Visions Of Atlantis jsou promiskuitní instituce. Na kontě mají čtyři děti (alba), na jejichž zplození se podílely celkem tři maminky (zpěvačky) a jedna dula, potenciálních fotříků se v řadách kapely prohnal už bezpočet a tohle všechno zastřešují dva praotcové kapely (tedy původní členové) bubeník Thomas Kaser a kytarista Werner Fiedler. A nejpozoruhodnější na tomhle průchoďáku je fakt, že ačkoliv v průběhu let došlo zcela k překopání autorského týmu, je jejich symfoniemi provoněný..
Málokdy v krátké době po sobě vyjde tolik povedených thrash metalových nahrávek, že člověk málem neví, kterou z nich poslouchat dřív. V letošní žánrově prachbídné sezóně je to pak událost charakteru přímo zázračného. V zájmu gradace pojedeme od nejméně povedené desky k té nejlepší, ovšem sousloví nejméně povedené v tomto případě znamená, že je daný kotouč pořád tisíckrát lepší, než většina alb, která letos v inkriminovaném stylu vyšla. ..
Je zajímavé sledovat, jak se z Red Hot Chili Peppers, kteří v osmdesátých letech platili za funkrockové outsidery, stala jedna z největších rockových kapel planety. Dnes je můžeme směle řadit po bok velikánů typu Metallica, U2, Guns n´Roses nebo Bon Jovi. I když v současné době postrádají kytaristu Johna Fruscianta, který se velkou měrou podílel na obřím úspěchu alb „Californication“, „By The Way“ a „Stadium Arcadium“, nijak to kredit kapely nesnižuje. Našla se náhrada v podobě mladíka Joshe Klinghoffera. ..
Na debut této kyperské bandy jsem narazil náhodou, když jsem si procházel všechny kapely, ve kterých působí nebo působil zpěvák jménem Nicholas Leptos. Ten disponuje velice charismatickým hlasovým zabarvením, jež mě dokonale sejmulo na albu 
Anthrax jsou zpátky! Přesně tohle se člověku chce zvolat, když poslouchá novinku „Worship Music“. A Anthrax jsou zpátky z několika důvodů. Za prvé vydávají nové album po osmi letech od poslední řadovky „We´ve Came For You All“, za druhé ve svých řadách znovu přivítali ztraceného syna, zpěváka Joey Belladonnu, jehož hlas zněl naposledy na albu „Persistence Of Time“ (1990), a za třetí, a to je nejdůležitější, „Worship Music" je fakt dobrá deska...
Je velmi poetické, když svou část seriálu recenzí Gamma Ray uzavírám deskou, která zároveň znamenala konec „klasické“ éry kapely a s tím i éry nejúspěšnější. Alespoň tedy z mého pohledu. Existuje totiž hodně fanoušků, kteří se mnou budou nesouhlasit a budou trvat na tom, že konec téhle éry znamená už předchozí album „Powerplant“. Opravdu jen těžko říct, proč někomu tolik nesedí právě „No World Order“, protože dle mého je to jeden ze dvou absolutně nejlepších počinů kapely..
Když medvědice Máša se svojí Arkonskou družinou vypustila začátkem prázdnin singl „Stenka na Stenku“, zběsile jsem si zakřepčil a jen jsem si zamnul ruce v nadšení, že bude-li celá full-deska takhle pohansky (až barbarsky) chytlavá (soudě podle titulního tracku) a svěží, zboří Arkona minimálně můj hodnotový žebřík, ne-li rovnou celý svět. Když se koncem prázdnin „Slovo“ objevilo, bez mučení přiznávám, že nejpozději u čtvrté v pořadí „Leshiy“ jsem se nešťastně držel za hlavu a nevěřícně zíral. ..
Když si fanoušek speed metalového žánru přečte název této kapely, okamžitě se mu zalarmují bystřící smysly. Videoklip na YouTube doloží, že se tady odehrává opravdu něco neobvyklého. No a desetiminutový medley na MySpace všechno definitivně potvrdí. Příznivci jemné power metalové odnože, pro kterou se zabydluje čím dál používanější (a přesný) výraz FLOWER METAL, můžou po delší době jásat. Debut řecké kapely SECRET ILLUSION ve svých hudebních nuancích celkem ideálně naplňuje většinu předností, ..
Přiznám se rovnou, že tvorbu Alice Coopera ze sedmdesátých let jsem nikdy moc rád neměl. Půvab alb „Billion Dollar Babies“, „Welcome To My Nightmare“ nebo „Alice Cooper Goes To Hell“ mi vždycky unikal a do dnešních dnů se na tomto faktu nic nezměnilo. O to více jsem pak preferoval jeho hairmetalovou dráhu ohraničenou alby „Constrictor“ a „Hey Stoopid“. Pak se ale Alice do toho nějak zamotal. Přišel s deskou „The Last Temptation“, která odkazovala na sedmdesátá léta, ale s nádechem ..
Bývala to těžko uchopitelná hluková směs z Havlíčkova Brodu a vyvinulo se z ní dílo nové, více neurvalé, více špinavé, více uřvané, více energické. Pokud jsem minule využil na úvodní hlášku slova členů kapely Nupagadi, tak i dnes si vypomáhám slovy těch samých, aktuálně se sdružujících pod hlavičkou emo-hardcoreových Sakala. ..
Daniel Heiman. Jméno, které bylo hlavní motivací pro sepsání této recenze. Název HEED možná někomu ještě správně nenapoví, zkusme tedy další kapelu: LOST HORIZON. Tady už bude zřejmě většina z vás doma. Musím se přiznat, že jsem LH dlouho odolával, když jsem vycházel z úryvků jejich druhého alba „A Flame To The Ground Beneath“, které přestože není zdaleka špatné, pod moji kůži lezlo jen velmi ztuha. Jal jsem se tedy podrobně prozkoumat první desku „Awakening The World“ a hned mně bylo jasnější, ..
Tak jsme se v našem seriálu dostali až elektrárenským časům. Pro mnohé fanoušky Hansenovy party je „Powerplant“ vůbec nejlepší deska v diskografii. Jednu dobu jsem si to myslela také a je fakt, že pokud chcete někomu, kdo je ještě neslyšel, představit typickou tvorbu Gamma Ray, bude to dost pravděpodobně tahle deska, kterou zvolíte. Ve vývoji znamenala odklon od zběsilého tempa a naopak příklon k maximální hitovosti, což přineslo světu několik legendárních skladeb..
U nedávno hodnocených Nothgard jsem nadšeně vykřikoval, že centrum německého pohanství jest nutno hledat v Bavorsku. Jako by Kromlek chtěli se svým v dubnu vydaným albem „Finnis Terrae“ tato slova potvrdit - a to i přes to (nebo možná právě proto), že v rámci svého „Konce světa“ sáhnout i za hranice obvyklých pagan-blackových postupů. Co je však na „Finnis Terrae“ zásadní, je (při celkové délce alba, o sedm minut přesahující jednu hodinu) fakt, že na desce se ustavičně něco děje a Kromlek..
Na tuto desku jsem se velmi těšil. Preview zvěřejněné na YouTube slibovalo velkou melodickou parádu a nedávno to umocnily i vesměs nadšené recenze řady hudebních publicistů. Výsledný ortel, na který jste se už všichni podívali, potvrzuje, že se i mé řádky ponesou na vlně pozitivna, třebaže to nakonec nebude tak oslavná óda, jak jsem původně očekával. Jeden velký klad alba „Outshine The Sun“ ale musím zmínit hned v úvodu. Je to aspekt, který se nedočtete v žádné okolní recenzi..
Na Power of Metal tour, které má pod záštitou pořadatelská agentura Rock the Nation, se sešla sestava, která musí rozhodně potěšit kdejakého powermetalového fanouška. Obzvlášť v České republice. O to větším zklamáním bylo, když se naše republika ve výpisu koncertů neobjevila. No a tak nám nezbylo, než vyrazit k nejbližší destinaci, kterou byla Vídeň. A věřím, že jsme tam ten večer nebyli jedinými českými fanoušky. ..|
Dnes je 12.9.2025, svátek má Marie
|
| Úvodník: |
|
Když big beat není bigbít |
|
[27.09.2011] [hodnocení: 7/10] |
Trio minirecenzí na téma thrash metalové lahůdky: kapely IN MALISE'S WAKE, EVILE a ACCU§ER
|
[26.09.2011] [hodnocení: /10] |
RED HOT CHILI PEPPERS - I´m With You
|
[25.09.2011] [hodnocení: 7,5/10] |
PRODIGAL EARTH - Zenith II Zero
|
[24.09.2011] [hodnocení: 8/10] |
|
[23.09.2011] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[22.09.2011] [hodnocení: 10/10] |
|
[21.09.2011] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[20.09.2011] [hodnocení: 8/10] |
ALICE COOPER - Welcome 2 My Nightmare
|
[19.09.2011] [hodnocení: 6/10] |
|
[18.09.2011] [hodnocení: 5/10] |
|
[16.09.2011] [hodnocení: 7/10] |
|
[15.09.2011] [hodnocení: 9/10] |
|
[14.09.2011] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[13.09.2011] [hodnocení: 7,5/10] |
POWER OF METAL TOUR (Sabaton, Grave Digger, Powerwolf, Skull Fist) – 7.9. 2011, Vídeň, Arena
|
[12.09.2011] |