 Z pohledu dvou žánrů, které dlouhodobě preferuji (tedy power a thrash metal), byl loňský rok slušný, ačkoli mě žádné album nesejmulo natolik, abych mu dal vyšší známku, než je 8,5 bodu. V thrashmetalovém ranku opět vyšla asi miliarda nahrávek, za zmínku ovšem stojí (opět) pouze minimum z nich. První polovina sezony powermetalové odnože pro mě byla poznamenána zklamáním z počinů veličin, jakými jsou Gamma Ray, Sonata Arctica nebo Edguy. Tuhle bolístku naštěstí zalepily kvalitní alba menších kapel, první místo pak uzmula smečka, u které bych to na počátku roku jen těžko předvídal.
15. WISHMASTERS - Beatrice
Česká scéna bývá na melodické nahrávky skoupá (poslední Salamandru za extra zdařilou nepovažuji), jediným letošním zástupcem u mě tak budou symfonici z východočeské Úpice. Původní coverband Nightwish dokázal na debutovém albu přijít s dostatečně svébytným materiálem, který zdobí orchestrální pasáže a hlas Ivety Suchánkové. Doporučení silněji míří k první polovině desky, jež je nasycena více chytlavými kompozicemi.
14. BLINDSIDE SYMPHONY – The Castle of a Thousand Mirrors
V recenzi jsem druhému albu této argentinské party dal pouze šest bodů, bylo to ale jen a pouze kvůli zvukové indispozici. Kvalita samotné hudby je ovšem tak silná, že není možné desku "The Castle of a Thousand Mirrors" v nejlepší patnáctce ignorovat. Ozdobou je několik nezapomenutelných melodií, v čele s baladou "Illusions", které by měla dojmout i srdce těžkého kuřáka.
13. MELODIUS DEITE - Episode II: Voyage Through the World of Fantasy
Thajská pětice loni přišla s druhým albem, které by se dalo označit jako lehce schizofrenní. Obsahuje čistě powermetalové, ale také striktně progresivní skladby. Třinácté místo je hlavně za pecky „Land of Fantasy“, a zejména "Territory of Memories (Atlantis)", které patří mezi mega chytlavé power/speedmetalové šlehy.
12. JACK THE FROST - Fool to Be Cool (EP)
Finská kapela založená bývalými hráči Requiem a Silent Voices, loni vydala dvacetiminutové EP, jež přináší čtyři výjimečné, soft power/speedmetalové kousky, které jsou svrchovaně melodické a příjemně lyricky odlehčené. Obrovské očekávání debutové placky je v tomto případě zcela na místě!
11. SUICIDAL ANGELS - Divide And Conquer
Řecká jistota na thrashmetalovém poli. Kompoziční proces doznal malé změny, odrážející se v několika rozmáchlejších a atmosféru budujících skladbách. Klaplo to výborně a v komplexu jde zase o jeden z nejsugestivnějších žánrových masakrů roku. Vítězství ovšem tentokrát náleží jiné partě.
10. RIOT - Unleash the Fire
Sice bez Marka Realeho, ale stále ve vrcholné formě. Deska "Unleash the Fire" zkušeně mísí melodický hard rock s metalem, zároveň je tak kompaktní, že je ideální ji poslouchat jako celek, kdy na sebe jednotlivé skladby puzzlovitě navazují a tvoří organickou směsici vrcholně požitkářské hudby.
9. ASTRALION - Astralion
Finská odpověď na Freedom Call! Neuvěřitelně pozitivní nálož, která chytne a nepustí. Řada fanoušků tohle album dokonce pasuje na nejlepší počin roku. Škoda několika slabších skladeb ("The Oracle" a zbytečně klišovitá "We All Made Metal"), které se snaží tvářit vážněji, na své veselé bratříčky ale ani zdaleka nedosahují.
8. FREEDOM CALL - Beyond
Deska "Beyond" přináší promakanější a kompaktnější materiál, než minulé řadovky, což má paradoxně za následek jeden nedostatek. Takový příval "happy happy" tsunami ustojí jen málokdo na jeden zátah. Na rozdíl od Riot je tedy lepší, pokud si budeme pouštět jednotlivé skladby osamoceně. Pak blahodárný účinek metalového optimismu zasáhne se stoprocentní jistotou.
7. IRON REAGAN - The Tyranny Of Will
Thrashmetalová jednička roku 2014! Dá se sice namítnout, že řezavý žánr zde není prezentován v esenciální podobě, neb do sebe absorbuje crossover, hardcore punk a bůhvíco ještě. Základem je ale bez nejmenších pochyb thrash, jedovatý jako polibek děvky a kousavý jako pitbulteriérovy čelisti. To vše zaštítěno neskutečným energickým přívalem, jenž dává vzpomenout na legendární dílo "Speak English Or Die" od S.O.D. Bravo!
6. TWILIGHT FORCE - Tales Of Ancient Prophecies
Tento majstrštyk (a pro mě zároveň debut roku) mohl být ještě mnohem výš, nebýt nudných předělů, které narušují dynamiku úžasně chytlavých songů. Pokud bych měl např. vybrat nejatraktivnější start loňské skladby, zvítězila by pecka právě z tohoto alba. Šestka "Fall of the Eternal Winter" má tak kulervoucí rozjezd, že mě rozpaří při každém jetí. Zbytek regulérních a rychlosti se neštítících songů pak nijak zvlášť nezaostává. Nebýt těch rádoby atmosférických intermezz. Na další počin Twilight Force se každopádně těším jako na máloco jiného.
5. DERDIAN - Human Reset
Nebudu zastírat, že mně v této kapele už asi navždy bude chybět zpěvák Joe Cagianelli. Stejně tak ovšem nemohu popřít, že autoři Derdian stále dokáží stvořit kromobyčejně chytlavé melodie, jejichž melancholicky podbarvený patetismus stále strhává a podmaňuje. V celkovém měřítku sice už ne tak silně, jako v případě tohoto skvostu, přesto je několik dechberoucích kompozic opět přítomno, v čele s následující dvojicí: "In Everything" a "My Life Back".
4. DRAGONFORCE - Maximum Overload
Rychlík z Británie nezklamal a opět přivezl mimořádnou porci svébytně naspídovaného metalu. Vítězem se tentokrát stává song "Symphony of the Night" s dokonale vystavěným refrénem. Sice se kluci občas snaží nabourat svá schémata skladbami plynoucími ve středním tempu, stejně jim to ale nejlépe sluší v neurvalých kmitočtech. Desku "Maximum Overload" řadím tak vysoko i díky bonusům, zejména tomu s názvem "Fight to Be Free"!
3. NEONFLY - Strangers in Paradise
Na samém konci listopadu ještě vyšla nahrávka, která je tak povedená, že stihla dramaticky zamíchat mým pořadím, a dokonce se dostat až na stupně vítězů. Druhá deska Britů Neonfly by mohla nést přídomek: Nejosobitější album roku! Žánrově jen těžko uchopitelné, v každém okamžiku však melodické a zábavné. Nikoli nepodobné špičkové americké partě Theocracy, k nimž mají blízko zejména díky tvůrčí vynalézavosti a také zpěvu Willy Nortona, jenž se Mattu Smithovi velmi podobá. Budiž to postačující jako mimořádné doporučení.
2. BODY COUNT - Manslaughter
Rap metal mi byl vždy blízký, ovšem zdařilé nahrávky reprezentující tuto fúzi aby jeden pohledal. I proto mi přišla náramně vhod pátá řadovka smečky spolčené kolem "gangsta celebrity" jménem Ice-T. Přinesla totiž maximálně energizující dávku neurvalé agrese, jejíž základ tvoří thrashmetalové riffy, a kterou labužnicky nadnáší odlehčené texty. Když potřebuju dostat do správně "páteční" nálady, sáhnu právě po této fošně!
1. MINSTRELIX - Chronostrings
And the power metal Oscar goes to...Minstrelix! A co rozhodlo? Věrnost power/speedmetalovému žánru, kterou japonská smečka vyjádřila přímo ortodoxním způsobem, aniž by přitom tápala konzervativně na místě. Naopak, tento bytostně melodický hudební styl využívá pouze jako startovací plochu pro mnohovrstevnaté kompoziční vzlety a instrumentálně/zpěvnou nápaditost. Tuhle desku je vyložená radost poslouchat, a protože přinesla nejvíce chytlavých skladeb, stala se pro mě nejlepším albem roku 2014!
Další alba hodna pozornosti (v abecedním pořadí):
4TH DIMENSION - Dispelling the Veil of Illusions
ALOGIA - Elegia Balcanica
AQUELARRE - Requiescat in pace
CROSSWIND - Vicious Dominion
DAWN OF DESTINY - F.E.A.R.
DESTINY - Time
FINAL CUT - Massive Resurrection
FLASHBACK OF ANGER - T.S.R.
GALNERYUS - Vetelgyus
GAUNTLET - Birthplace of Emperor
HARMONY - Theatre of Redemption
HELLANGELS - Ea Initium
ISIDRIS - Fire, Stone & Blood
KELDIAN - Outbound
LOST SOCIETY - Terror Hungry
MÄGO DE OZ - Ilussia
MORNING DWELL - Morning Dwell
MORTAL STRIKE - For the Loud and the Aggressive
NOBLE BEAST - Noble Beast
OUTLOUD - Let's Get Serious
SHRAPNEL - The Virus Conspires
THIRD DIMENSION - Where the Dragon Lies
TRIOSPHERE - The Heart of the Matter
VICTORIUS - Dreamchaser
VOYAGER - V
Největší potěšení roku:
Objev vynikající české kapely GARANT!
|
