Ještě než stačily vyschnout potok slz, které rockový národ ronil za Ozzyho Osbournea, je tu další rána. Zemřel Ace Frehley. Sympatický chlápek, Spaceman opilec, co byl nedílnou součástí nejklasičtější éry Kiss, ale jenž také nevědomky inspiroval celou generaci rockových a metalových kytaristů. V době, kdy byl za největšího vyvrhela a z kapely, které pomáhal na svět, byl bez milosti vypoklonkován, začalo se jeho hře dostávat obrovského uznání. Hlásila se k němu heavy metalová mládež z Velké Británie, která obdivovala tvrdost riffů v „Shock Me“ nebo „Parasite“, hlásili se k němu navonění glameři z Kalifornie, kteří oceňovali zejména jeho melodická sóla. Ace se prostě stal fenoménem.
O poslední nahrávce kapely AGONY jsem slyšel ze všech stran tak rozdílné názory, že jsem opravdu nevěděl, co mohu od „My Turn To Die“ vlastně čekat. Výbornou atmosférickou nahrávku nebo primitivní riffy schovaný za rouškou téměř technické dokonalosti? Jsem tak někde na půl cesty, ale spíše se přikláním k prvnímu tvrzení... Ona opravdu kytarová práce na této nahrávce není nikterak krkolomná a dechberoucí. Občas až školácké riffy bych od poměrně již vyhrané kapely vážně nečekal. Naštěstí ale AGONY umí i s těmito riffy výborně ..
Není to tak dávno, co jsem si tady pochvaloval, jaká na mě z druhého alba skorojabloneckých Hush dýchla velice pohodová atmosféra. Zdánlivě bezstarostná rocková muzika a parta kluků, které jejich hudba evidentně baví. Nejen o albu Stereotype jsem si povídal s basistou Jánosem Mikuličkou a bubeníkem Honzou Kubánkem...
PANYCHIDA atakovala naší scénu opravdu silně. Ještě nedávno o ní snad nikdo nevěděl a nyní je o ní slyšet víc než dost. Koncertní podia brázdí takřka po celé republice a jejich vystoupení jsou hodnoceny většinou kladně. Co za tím stojí? Určitě to, že PANYCHIDA je opravdu kvalitní zjev na naší pagan scéně. 
Má zvápenatělá metalová dušička zase jednou utrpěla šok, ba přímo otravu z kontaktu s realitou objevitelských postupů. Evidentně jsem se nepoučil z konce minulého století, kdy mé první setkání s tvorbou hudebních badatelů z Řecka skončilo těžkým zklamáním. Naladěn věnováním z prvního alba „One With The Swan“, kde Swan Christy přísahají na památku Crisse Olivy, jsem se tak dlouho pídil po jejich tvorbě, až jsem jednoho krásného dne konečně ulovil v té době aktuální novinku, album „Today ..
SORATH jsem kdysi viděl na jednom festíku a musím říct, že mě tenkrát velice příjemně překvapili. Jejich seversky smrdící black metal byl opravdu zabijácký. Frontman Admirerforestae (Kam se na ty pseudonymy chodí?) na mě působil hodně suverénně a takřka profesionálně. Prostě člověk, který přesně ví, co chce. Tehdy aktuální CD se mi do ruky ale dostalo až relativně nedávno. Musím se přiznat, že jsem byl hodně zvědavý, jestli se živelná energie podařila kapele vtěsnat i do stříbrného kotoučku..
„We Will Rock You“ a „We Are The Champions“. Je třeba někomu představovat? Je na světě snad nějaký neandrtálec, co tyhle dvě skladby neslyšel? Je to vůbec možné? Všechno je možné, ale myslím, že kdo má uši a žije v civilizovaném světě, tak mu to nemohlo uniknout. Tyhle dvě sportovní hymny jsou totiž snad nejhranější pecky vůbec... Není se proto ani čemu divit, když nejeden fanoušek kapely nad nimi pouze ohrne nos. Na druhou stranu, i přes svojí frekventovanost si je pustím doma rád a nějak ..
Po třech letech přichází karvinská heavy metalová banda Doga opět s novým albem. Desku, která nese název „Love Vole“, ještě před vydáním kapela prezentovala jako „průlomové“ album dosavadní kariéry. Podle mě je opravdu průlomové, protože celá nahrávka zní úplně jinak, než jak jsme tomu byli u Dogy doposud zvyklí. 
SCENERY naší krajinu objíždí již nějaký ten pátek, přesto mám pocit, že teprve nyní si jich začíná konečně všímat širší veřejnost. Nemalý podíl na tom má jistě i firma Élysion, která kapele vydala novinkové album „Continuity“. SCENERY válčí na poli technického deathu s výlety do různých stylů. Na mysl se mi občas vkrádá i HC. Gurmáni si užijí i špetky toho jazzu, ale to jen náznakově... Na „Continuity“ jsem se docela těšil. Někdy se ale člověk raději těšit nemá, protože pak také může být zklamaný. Neříkám, že já z tohoto alba jsem, ale čekal jsem přece jenom více...
V první části jsem s Kolinssem rozebíral klasické období kapely do nahrávky Vyhlazení. Nyní je čas na druhou část, kdy vám hlavní protagonista thrashové legendy poodhalí roušku kolem posledních deseti let existence. Časy totálního průplachu a brutality....
Dlouho jsem si lámal hlavu, z které strany se pustit do hodnocení prvotiny italských Dynamic Lights. Ale protože jejich výtvor je (jako obvykle) kulatý a já jen otáčel a otáčel a žádnou rozumnou stranu nenašel, vzal jsem si na pomoc berli v podobě promo materiálu. Dynamic Lights sami svůj styl popisují jako mix progresivního metalu a rocku, ve kterém hlavní roli hrají melodie, zabalené do heavy partů, komplexních rytmických sekcí, osobních vyznání se silnou hlubokou atmosférou, kde nejdůležitějším ..
Kdysi, kdesi, hrál si malý chlapeček: „Pojďte, pane, budeme si hrát.“ „A na co, pane?“ „Na muziku, pane!“ „Dobrý nápad, založíme kapelu, pane! Ale kdo bude zpívat, pane?“ „No přece my, pane!“ „Vy umíte zpívat, pane?!?“ „No trošku, pane. A vy?“ „No, já taky trošku, pane.“ „Tak vidíte, pane.“ „Pane, a jak se vlastně jmenujete?“ „Já jsem Huhlal Murmur, pane.“ Těší mě, pane, já jsem Ječák Skřípalovič Skřehotal, pane!“ „To nám to bude pěkně ladit, pane!“ „No, ale hodili by se nám ještě další pánové, pane!“ ..
Nedávno vyšlá deska a k ní následující turné, které našlo hned dvě zastávky v Brně a Liberci jasně ukázalo,že Deep Purple Ještě nepatří do starého železa. Ian Gillan, Roger Glover, Ian Paice, Steve Morse a Don Airey. Všichni tito pánové tvoří v současné době sestavu Deep Purple a nutno přiznat, jde jim to opravdu dobře.
„Život je jako bonboniera. Nikdy nevíš co ochutnáš.“ Kdo by neznal film „Forrest Gump“... Titul „Bonboniera“ nese tato placka oprávněně. Každá skladba má jinou chuť, ale přesto je v něčem podobná té předešlé. DARK GAMBALLE již před několika lety našli ten správný recept pro svojí kuchyni. Předešlá deska „Superstar“ byla kritikou přijata víc než vlídně a je jasné, že u aktuálního alba to nemůže být jinak. „Bonboniera“ totiž svého předchůdce překonává ve všem. V hlavní řadě se podařilo kapele dát dohromady opravdu silné..
Pozdě ale přece přicházím s krátkým reportem z jednoho z koncertů, který tahle hardrocková legenda uskutečnila v České republice (22.2. vystoupili DP v Brně – pozn. red.).
Když už jsem vám popisoval letitá dema kapely TUDOR, tak bych samozřejmě nemohl zapomenout ani na to nejhlavnější, co kdy tato kultovní smečka uvařila ve své ponuré kuchyni. Ano, řeč je samozřejmě o dlouho vyhlíženém a očekávaném debutu „Bloody Mary“ z roku 1992, který sice znamenal pro kapelu naprostý vrchol, ale zároveň také pád. Materiál si nedokázal najít vydavatele, takže se o vydání tehdy postaral aktivní fanklub. Efekt ale samozřejmě nemohl být takový, jak se možná čekalo. Hřebíčkem do rakve poté..
Z kapely SOLFERNUS se na naší scéně začíná stávat celkem známý pojem. Po pětiskladbovém minialbu „Diabolic Phenomenon“ z roku 2003 nám minulý rok konečně ukuchtili dlouhohrající debut, který byl pokřtěn na „Hysteria In Coma“. Hned na začátek musím pochválit výborné grafické zpracování. Obal a celkově booklet je lahůdka. O nic hůř na tom není ani samotný hudební obsah. Je to black metalová jízda od začátku do konce. Žádný prostor pro vydechnutí. Masakr toho nejhrubšího zrna, přesto prošpikovaný různými ..
Na desku „American Bull“ jsem slyšel hodně negativní kritiky pro její vyměklost a popové vyznění. Na dalším albu „Anděl Posledního Soudu“ se vše začalo vracet do přijatelnější rockové polohy a aktuální „Divadlo Snů“ se naštěstí této cesty nevzdalo. Najdeme zde sice klasické pomalejší rádiové skladby “Černá Růže“, „Kdo Naslouchá Mrtvým“ nebo „Máš Šaty Bílý“, ale zároveň jsou zde svižné a místy celkem rychlé kusy. Celé dvojalbum otevírá song „Lovci Lebek“, jenž se právě řadí do kategorie těch tvrdších. Vše pak pokračuje bez ..|
Dnes je 22.10.2025, svátek má Sabina
|
| Úvodník: |
|
Legendy nikdy neumírají. Vesmířan Ace jen opustil pozemskou schránku
Kern se vrací k nejúspěšnějšímu období debutového alba „...od narození“. To nyní vychází na CD znovu,
rozšířené o singly z osmdesátých let, a my vám nabízíme tři kusy alba, které poskytla firma Supraphon.
K tomu, abyste byli zařazeni do slosování, stačí správně zodpovědět otázku:
Po albu „…od narození“ se v kapele Kern udála důležitá změna na kytarovém postu. Kdo odešel a kdo kapelu posílil?Odpovědi zasílejte do 20.10. do 12 hodin na adresu jan.skala1979@gmail.com |
|
[24.05.2006] [hodnocení: 8,5/10] |
HUSH - Palenie titonia povoduje raka!
|
[23.05.2006] |
|
[19.05.2006] [hodnocení: 7/10] |
|
[18.05.2006] [hodnocení: 1,5/10] |
SORATH – Vivimos En Perpetua Guerra
|
[15.05.2006] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[11.05.2006] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[08.05.2006] [hodnocení: 7/10] |
|
[06.05.2006] [hodnocení: 6,5/10] |
DEBUSTROL - Poflusali jsme Ironům podium... (Část 2)
|
[06.05.2006] |
|
[04.05.2006] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[02.05.2006] [hodnocení: 7/10] |
DEEP PURPLE - Rapture Of The Deep
|
[02.05.2006] [hodnocení: 8/10] |
|
[01.05.2006] [hodnocení: 8/10] |
DEEP PURPLE - Liberec, TipSport Arena 22.2.2006
|
[29.04.2006] |
|
[24.04.2006] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[22.04.2006] [hodnocení: 7/10] |
ALEŠ BRICHTA BAND - Divadlo Snů
|
[20.04.2006] [hodnocení: 8/10] |