„Řekli jsme si, že když to lidé po nás chtějí, tak to zase zkusíme…“
Jak už to tak vypadá, „Broken Bones“ bude pravděpodobně poslední deska Dokken. Principál Don totiž prohlásil, že už jej hudba jeho mateřské kapely neuspokojuje a chce se věnovat jinému stylu, který reprezentují Machine Head, Tool nebo The Newlydeads. Robb Flynn se možná chytá už smíchy za břicho, ale budiž, když to Donovi bude vyhovovat... Dokken už ať tak nebo tak jsou za svým zenitem a už pětadvacet let nenatočili desku, která by měla mateirál stejně kvalitní a dosáhla..
Ecliptica. Klidně si vezměte k ruce atlas a tipněte si, jestli je řeč o té rakouské, švédské, belgické, bulharské, uruguayské či italské (a to čerpám jen z jedné netové databáze, kdo ví, kde ještě bychom na kapelu tohoto jména narazili…). A stejně originální, jako je název kapely, je i hudba této bandy, která před sedmi lety ve Vídni (á, tak už víme odkud) povstala z původně sólového projektu kytaristy Markuse Winklera, na jehož nápadech stojí i převážná většina diskografie kapely. Markusovi vzali roha..
Jsem ten typ fanouška, co zná od Sonaty “Fullmoon“ a “Tallulah“ a tím to hasne. Nicméně jakožto zaměstnanec klubu Lutakko bych ale bývala šla na koncert zadarmo, a to si zase jeden nechá libit. To jsem měla i v plánu, ale pak mi bylo řečeno, že na téměř vyprodanou Sonatu Arcticu není personálu dostatek, a tak jsem poslušně nastoupila do práce. Nakonec jsem ale měla štěstí a bylo mi přiděleno ještě s dalšími dvěma hlídat publikum. Což bylo velmi příjemné, protože publikum se chovalo slušně a já neměla na práci víc..
V širokej skupine metalových žánrov je niekedy ťažké sa orientovať. Väčšina z nás pozná tie najbežnejšie a najobľúbenejšie, a tak ostatným nevenuje veľkú pozornosť. Tieto subžánre však často ponúkajú niečo, s čím sa bežne nestretneme. Uvedomujúc si tento fakt padlo rozhodnutie vydať sa na dlhú púť s jasným cieľom. Nájsť niečo jedinečné! Neopakovateľné! Vyzbrojený kompasom trpezlivosti začal som prehľadávať jeden album za druhým, až som na niečo narazil. Čítajúc nápis na výstražnej tabuli..
Maria Doychinova zjevně ráda zpívá. Proto jí asi stálo za to sehnat dohromady nové parťáky, když se po vydání debutového alba v roce 2009 její kapela Rampart rozpadla. Rampart se podařilo znovu rozhýbat, důkazem čehož budiž aktuálně vydané album „War Behest“. Nemám tušení, co Rampart předvedli na prvotině „Voice Of the Wilderness“. Vzhledem k tomu, že novinka sklízí podstatně zajímavější hodnocení než debut, tak se to asi ani nikdy nedozvím. Ono totiž „War Behest“ je záležitost pro celkem otrlé jedince...
Serj Tankian, frontman System Of A Down a momentálně sólový hráč, představil svou aktuální desku takřka vyprodané pražské Lucerně. Společně s kapelami The Hollywood Arson Project a Viza tak zajistili příjemně překvapivý večer.
Pokud bychom se chtěli držet stopy, kterou v hudebních dějinách zanechala hudba Accept, musel by osmý díl povídání nést název „Animal House“. Nezdolný Udo Dirkschneider dodržel frekvenci dosavadního albobraní a hned následující rok po vydání „Ruské rulety“ přišel s dalším albem, vycházejícím z těch nejlepších acceptovských tradic. Tohle album (i přes to, že k autorství se hlásí osvědčené spojení Accept + Deaffy) však představilo novou obchodní značku U.D.O. a tak je na čase se s mistrem Dirskchneiderem na chvíli rozloučit. Peter Baltes a Wolf Hoffmann si zatím snili o Americe…..
Malrun rozhodně nejsou kapelou na první poslech, navíc se těžko škatulkují, jelikož v jejich spletité hudbě nalézáme rozmanité množství kombinací a stylů, ačkoliv sami sebe řadí jednoduše mezi melodický hardrock. V zastoupení je zde například onen hardrock okořeněný progressivními prvky, či moderní až metalcorový sound s klasickými riffy a posluchač, jestli hledá nějaká připodobnění, může slyšet stopy kapel jako In Flames nebo Opeth. Některé skladby, či linky zase zavání inspirací přejatou zpoza oceánu, kdy je cítit onen typický americký nádech..
Secret Sphere je kapela, kterou jsem sice objevila už v době, kdy jsem s metalem teprve začínala, ale vždycky jsem ji sledovala spíš povrchně. Nikdy mi totiž úplně neseděl vokál Roberta Messiny. Ten nedávno kapelu opustil, a když byla oznámena náhrada, můj zájem se prudce zvedl. Michela Luppiho považuji za jednoho z nejlepších metalových zpěváků současnosti (ne-li vůbec za toho nejlepšího) a zdá se mi, že moje posedlost jeho hlasem roste s každou další nahrávkou, na které se objeví. Na „Portrait of a Dying Heart“ jsem tedy čekala jak na smilování..
Už jsem to psal v recenzi k minulé desce „Sonic Boom“, nikdy jsem nebyl fanatickým obdivovatelem Kiss ze sedmdesátých let. Podle mě, kromě alba „Destroyer“ a možná tak živáků „Alive!“ a „Alive II.“, kapela nahrávala pouze průměrné desky s chudičkou instrumentací. Všechno se změnilo s albem „Dynasty“ a přestože popularita v následujících letech šla dolů, desky byly prostě lepší. Proto jsem také z tři roky staré „Sonic Boom“ zrovna odvázaný nebyl. Jela totiž přesně v tom duchu..
Mrknete-li na stránky pittsburčana Xandera Demose, zjistíte, že tenhle maník kromě jiného nabízí mimo jiné i lekce hry na kytaru. A přihodím-li k tomu i konstatování, že aktuálně vydaná Demosova deska nese název „Guitarcadia“, asi vám bude jasné, že stejně jako řada proslulejších mistrů šesti strun má Xander potřebu předvést své umění v podobě autorského instrumentálního alba, kde hlavní slovo má kytara.
..
Po šesti letech existence konečně dozrál čas a brněnští Flowerwhile vydávají své debutové album (kterému předcházelo pětiskladbové cd „…Just for a While“). Během té doby se odehrály bouře v sestavě, z původního obsazení zůstal jen frontman Martin „Metalika“ Klekner a zpěvák a kytarista René „Perry“ David. Album sice obsahuje jedenáct skladeb (když počítáte i ukryté outro), většina z nich má ale krátkou stopáž a tak celková délka nepřekračuje čtyřicet minut (v tomhle případě to ale rozhodně není na škodu). ..
Tuzemská speed metalová kapela Sagittari v roce 2008 svým debutem „Zaříkávač hadů“ překvapila českou melodickou scénu. Přestože se na albu nacházelo pár menších mušek, tak muselo potěšit každého příznivce melodického metalu s hlasem vyšponovaným do nebeských výšek. Na nové album jsem se tedy těšil velmi a doufal jsem, že tentokrát vše bude vypilováno k dokonalosti. Jak to nakonec dopadlo? Album se příjemně poslouchá, ale zároveň mám pocit, že mu něco málo chybí. ..
Byť to Accept zřejmě neměli v úmyslu, obálkou sedmého alba „Russian Roulette“ dokonale předpověděli události, které po jeho vydání nastaly. Carské uniformy a nabitá pistole – někdo půjde z kola ven. Do tvorby kapely začala promlouvat snaha zaměřit se na americký trh. Na „Russian Roulette“ tento cíl teprve začíná lehce prosakovat, Accept svojí touhu ještě dokáží ukrotit natolik, aby nahrávka v sobě ještě stále držela svůj typický náboj, ale i tak je deska zřetelně líbivější..
Tato kapela je zajimavá a atypická dvěma věcmi. Prvně to, že se v podstatě jedná o revival stejnojmenné japonské kapely. Zajímavější je ovšem geneze jednotlivých skladeb, obsažených na albu. Některé jejich fragmenty jsou znělky a písničky z japonských omalovánek, z čehož vyplývá, že kapela měla od začátku materiál a šlo jen o to jej vhodně zaranžovat. V praxi vše potom vypadá tak, že sloka je znělka ze seriálu o zelených potvůrkách s emo účesem, bridge znělka ze seriálu o žlutých potvůrkách ..
Kapelu Dalriada istotne nemusím nikomu z vás predstavovať. Títo Tatári, pôsobiaci na metalovej scéne nejaký ten piatok, si za ten čas vybudovali dobré meno medzi fanúšikmi folk metalu a vytvorili si nezameniteľný “folklórny štýl,“ ktorým sa odlišujú od ostatnej konkurencie. Na ich novom albume sa znovu stretneme s niekoľkými známymi melódiami a opäť sa vrátime do doby, kedy zažívala folklórna hudba rozkvet a bola takpovediac jediným zdrojom zábavy. Nemusíte sa báť, kapela ani tentoraz nezaspala v čase. Opäť si raz berie z tejto kultúry to najlepšie a so zručnosťou ..|
Dnes je 15.9.2025, svátek má Jolana
|
| Úvodník: |
|
Když big beat není bigbít |
|
[01.11.2012] [hodnocení: 7/10] |
|
[31.10.2012] [hodnocení: 5/10] |
|
[30.10.2012] [hodnocení: 7/10] |
Sonata Arctica - 20.9.2012 - Lutakko, Jyväskylä, Finsko
|
[30.10.2012] |
DIABLO SWING ORCHESTRA - Pandora's Piñata
|
[29.10.2012] [hodnocení: 10/10] |
|
[27.10.2012] [hodnocení: 5/10] |
SERJ TANKIAN, Praha - Lucerna, 24. 10. 2012
|
[26.10.2012] |
|
[25.10.2012] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[24.10.2012] [hodnocení: 8/10] |
SECRET SPHERE – Portrait of a Dying Heart
|
[23.10.2012] [hodnocení: 10/10] |
|
[22.10.2012] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[21.10.2012] [hodnocení: 6,5/10] |
FLOWERWHILE – No Jesus No Sprite
|
[20.10.2012] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[19.10.2012] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[18.10.2012] [hodnocení: 8/10] |
|
[17.10.2012] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[16.10.2012] [hodnocení: 8,5/10] |