Kdy se Stratovarius zbaví věčného připodobňování k Helloweenu? Ani dvouletá „pauza“ nepomohla k tomu, aby se nenašel zase vhodný důvod. Tak, jak Helloween tvořili své dva Keepery, tak Stratovarius vytvořili své Elementy. Rovných devět měsíců dělilo od vydání alba „Elements Pt. 1“ a „Elements Pt. 2“. Není žádným tajemstvím, že desky (až na drobné nedodělky u druhého dílu) vznikaly současně. Přesto (a nebo právě proto) se mezi nimi najdou dost zásadní rozdíly. Zpracování souboje či kooperace čtyř základních životních elementů je (sice nijak strikně, ale přece) u Stratovarius charakterizováno zvýrazněním stabilních složek hudby téhle kapely. A tak první díl, zabývající se vztahem vody a ohně, má velice bombastický nádech, staví hlavně na symfoničnosti a majestátních hymnách. Jistě, Stratovarius nezapomínají na to, že jméno si vydobili i rychlostí, takže „Elements Pt. 1“ nabídne celou škálu tradičních (a stále tradičnějších) okamžiků.
Současné status quo kapely je dostatečně známé. Je pochopitelné, že v takovémto monstrózním stroji musí občas dojít k určitým neshodám. Kdy začala mezi členy kapely probublávat určitá nevraživost, asi vědí jen oni. Z pohledu zvenčí však hodně naznačovaly (pokud už předchozí přestávka někoho netrkla…) prohlášení dvojice, kterou Timo Tolkki ve svém prvním rozpadovém prohlášení označil za ohněstrůjce (a jejichž vzájemný vztah s Tolkkim bývá označován jako čistě profesionální bez nějakých osobních vazeb). Možná nejen ve světle současného dění může působit podivně prohlášení Jörga Michaela o tom, že těm, kteří mají rádi starší desky, se „Elements Pt. 1“ nemusí moc zamlouvat (rozhodnutí, zda chtěl Jörg naznačit, že se kapela vyvíjí, či zda signalizoval něco jiného, nechám na vás). Stejně tak veřejné stesky Tima Kotipelta na Tolkkiho stále častější zálibu ve šplhání do výšek, které Kotipelto zase tak často nemusí, dostává najednou trochu jiný podtext. A jaké že tedy je „Elements Pt. 1“?
Rozhodně progresivnější. Se snad ještě čistším zvukem (je-li to ještě vůbec možné). A přes všechen posun svým schématem naprosto tradičně stratovariusovské. To znamená, že desku musí bezpodmínečně otevřít melodická, rytmická záležitost se skandovatelným refrénem, obohacená chorály i klávesově-kytarovou honičkou. Posloucháte ještě infinitivní „Hunting High And Low“ nebo už je to elementářský „Eagleheart“? Na rychlost Stratovarius vsází i ve „Find Your Own Voice“, v jednom z nej –tvrdších, -rychlejších, a -agresivnějších kousků v dějinách kapely a nádherně chytlavé „Learning To Fly“ (dovolil bych si jen poznamenat, že se svými schopnostmi by Stratovarius spíš než o learningu měli křičet o teachingu…, jinak řečeno, tradičně dokonalé).
Skladby, které měl Jörg Michael zřejmě na mysli, budou dlouhé výpravné eposy, do kterých Tolkki nacpal orchestr, pompéznost, chvílemi až „nightwishovskou“ soundtrackovost i kontrastní ženský zpěv. „Fantasia“, inspirovaná „Nekonečným příběhem“, je hodně barevná záležitost s častým střídáním nálad. Od výborného klávesového úvodu, přes koláž snových, divokých i symfonických okamžiků až k dětsky prostým a usínacím pasážím. Velkolepá podívaná bez dramatické zápletky a pořádného vyvrcholení. To titulní „Elements“ je dramatičností nabitá až po strop, velice mohutná věc, plná přechodů, tempových kotrmelců i teatrálnosti. Velice masivní, hutná píseň a s ohledem na svou délku i maximálně soudržná. Ze dvou balad mi daleko víc lahodí „Papillon“, kde mistr světa ve zpěvu vysokém Timo Kotipelto šponuje svoje hlasivky až za hranice elasticity. Mým osobním favoritem je svobodomyslná „Soul Of A Vagabond“. Nátlaková, šlapavá skladba s těžkými mohutnými riffy i orchestrálním malováním, dokonale vygradovaná do naprosté extáze. Krásná symbióza líbivosti a přízemní hrubosti.
Není nic snažšího, než souhlasit s Jörgem. Ortodoxní speedaři můžou mít s touhle deskou problém. Jako samostatná část tvorby první díl „Elementů“ naznačil, že si Stratovarius mohou začít prošlapávat cestičku od lovu na rychlost světla ke složitějším symfoniím. A pro příznivce obou táborů nebylo lepší pozvánky na „Elements Pt. 2“, které se už pomalu klubalo na svět.
|
