HELLOWEEN - My God-Given Right
všetko omrzí

HELLOWEEN - My God-Given Right
Giants & Monsters mě rekordně rychle omrzela, tak...

VICTORY - Gods Of Tomorrow
Super deska! Tohle Hermanovi (podle mě) sedne...

ELEFFSON - SOTO - Unbreakable
Mě to tedy příjemně překvapilo, nic jsem od toho...

DARK ANGEL - Extinction Level Event
popočúvame, keď si dali chlapci tú námahu, bicie...

DARK ANGEL - Extinction Level Event
Opravdu jde o velké zklamání , asi bylo očekávání...

ELEFFSON - SOTO - Unbreakable
K novému počinu projektu Ellefson-Soto jsem se...

HELLOWEEN - Giants & Monsters
Najlepšia doska HELLOWEEN od 7 Sinners a možno i...

HELLOWEEN - Giants & Monsters
Perfektní deska.Co skladba to pecka. Dýňovà...

SHINEDOWN - Planet Zero
Thumb up! Jasně, není to žádná ekvilibristika,...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




Úvodník:

Když big beat není bigbít

V mém blízkém okolí se každoročně koná festival zvaný Bigboš. Jeho název je odvozen od slova big beat, což v Česku a předtím Československu vždy znamenalo rockovou hudbu. Pořadatelé místní akce ale jakoby na tento žánr čím dál více zanevírali. Zatímco před lety ještě plocha Bigboše duněla pod tíhou bicích a ostrých kytar, letošní line-up zahrnoval jména jako Vladimír 518, Bára Poláková nebo Ivo Jahelka. Kde je onen rock, zeptal jsem se opatrně pod příspěvkem na facebookové zdi festivalu. Velmi záhy jsem byl jedním z fanoušků (nikoli organizátorů) poučen, že pojem "big beat" ve skutečnosti nemá s rockem nic společného a pořadatelé se tak ničemu nezpronevěřili. Má prvotní nedůvěra v toto tvrzení byla rychle rozmetána internetovým vyhledávačem, jenž dal evidentně vzdělanějšímu komentujícímu za pravdu. Při podrobnějším zkoumání vyšlo najevo, že se slovo bigbít etablovalo z nadřazeného pojmu "beat" a že si daný termín v 60. letech přivlastnila tuzemská scéna (jako první ho údajně použil zpěvák Pavel Sedláček). Ve světě se big beat jako žánrové označení objevilo až v letech devadesátých, a to v souvislosti s elektronickou taneční hudbou. Přestože si nemyslím, že by organizátoři akce Bigboš s těmito odbornými pojmy v době založení festivalu důmyslně operovali, jsem rád, že jsem se díky jejich postupnému komerčnatění dozvěděl něco nového. Člověk se zkrátka pořád učí, a všechno špatné může být pro něco dobré.

Petr Štěpnička, 10. 9. 2025

SANTA CRUZ - The Return Of The Kings


Už na tři roky staré desce „Katharsis“ se Archie Cruz dostal do nezávidění hodné situace. To, že se mu opakovaně rozutekla sestava a jediným spolupracovníkem se při tvorbě desky stal Kevin Churko, i to, že dávní fanoušci glam metalu, které Santa Cruz přilákali v rané fázi svojí existence, si s touhle kapelou najednou neměli moc co říct, se ukázalo být menším problémem, než fakt, že se Archiemu deska prostě nepovedla. V době covidové Archie nezahálel, připravil nový materiál a byť to nějakou dobu vypadalo, ..více

[recenze]

[24.10.2022]

[Savapip]

[1 komentář]

[hodnocení: 5/10]


OLYMPIC - Karavana


Olympic byl koncem devadesátých let už inventář. Bylo jasné, že má nejlepší léta za sebou, že nic nebude tak průkopnické jako období kolem alb „Želva“ a „Pták Rosomák“, nic tak rozmáchlé a epické jako trilogie z počátku osmdesátých let, ani nic tak zábavné jako koketérie s heavy metalem z konce téže dekády. Začínalo se ukazovat, že i koncerty kapely jsou vyhledávané spíše pamětníky, což hudební kritiku dosti iritovalo. „Kritika o nás buď nepsala vůbec, nebo špatně. Nic mezi tím,“ svěřil se Petr Janda,..více

[recenze]

[24.10.2022]

[Jan Skala]

[5 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]


KABÁT - El Presidento


Tuzemská rocková jednička Kabát vydala po sedmi letech nové studiové album s názvem „El Presidento“. Tím bych mohl recenzi rovnou zakončit. Překvapením totiž je, že dlouhá časová prodleva na albu není téměř znát. Kapela (stejně jako na minulé desce) vsadila všechny trumfy na jednu kartu, na které září nápis „sázka na jistotu“. Již desku „Do pekla/Do nebe“ z roku 2015 jsem označil za neoficiální „best of“, neboť její obsah byl poměrně příjemnou směsicí nápadů prakticky ze všech alb kapely. Letos hodnocení stěžoval fakt,..více

[recenze]

[23.10.2022]

[František Šafr]

[35 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


Milan ŠPALEK (KABÁT) - Recept na úspěch? Vydržet to!


Když Kabát vydá novou desku, je to v tuzemských hudebních poměrech vždy poprask. Kapela se drží na špičce scény už třicet let, postupem doby se stala nejúspěšnější tuzemskou partou, na jejíž koncerty míří běžně desítky tisíc lidí. Zdá se, že novinka „El Presidento“ by mohla jejich pozici upevnit a proto byl čas spojit se s basistou a duší Kabátu Milanem Špalkem. Milan trávil večer na hotelovém pokoji, ač trochu nastydlý, měl velmi dobrou náladu a proto je následující rozhovor plný jeho typického nadhledu se střípky ..více

[rozhovory]

[23.10.2022]

[Jan Skala]

[4 komentáře ]


HARTMANN - Get Over It


Tvrdit o Oliveru Hartmannovi, že jde o poměrně nenápadného zpěváka, není úplně fér. Díky dlouholetému působení v Avantasii, jejíž je pevnou součástí, či zásluhou čtyř alb At Vance, vydaných na přelomu století, byla celkem velká příležitost jej na scéně zaregistrovat. A možná jste si v průběhu let všimli i toho, že Oliver vydává desky se svojí kapelou, lakonicky nazvanou Hartmann. Nicméně předpokládám, že těch, kteří na první dobrou vytřepou z rukávu přesný statistický údaj, ..více

[recenze]

[22.10.2022]

[Savapip]

[1 komentář]

[hodnocení: 7/10]


STRIGOI - Viscera


O vlivu a významu britského kytaristy Grega Mackintoshe na metalovou scénu se nedá polemizovat. V devadesátých letech byl stylotvorným a novátorským hráčem, že jeho vliv překračoval doommetalový rank. Proto možná bylo s podivem (a některé fanoušky Paradise Lost to i mrzelo), když se Mackintosh vrátil k původním doom/death metalu, od něhož začal utíkat už na ikonickém albu „Gothic“. Dělo se tak prostřednictvím projektu Vallenfyre, jenž kytaristovi posloužil jako ventil po smrti jeho otce, děje se tak i v rámci Strigoi. ..více

[recenze]

[22.10.2022]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


WOLFHEART - King of the North


Pokud snad v Tuomasi Saukonnenovi vidíte neúnavného chrliče metalových alb (ve dvaačtyřiceti letech jich má v životopise zapsáno už víc než dvacet), je na místě přičíst mu k dobru, že když rozběhl Wolfheart, opustil veškeré ostatní aktivity a zaměřil se čistě na tuhle kapelu. Vydrželo mu to sice jen šest let, než se vrátil k souběžnému fungování v temnějších Dawn Of Solace, ale jedno mu upřít nelze. Z alb Wolfheart je cítit hrdost na příslušnost k severskému národu a na plné pecky z nich dýchá autentická a přesvědčivá atmosféra...více

[recenze]

[21.10.2022]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


PIXIES - Doggerel


Místo věčného zatracení, že stáli u kolébky grunge, se z Pixies nakonec stala kultovní záležitost alternativního rocku.. Možná i proto, že v době, kdy grunge válcoval svět, nebyli kapelou, která byla na ráně jako Nirvana a se stihli rozpadnout dříve, než se s daným stylem zapletli na komerční bázi. Dnes mají Pixies veliké renomé nejen kvůli své minulosti a albům „Surfer Rosa“ nebo „Dolittle“, ale i kvůli tomu, že comebackové desky svou ..více

[recenze]

[21.10.2022]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


MEGADETH - Cryptic Writings


Práce na projektu MD.45 neposloužila pro Davea Mustainea jen jako nutný ventil a odreagování se od mezilidských problémů v Megadeth, ale ukázala se být důležitou i pro budoucnost domovské kapely. Nejen proto, že se v MD.45 objevil bubeník Jimmy DeGrasso, jenž brzy sehrál úlohu i u Megadeth, ale také proto, že se kapela rozhodla pro změnu managementu. Rozešla se s Ronem Laffittem, který ji provázel během nejúspěšnějších let a svěřila značku kapely do rukou Mikea Renaulta, jenž se staral o MD.45. ..více

[recenze]

[20.10.2022]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 8/10]


PUHDYS - Heiss Wie Schnee


Puhdys vkročili do nové desetiletky rázně a s mnoha změnami. Stačí se podívat na obal alba „Heiss wie Schnee“, které vystavené v regálech mezi ostatními novinkami východoněmeckých souputníků působilo jako pěst na oko. Mahagonově tónovaná ohořelá fotka dívky (evidentně zakrývá dopis na rozloučenou svému milému, v kterém mu vrací dárek – řetízek se srdíčkem a jeho fotka) naprosto kontrastovala mezi ostatními neumělými grafikami obalů s tajemným pohořím a nakašírovanými portréty rockových kapel, ..více

[recenze]

[20.10.2022]

[Jirka Lulek]

[7 komentářů ]

[hodnocení: 10/10]


LAHAR - Stínání hlav


Píše se rok 1991 a česká smečka Debustrol vydává debut „Neuropatolog“, výstavní šperk tuzemské thrashmetalové síně. O tři dekády později zveřejňuje kapela Lahar album „Stínání hlav“, jež na počin mladoboleslavské party plynule navazuje a domácí klenotnici obohacuje dalším žánrovým diamantem. Je totiž úplně jedno, jaký rok se zrovna píše v kalendáři. Na kvalitu je čas krátký, a i když se někteří interpreti s nekonečnou urputností snaží vepsat do historických análů, nakonec se něco takového podaří stejně jenom tomu,..více

[recenze]

[19.10.2022]

[Petr Štěpnička]

[1 komentář]

[hodnocení: 8,5/10]


LORNA SHORE - Pain Remains


Lorna Shore. Dříve metalcore, pak deathcore. Blackened deathcore. S vlivy black metalu a technického deathu se kapela z New Jersey pomalu zamířila do povědomí posluchačů, s podpisem u Century Media Records a s vydáním alba „Immortal“ se konečně dostala tato nadějná part do širšího hledáčku metalových fanoušků. Zásadní průlom se odehrál 11. června 2021.

Ten den se oficiálně představil nový zpěvák Will Ramos v písni „To the Hellfire“...více

[recenze]

[19.10.2022]

[Radek Neuman]

[5 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]


JADED HEART - Heart Attack


Byť to možná bylo trochu naivní, naděje, že se Jaded Heart vrátí k melodickým výkrutům, které byly základním a velmi výživným elementem před čtyřmi lety na povedeném albu „Devil´s Gift“, ještě neumřela. Na dva roky starém albu Jaded Heart ztuhli, zhrubli a v mezích zákona přitvrdili. Nebyla to úplně radikální změna, ale stačila na to, aby Jaded Heart ztratili vzletnost, krapet jim ztěžklo pozadí a přitom narostly hudební bicepsy, jako by chtěli profitovat spíš než na dobrých melodických nápadech ze síly a důrazu. ..více

[recenze]

[18.10.2022]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


SKID ROW - The Gang`s All Here


Skid Row byli kdysi dávno pasováni za poslední skutečné hvězdy glam metalové scény, neboť dokázali konkurovat největším hegemonům, ať už to byli Bon Jovi, Mötley Crüe nebo Guns N`Roses. Byli tak silní i v roce 1991, kdy vydali druhou desku „Slave To The Grind“, že je vlna grunge nespláchla až tak ničivě jako jiné kapely, přestože jejich zvuk v mnohém poznamenala. I když je nezabila módní senzace mezi roky 1992 a 1994, kapela stejně devadesátá léta nepřežila. ..více

[recenze]

[18.10.2022]

[Jan Skala]

[10 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]


DRAGONLAND - The Power Of The Nightstar


Jak dlouho může vydržet kamarádství, když se s dotyčnou osobou nevídáte moc často? Pokud je přátelský vztah založený na bytelných základech, jde to klidně celý život, třebaže byste si x-krát přáli, aby společných sedánků bylo daleko víc. Hudební přátelství mezi powermetalovými fanoušky a švédskou formací Dragonland nabylo důvěrného pouta v nultých letech díky čtyřem studiovým albům. Poté se Švédové na pět let odmlčeli, aby poté ve formě zápisu „Under The Gray Banner“ opět dokázali, že kamarádství s touhle kapelou ..více

[recenze]

[17.10.2022]

[Petr Štěpnička]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 7,5/10]


OLYMPIC - Brejle


Přestože deska „Dávno“ nepředstavuje vrcholnou formu Olympicu, spíše se po dědkovsku otáčí do minulosti, kdy sentimentální nálada byla až proti srsti (Petr Janda nebyl ještě tak starý, aby musel vyprodukovat podobně znějící album), byla pro nový start kapely velmi důležitá. Poté, co alba z osmdesátých let reflektovala dobu svého vzniku, na níž panovala celospolečenská averze, a „revoluční“ „O, jé“ v podstatě vyšuměla do ztracena, byla „Dávno“ deskou, která kápla do noty zejména starým příznivcům. Byli to oni, kteří v roce 1996 dovedli Olympic..více

[recenze]

[17.10.2022]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 6/10]


Mirek SPILKA, Honza KRMELA (PERSEUS) - Lidi se musí naučit lásce ke všemu na světě


Pokud bych měl vybrat slogan a motiv, který mi letos v hlavě uvízl nejsilněji, stoprocentně by se mezi žhavými kandidáty ocitlo mrazivé „Letí, letí, letí, sedm dětí…“, kterým olomoučtí Perseus udělali skvělou tečku za svým albem „Mor“. Z něj sice dýchá poměrně ponurá atmosféra, ale frontman Mirek Spilka, kterého v odpovědích doplnil kytarista Honza Krmela, uklidňuje, že skoro všechny skladby nakonec skončí dobře…..více

[rozhovory]

[16.10.2022]

[Savapip]

[0 komentářů ]


Listování : << < 115 / 666 > >>

 
Metalforever.info © 2006 - 2025     RSS - články

stránka byla načtena za 0.10641 sekund.