zastávka Hammerfall ve společnosti Elvenking a Serenity.

O to víc času pak pochopitelně bylo na vstřebávání novinkových alb. A řeknu vám, že mně svým způsobem nahání hrůzu to, co za mašinérii a masovost se na člověka valí. V době, kdy se z hudby stalo něco obyčejnějšího, než včerejší houska na krámě, kdy se každý den na člověka hrnou kvanta nových alb (která mnohdy znějí prakticky stejně), kdy očekávané novinky „náhodou utečou“ na net klidně i měsíc před oficiálním vydáním, kdy své album může nahrát každý, bez ohledu na to, jestli něco umí nebo ne, kdy i tahouni scény se leckdy potácí v bažině obyčejnosti (anebo jsme už vážně tak zmlsaní a utahaní tím hudebním bombardováním?) je radost, když si člověk najde čas na to plně vstřebat aspoň pár těch vyvolených alb. U mě to v loňském roce byla (bez udání pořadí) tato, a jelikož vše podstatné bylo řečeno v recenzích, vezměme to jen telegraficky:

ADRAMELCH - Opus
Potkat se s klukama z Adramelch někde na pivu, tak mě patrně utlučou půllitrem, protože bych je celý večer otravoval tím, že natočit takovýhle majstrštyk a pár hodin na to ukončit kariéru je vážně zvrhlost…

ASYLUM PYRE – Spirited Away
Čím dál tím víc mě bere francouzská scéna a Asylum Pyre obzvlášť. A za týden jsou v Praze, tak hurá na ně!

CAFFERY Chris – Your Heaven Is Real
Klidně mě nařkněte z protekce pro všechny, kteří se kdy mihli v Savatage! Ale Chris udělal svoji nejlepší sólovou desku, tak tady nesmí chybět.

CIRCLE II CIRCLE – Reign Of Darkness
Vždyť říkám, klidně mě nařkněte z protekce pro všechny, kteří se kdy mihli v Savatage! Zak Stevens se svojí partou je na tom ještě o chlup líp, než jeho bývalý parťák ze Savatage.

LANDE Jorn + HOLTER Trond – Dracula: Swing Of Death
Bývaly doby, kdy jsem Jornovi nemohl přijít na chuť. Tady je to přesně naopak a jen zírám, co ten chlap má v krku za národní poklad.

MOONLYGHT – Return To Desolation
Jedna ze dvou položek v tomhle seznamu, kde můžu velebit ten, o pár řádků výše, proklínaný systém všeobecné dostupnosti. Už jsem to psal v recenzi – škoda mluvit, tohle se musí slyšet.

ROYAL HUNT – Devil´s Dozen
Jestli se nepletu, tak Royal Hunt, kdykoliv něco vydají, ocitnou se v mém bilančním seznamu. Kdybyste ode mě chtěli slyšet tip na jejich nejlepší desku, pěkně byste mi zamotali šišku. A loňské album by určitě patřilo ke kandidátům.

SCANNER – The Judgement
Nene, tohle není jenom nostalgie, i když je fakt, že loňská deska Scanner osmdesátkami prostě čpí na plný pecky. Klasický hevík tehdejší doby s velice svěží jiskrou. Tenkrát jsem na téhle muzice těžce ulítával a cloumá to se mnou i dneska. Fuck The Bastááááárds!

SOVEREIGN COUNCIL – Laniakea
Kdyby chtěli kluci a holka ze Sovereign Council dělat příští týden společnost v Praze pro Asylum Pyre místo Lucy Turilliho, tak bych se snad ani nezlobil, i když dostat tuhle desku pod kůži nebyla žádná sranda. O to víc tam teď drží.

THE GENTLE STORM - The Diary
Když ji miluješ (myšleno Aničku van Giersbergen), není co řešit. A když se ještě spřáhne s géniem Lucassenem, který nabídne variantu jedněch a těch samých skladeb v bouřlivé i jemné verzi, tak to se pak to „není co řešit“ ještě násobí.

TO DIE FOR – Cult
Melancholie vycucnutá až odkudsi z morku kostí a vylitá na taneční parket.

VANISHING POINT – Distant Is The Sun
Další totální ultrapestrý majstrštyk, tak snad klukům z Vanishing Point nebude trvat zase sedm let, než se dokopou k pokračování.

WITCHBOUND – Tarot´s Legacy
Další vášnivý polibek z let osmdesátých, který Stormwitch musí proklínat a fanoušci Stormwitch velebit až do nebe.

WOLFPAKK – Rise Of The Animal
A to jsem si říkal, když Mark Sweeney odešel z Crystal Ball, že si podřízl větev. A on při tom (s vydatnou podporou Michaela Vosse a přiznejme, že i záplavy hostů, kteří mu parádně nahrávají) lezl o nějakou tu větev výš.

A co doma? Vždycky jsem si připadal jako věrný zastánce domácí scény. K tomuto poklesku se hlásím i nadále, i přes to, že loňský rok byl trochu chudý příbuzný a těch alb, která stojí za to zmínit (a která mají nejen tuzemské ambice), bylo celkem poskrovnu.

SIGNUM REGIS – Chapter IV: The Reckoning
Když se Mayo Petranin objevil v bonusovce na třetím albu Signum Regis, zapadla kolečka do sebe neskutečně hladce. Tahle deska je důkazem toho, že lepšího stálého zpěváka už dávno vyzrálí Signum Regis jen těžko mohli najít.

SEBASTIEN – Dark Chambers Of Déja Vu
Nejambicióznější domácí kapela? Jo, tohle o partě kolem Jirky Raina tvrdím už dlouho. I na podruhé se zadařilo.

CRUADALACH – Rebel Against Me
Folková moderna, dokazující, že Cruadalach nestojí na místě.

SOLAR SYSTEM - Atlantis
A když už tvrdím, že mě domácí scéna nenechává chladným, tak tady je album, které mne z těch na domácí publikum zacílených potěšilo nejvíc.

A to je pro letošek všechno. Díky vám všem, kteří si najdete čas, zavítáte na naše stránky a sem tam nás i vřelým slovem počastujete!