HELLOWEEN - Giants & Monsters
Najlepšia doska HELLOWEEN od 7 Sinners a možno i...

HELLOWEEN - Giants & Monsters
Perfektní deska.Co skladba to pecka. Dýňovà...

SHINEDOWN - Planet Zero
Thumb up! Jasně, není to žádná ekvilibristika,...

VICIOUS RUMORS - The Devil`s Asylum
Kvalita zochována jako vždy! Tohle je deska pro...

SHINEDOWN - Planet Zero
Já jsem asi jediný, kdo tady ten post-grunge...

Michael KISKE, Michael WEIKATH (HELLOWEEN) - Každá skladba na desce má své místo
Nevím jestli většina osazenstava co se tady...

Michael KISKE, Michael WEIKATH (HELLOWEEN) - Každá skladba na desce má své místo
Ať si kdo chce co chce říká, vnímal jsem to jako...

Michael KISKE, Michael WEIKATH (HELLOWEEN) - Každá skladba na desce má své místo
Nejlepší název by pro to album byl "King for 1000...

SHINEDOWN - Planet Zero
Bude prosím recenze na Three Days Grace -...

VICIOUS RUMORS - The Devil`s Asylum
S recenzí plně souhlasím , minulá deska mně hodně...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




Úvodník:

Když big beat není bigbít

V mém blízkém okolí se každoročně koná festival zvaný Bigboš. Jeho název je odvozen od slova big beat, což v Česku a předtím Československu vždy znamenalo rockovou hudbu. Pořadatelé místní akce ale jakoby na tento žánr čím dál více zanevírali. Zatímco před lety ještě plocha Bigboše duněla pod tíhou bicích a ostrých kytar, letošní line-up zahrnoval jména jako Vladimír 518, Bára Poláková nebo Ivo Jahelka. Kde je onen rock, zeptal jsem se opatrně pod příspěvkem na facebookové zdi festivalu. Velmi záhy jsem byl jedním z fanoušků (nikoli organizátorů) poučen, že pojem "big beat" ve skutečnosti nemá s rockem nic společného a pořadatelé se tak ničemu nezpronevěřili. Má prvotní nedůvěra v toto tvrzení byla rychle rozmetána internetovým vyhledávačem, jenž dal evidentně vzdělanějšímu komentujícímu za pravdu. Při podrobnějším zkoumání vyšlo najevo, že se slovo bigbít etablovalo z nadřazeného pojmu "beat" a že si daný termín v 60. letech přivlastnila tuzemská scéna (jako první ho údajně použil zpěvák Pavel Sedláček). Ve světě se big beat jako žánrové označení objevilo až v letech devadesátých, a to v souvislosti s elektronickou taneční hudbou. Přestože si nemyslím, že by organizátoři akce Bigboš s těmito odbornými pojmy v době založení festivalu důmyslně operovali, jsem rád, že jsem se díky jejich postupnému komerčnatění dozvěděl něco nového. Člověk se zkrátka pořád učí, a všechno špatné může být pro něco dobré.

Petr Štěpnička, 10. 9. 2025

DARK MAN SHADOW - Victims Of Negligence


Zpočátku mě strašil dosti undergroundový obal tohoto alba a absolutní neznámost jména kapely. Přitom Dark Man Shadow existují už patnáct let a mají na kontě dvě desky. Ty jsou však pěkně vousaté (poslední v roce 2003). A jakou muzikou se prezentují?

Už první skladba „Repayment for Committed Injustice“ obsahuje vše, o čem DMS jsou. Atmosférický black metal, silně vázaný na gothic metal druhé poloviny devadesátých let...více

[recenze]

[18.11.2013]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


Ronnie KÖNIG (SIGNUM REGIS, VINDEX, TRIGGER) - Demokracia ako voľa väčšiny je skôr krízové riešenie ako nejaký bežný štýl práce


Slovenští Signum Regis, které považuji za jednu z nejsilnějších kapel našich východních sousedů, aktuálně přicházejí se svým třetím albem “Exodus”, na kterém představí celou plejádu metalových zpěváků. O novém albu, o tom, zda se Signum Regis konečně objeví na pódiích, o demokracii nejen v kapele, ale i ve společnosti (tohle téma se nabízelo i proto, že rozhovor vznikal právě v době nedávných voleb v ČR) se rozpovídal basák Ronnie König. ..více

[rozhovory]

[17.11.2013]

[Savapip]

[0 komentářů ]


BILLION DOLLAR BABIES - House Of Dreams Pt. 1


V roce 2011 s albem „Die For Diamonds“, který poháněly hity „Key To My Heart“ a „Highest Mountain“, to vypadalo, že Billion Dollar Babies mají našlápnuto na podobnou kariéru jako Reckless Love. Jenže zatímco Reckless Love pečlivě vybrušují svůj styl a na kontě už mají tři skutečně vynikající alba, Billion Dollar Babies zůstali až překvapivě nečinní. Vypadalo to na velkou kariéru, teď ovšem nad nimi visí otazník. ..více

[recenze]

[16.11.2013]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 7/10]


SEPULTURA - The Mediator Between Head And Hands Must Be The Heart


Co všechno ztratila Sepultura odchodem Maxe Cavalery je už předmět pro rockové historiky. Tu epizodu z druhé poloviny devadesátých let známe každý. Sepultura patřila tehdy mezi nejprominentnější rock/metalové kapely, za desku „Roots“ získávala platinová alba po celém světě, ovšem jako blesk z čistého nebe přišel rozkol, který vedl Maxe, aby si založil svou kapelu Soulfy. Zbylá trojice Andreas Kisser (kytara), Paulo Jr. (baskytara)..více

[recenze]

[15.11.2013]

[Jan Skala]

[5 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


ALMAH - Unfold


Skladatel, producent a hlavně zpěvák, který před lety vystřídal na postu pěvce Andrého Matose v nejznámější brazilské melodické kapele Angra, to je Edu Falaschi. Ten si v roce 2006 založil vlastní, tehdy ještě projekt Almah, ve kterém chtěl realizovat své osobní nápady a zpívat v polohách sobě vlastním. Pávě díky tomu, že už nedokázal uzpívat vysoké tóny, které byly pro Angru tolik příznačné, nakonec tuto fenomenální formaci nadobro opustil, a z projektu Almah (na jehož prvotině se přičinili..více

[recenze]

[15.11.2013]

[Veronika]

[4 komentáře ]

[hodnocení: 10/10]


SCORPIONS - Crazy World


To pískání snad znají i domorodci v deštných pralesech… Motiv, který obletěl celý svět a stal se symbolem jedné z významných politických událostí dvacátého století, znamenal pro Scorpions jejich největší (neříkám, že nejlepší) hit, který kdy vypustili. A je vlastně i symbolem toho, co všechno se může stát, když jste ve správnou dobu na správném místě. Album „Crazy World“ tak sice zdánlivě může stát ve stínu balady „Wind Of Change“, ale tenhle pohled je hodně zavádějící. Na desce (i v zákulisí) se dělo daleko víc zajímavých..více

[recenze]

[14.11.2013]

[Savapip]

[13 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]


MANIC STREET PREACHERS - Rewind The Film


„Já zpátky si dám tenhle film…“ zpívá v jednom ze svých nesčetných hitů Karel Gott. A podobně své album pojmenovali i druhdy pionýři britského alternativního punk rocku Manic Street Preachers. A ejhle! Oni dnes toho Gotta i připomínají. Ne, Manic Street Preachers nejsou už dávno tou buřičskou kapelou.,jako v dobách explozivního debutu „Generation Terrorists“, kdy zpěvák James Dean Bradfield hecoval svým skandováním: Repeat After Me, Fuck Queen And Country davy po celé Británii a ony mu zobaly z rukou...více

[recenze]

[13.11.2013]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]


LAVALLE - Dear Sanity


Začneme-li s představováním kapely LaValle muzikantem, po kterém nese jméno, asi nebude hned jasné, kam jejich debutovou desku „Dear Sanity“ zařadit. Když se dostaneme k parťákům amerického kytaristy Eddieho LaValleho, věřím, že spousta příznivců hard-rocku zastříhá ušima. Začalo to před dvěma lety, když se Eddie dal do kupy s hard-rockovým (aktuálně) téměř všudybylem Paulem Loguem. Toho zjevně dočasná pauza jeho domovských Eden´s Curse nakopla..více

[recenze]

[12.11.2013]

[Savapip]

[1 komentář]

[hodnocení: 8/10]


ANNIHILATOR - Feast


Byly doby, kdy Annihilator po koutku pošilhávali po svém místě mezi thrashovou elitou. Nástup na to měli skutečně grandiózní. Strhující debut „Alice In Hell“, vycizelovanější „Never Neverland“ a především přelomová „Set The World On Fire“ dávali tušit, že máme co do činění s novými thrashovými velikány. Jenže pak se něco zaseklo. Možná za to mohla sebestředná povaha hlavního mozku kapely, kytaristy Jeffa Waterse, když na nevýrazném albu „King Of The Kill“ sám převzal pěvecké otěže po výborném Aaronu Randallovi..více

[recenze]

[11.11.2013]

[Jan Skala]

[19 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]


Eddie LAVALLE, Carsten Lizard SCHULZ (LAVALLE) - Nemohl jsem si přát lepší tým


Kdybychom do tohoto povídání přibrali ještě Paula Logueho, letěly by moje otázky hned do tří zemí. Takhle jedna část směřovala do Spojených států, kde se slova ujal Eddie LaValle, kytarista a nositel jména nového hard-rockového uskupení LaValle, druhá část otázek směřovala do Německa na majitele nepřeslechnutelného vokálu, Carstena „Lizarda“ Schulze. Důvodem je jejich společné dílo, albová prvotina „Dear Sanity“, která sklízí všude možně velmi kladná hodnocení. Vůbec se tomu nedivím! ..více

[rozhovory]

[10.11.2013]

[Savapip]

[0 komentářů ]


TABERAH - Necromancer


Australská metalová ikona Stu Marshall se o novince tasmánských čertíků TABERAH, nazvané „Necromancer“, měl vyjádřit, že se jedná o jednu z nejlepších metalových nahrávek, která vyšla v Austrálii za posledních deset let. Nemám přehled o tom, co všechno v poslední dekádě u protinožců vzniklo, ale pokud má Stu pravdu (vzhledem k tomu, že Stu má prsty v masteringu alba, viděl bych v tom trošku foukání do vlastní polívky) asi tam mají celkem nouzi o alba excelentní. „Necromancer“ je vydařené album, ..více

[recenze]

[09.11.2013]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


SHAMELESS - Beautiful Disaster


Shameless mají už dávno na rockové mapě své místo. Pravda, není velké, ale své mají jisté. To především díky odvážnému debutu „Backstreet Anthems“, který přímo ve víru alternativní a elektronické revoluce v roce 1999 přinesl nečekaně svěží závan pořádného rock n´rollu. I když v dalších letech se slabšími alby „Splashed“ a „Famous 4 Madness“ kapela spíše živořila, jejich klubová vystoupení jsou především v sousedním Německu a Velké Británii vždy vítaným rockovým artiklem...více

[recenze]

[08.11.2013]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]


SATYRICON - Satyricon


V devadesátých letech seděli na pomyslném blackmetalovém trůnu (když si samozřejmě odmyslíme ty nekorunované krále z Mayhem a budeme se bavit o celkové oblíbenosti) britští Cradle Of Filth a jejich norští sokové Dimmu Borgir. Obě kapely se předháněly v tom, kdo vytvoří pompéznější aranže, kdo vymyslí bombastičtější klávesové plochy, kdo udělá mohutnější chorály. Ač navzdory veškerým tendrům v rockové hudbě té doby, fungovalo to. Jenže čas oponou trhnul a v zákrytu lstivě čekala norská dvojice Satyricon..více

[recenze]

[07.11.2013]

[Jan Skala]

[13 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]


SCORPIONS - Savage Amusement


Necelé čtyři roky – takhle dlouhou pauzu mají Scorpions poprvé v historii – trvalo, než se Scorpions znovu zavřeli do studia, aby připravili následovníka „Love At First Sting“. I když tohle konstatování může zavánět tím, že Scorpions měli dostatek času nejen na jeho přípravu, ale i na svůj oddech, a tedy, že „Savage Amusement“ se mohlo stát další důraznou peckou, nestalo se tak. Ať už za to mohlo to, že vítězné tažení po pódiích bylo příliš vyčerpávající, že přijít s čímkoliv přelomovým po dvou předchozích deskách bylo ..více

[recenze]

[07.11.2013]

[Savapip]

[4 komentáře ]

[hodnocení: 7,5/10]


PEARL JAM - Lightning Bolt


Představovat Pearl Jam by asi bylo nošením dříví do lesa. Komerčně nejúspěšnější pohrobci druhdy Trák silné seattleské scény dnes už platí za ostřílené matadory, kteří si své ostruhy obrousili více než dvacetiletou existencí. A to v podstatě bez ztráty kytičky. Jasně, některá alba jako třeba „No Code“ nebo „Binaural“ nebyla úplně echt, ovšem v případě Pearl Jam je porovnáváte s legendárním debutem „Ten“ nebo neméně silným nástupcem „Vs“. ..více

[recenze]

[06.11.2013]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


SECRET OF DARKNESS - (In)Humanity


Českolipská parta má na svém kontě sice zatím jen EP a debutovou desku, přesto si za těch 8 let prošla nejednou změnou v sestavě, ale také okusila pódia za hranicemi našeho malého údolí. A to i po boku vyhlášených jmen jako Sepultura či Fleshgod Apokalypse. A ačkoli album "(In)Humanity" vyšlo před dvěma lety, není v tomto případě na škodu vrátit se pohledem zpět. Nic tedy nebrání tomu, abych vám dal nahlédnout do „tajemství temnoty“ a téměř čtyřicetiminutová a sírou smrdící nahrávka vydala své poselství...více

[recenze]

[06.11.2013]

[Kozel]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


GUARDIANS OF TIME, EDAIN, DARK SPELL - 1.11.2013, Praha, Exit-us


Večer tří barev a chutí. Asi tak nějak by se dalo nazvat vystoupení norských kdysi speedařů, aktuálně melodysiláků lehoulince líznutých progresem Guardians Of Time v pražském Exit-us, kterým sekundovali běruničtí gotici Dark Spell a stylově košatí progresivci Edain z Brna. Krapet s nostalgií (i když ten hlavní důvod nebyl zrovna potěšující) jsem si zavzpomínal na hradeckou Strojovnu, kde svého času taky platilo to, že když se člověk prošel po sále tam a zpátky, tam se znal kompletně s celým publikem...více

[reporty]

[05.11.2013]

[Savapip]

[0 komentářů ]


Listování : << < 479 / 665 > >>

 
Metalforever.info © 2006 - 2025     RSS - články

stránka byla načtena za 0.18049 sekund.