Michael KISKE, Michael WEIKATH (HELLOWEEN) - Každá skladba na desce má své místo
Určitě v tom byl marketing. Je to výborná deska...

Michael KISKE, Michael WEIKATH (HELLOWEEN) - Každá skladba na desce má své místo
Ok, díky za vyjasnění. Tím mi ten název dává...

Michael KISKE, Michael WEIKATH (HELLOWEEN) - Každá skladba na desce má své místo
Není to tak dávno, co Weikath jasně vyjasnil...

Michael KISKE, Michael WEIKATH (HELLOWEEN) - Každá skladba na desce má své místo
Měli jsme ještě několik otázek, které se týkaly...

Michael KISKE, Michael WEIKATH (HELLOWEEN) - Každá skladba na desce má své místo
Díky za tohle interview. Akorát když přišla řeč...

HELLOWEEN - Giants & Monsters
I když nejsem žádný skalní fanoušek Helloween,...

HELLOWEEN - Giants & Monsters
To bude nějaký komplex! Trable doma, nebo malý...

HELLOWEEN - Giants & Monsters
Njn, hlavně že ty jsi ten největší borec, co tady...

FEUERSCHWANZ - Knightclub
U tohoto nevím jestli se smát nebo brečet smíchy....

WARMEN - Band of Brothers
Za mne lehké zklamání. čekal jsem po minulé desce...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




Úvodník:

Když big beat není bigbít

V mém blízkém okolí se každoročně koná festival zvaný Bigboš. Jeho název je odvozen od slova big beat, což v Česku a předtím Československu vždy znamenalo rockovou hudbu. Pořadatelé místní akce ale jakoby na tento žánr čím dál více zanevírali. Zatímco před lety ještě plocha Bigboše duněla pod tíhou bicích a ostrých kytar, letošní line-up zahrnoval jména jako Vladimír 518, Bára Poláková nebo Ivo Jahelka. Kde je onen rock, zeptal jsem se opatrně pod příspěvkem na facebookové zdi festivalu. Velmi záhy jsem byl jedním z fanoušků (nikoli organizátorů) poučen, že pojem "big beat" ve skutečnosti nemá s rockem nic společného a pořadatelé se tak ničemu nezpronevěřili. Má prvotní nedůvěra v toto tvrzení byla rychle rozmetána internetovým vyhledávačem, jenž dal evidentně vzdělanějšímu komentujícímu za pravdu. Při podrobnějším zkoumání vyšlo najevo, že se slovo bigbít etablovalo z nadřazeného pojmu "beat" a že si daný termín v 60. letech přivlastnila tuzemská scéna (jako první ho údajně použil zpěvák Pavel Sedláček). Ve světě se big beat jako žánrové označení objevilo až v letech devadesátých, a to v souvislosti s elektronickou taneční hudbou. Přestože si nemyslím, že by organizátoři akce Bigboš s těmito odbornými pojmy v době založení festivalu důmyslně operovali, jsem rád, že jsem se díky jejich postupnému komerčnatění dozvěděl něco nového. Člověk se zkrátka pořád učí, a všechno špatné může být pro něco dobré.

Petr Štěpnička, 10. 9. 2025

Recenze nových EP od VISIONS OF ATLANTIS a SUNRISE


Nebývá zdejším zvykem psát recenze na „épíčka“, nicméně v nedávné době se sešla dvě natolik zajímavá, že nezmínit se o nich by mohlo být považováno za regulérní publicistickou chybu. Nehodláme se jí dopustit, už proto, že první kapela je velmi oblíbená a druhá k této popularitě hodně rychle směřuje.

..více

[recenze]

[01.11.2011]

[Petr Štěpnička]

[16 komentářů ]

[hodnocení: /10]


Heidenfest 2011 (Krakow, Lipsko, Vídeň)


Můj koncertní říjen byl ve znamení odnože metalu, které vlastně vůbec neholduji. Heidenfesty a Paganfesty, které pořádá agentura Rock the Nation, už mají docela tradici a bývalo zvykem, že zastávka v České republice byla samozřejmostí. Letošní Heidenfest, který by měl jistě složením u nás velký úspěch, se však naší vlasti obloukem vyhnul. A tak (i přesto, že jsem vlastně chtěla vidět jenom jednu kapelu) jsme se vydaly s kolegyní Veronikou na cesty po třech sousedních zemích, abychom nasály trochu té pohanské atmosféry (a alkoholu od pirátů)...více

[reporty]

[31.10.2011]

[Ray]

[9 komentářů ]


L.A. GUNS - Acoustic Gypsy Live


Od svého prvního rozpadu v roce 1992 působí tahle kapela jako nějaká schizofrenní potvora. Comebackové album „Vicious Circle“ ze čtyřiadevadesátého se ještě neslo v intencích starých L.A. Guns, pak se začaly dít věci. Sestava se doslova přes noc změnila k nepoznání. Charismatického zpěváka Phila Lewise nahradil hardcorový řvoun Chris Van Dahl a jediný původní člen Tracii Guns pod jménem The L.A. Guns vydal netypickou nahrávku „American Hardcore“. Album propadlo a začala zase rošáda v sestavě,..více

[recenze]

[28.10.2011]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 7/10]


MORIFADE - Imaginarium


Ještě dřív, než se Morifade vydali do studia točit svojí druhou velkou desku, událo se v jejich životě několik důležitých událostí. Tou první bylo rozšíření sestavy. Z příchozí dvojky je třeba zdůraznit přínos klávesáka Fredrika Erikssona (ex-Tad Morose), pod jehož rukama morifadí klapky – stejně jako hudba kapely – značně dospěly a ztratily i sebemenší nádech naivity. Spolu s Fredrikem se v kapele objevil i kytarista Adrian Kanebäck, ten se ale nestačil na albu „Imaginarium“ ani zvěčnit a Morifade opustil. ..více

[recenze]

[27.10.2011]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


DELTA FORCE II - Megamosh


Když někdo svoji kapelu pojmenuje po jednom (z mnoha) pitomoučkých filmů s Chuckem Norrisem v titulní roli, je zřejmé, že se asi moc vážně brát nebude. V případě těchto Finů je tomu přesně tak, přičemž není těžké uhádnout, jaký že metalový subžánr je pro parodickou nadsázku nejideálnější (pokud někomu ještě nesvítá, nechť se podívá na cover desky). Ano, crossover je správná odpověď, a v tomto případě by nebyla špatně ani varianta thrashcore. Pozornost nechť tedy zbystří všichni milovníci Billyho Milana..více

[recenze]

[26.10.2011]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


HYPERSONIC - Fallen Melodies


Je možné natočit album, které nemá výrazný hit, nijak přehnaně nevzrušuje, nemá prakticky nic zásadního, co by ho vytáhlo z (dobrého) průměru a přes to cítíte, že je škoda ho využít čistě jako hudební kulisu? Je to možné. Přesvědčit vás o tom můžou italští Hypersonic se svým debutovým albem „Fallen melodies“, plným melodických skladeb v duchu pozitivně přátelského rock- (power, symfo) metalu. Které trpí (nebo vládne, záleží na úhlu pohledu) podivnou anomálností – absencí vzruchu i nudy zároveň. ..více

[recenze]

[25.10.2011]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]


PHIL RUDD - Head Job


Že členové slavných kapel točí sólovky, na tom není nic divného. To se prostě děje. Ale většinou se sólovým materiálem přijde buď zpěvák nebo kytarista. Ale aby první sólovku ze členů slavné kapely, nota bene po čtyřiceti letech fungování, natočil bubeník, to už je skoro unikát. A přece se tak stalo a jako první z členů legendárních AC/DC přichází s vlastní deskou bubeník Phil Rudd. Člověk, který celý život stál ve stínu slavnějších kolegů, ..více

[recenze]

[24.10.2011]

[Jan Skala]

[18 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


FASTER PUSSYCAT - Hits And Covers


V osmdesátých letech patřila tahle parta kolem zpěváka Taimeho Downea k typickým představitelům hair metalu. A přesně jako jiné kapely tohoto stylu je spláchla vlna grunge, když se jejich desce „Whipped!“ z dvaadevadesátého dostalo v porovnání s předchůdcem „Wake Me When It´s Over“ pozornosti ani ne poloviční. Už na „Whipped!“ kapela naznačila, že se nespokojí jen s rockovým výrazem. Pak se ale na osm let odmlčela, zpěvák Taime Downe zatím rozjel svůj industriální projekt The Newlydeads, ..více

[recenze]

[24.10.2011]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 4,5/10]


WOSLOM - Time To Rise


Celých třináct let se brazilští Woslom dopracovávali k debutovému albu. Za tu dobu vypustili sice pět demáčů, ale první oficiální nosič spáchali až vloni. V kontrastu k tomu, kolik času jim stálo vyprodukování prvňáčka, pokládá jejich z řetězu utržený thrash metal otázku, co všechno se dá v metalu stihnout za jedinou minutu. Vzhledem k tomu, že a) těch minut je víc než sedmačtyřicet a za b) prakticky o žádné z nich se nedá říct, že by byla zbytečná, či že by se u ní jeden nudil, odpověď je jednoduchá. ..více

[recenze]

[22.10.2011]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


FLESHLESS – Slaves Of The God Machine, ABHORDIUM – When Depravity Incarnates, BLOODSHED WALHALLA – Legends Of A Viking


FLESHLESS – Slaves Of The God Machine (2011)
Děčínští FLESHLESS snad nedokáží zklamat. Možná jen grindové šílence, kteří nostalgicky vzpomínají na časy, kdy kapela brousila ostošest. Dnes už je to přece jenom někde jinde – řekněme ve vodách death metalu. Kvalita je ale o to větší, protože deathové území FLESHLESS jednoznačně svědčí. A novinka „Slaves Of The God Machine“ je toho důkazem...více

[recenze]

[21.10.2011]

[Venca Votruba]

[1 komentář]

[hodnocení: /10]


MORIFADE - Possession Of Power


Jak obtížné je vstupovat do jedné řeky si právě na vlastní kůži dokazují melodici ze Švédska, kteří si říkají Morifade. Možná už i zapřisáhlým příznivcům power metalu tahle banda vyšuměla ze skladiště paměti, přece jen sedmiletá hibernace je v dnešní uspěchané době prodleva téměř kosmická. Na přelomu tisíciletí však tahle poměrně nedoceněná parta byla podstatně aktivnější a její tři tehdejší zápisy do hudební historie si určitě zaslouží pozornost a připomenutí. A to i proto, že jejich letošní novinka ..více

[recenze]

[20.10.2011]

[Savapip]

[6 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


SEBASTIAN BACH - Kicking And Screaming


Tohle už není hair metal, jako na první desce Skid Row. Přestože tahle kapela byla asi poslední, která z mohutného hnutí osmdesátých let stála za to, jejich někdejší pěvec Sebastian Bach je dnes už trochu někde jinde. Ono kam Bach směřuje už bylo jasné z druhé desky Skid Row „Slave To The Grind“ a samozřejmě i ze třetí, nejtvrdší „Subhuman Race“. Pak se se svými kolegy rozešel a oni se vrátili ke tradičnějšímu soundu s deskou „Thickskin“. Bachovi ale ta tvrdost zůstala. Přestože mu trvalo více než deset let od rozchodu, než natočil regulérní album „Angel Down“..více

[recenze]

[20.10.2011]

[Jan Skala]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 9/10]


ICED EARTH - Dystopia


Jestli jsem na konci devadesátých let nějakou kapelu opravdu miloval, byli to právě Američané ICED EARTH. Jejich logo zdobilo všechny mé školní sešity, jejich plakáty všechny mé zdi. Trojlístek desek „The Dark Saga“, „Days Of Purgatory“ (což je sice kompilace prvních alb, ale daleko lépe znovunahraná a hlavně nazpívaná!) a „Something Wicked This Way Comes“ jsou vrcholnými počiny, ve kterých geniálním způsobem fúzuje heavy a power metal s thrashem. ..více

[recenze]

[19.10.2011]

[Petr Štěpnička]

[14 komentářů ]

[hodnocení: 5,5/10]


SYMPHONY X - Iconoclast


Symphony X. Dnes už kult a prakticky modla každého, kdo poslouchá progresivní power metal, s jedním z největších hlasů současnosti za mikrofonem. Na takový typ kapely se při očekávání nové desky kladou extrémně vysoké nároky. A co je nejhorší – když je ten materiál venku, pěkně blbě se to hodnotí. Takže se pojďme zkusit podívat, co nám Američané naservírovali tentokrát. ..více

[recenze]

[18.10.2011]

[Ray]

[12 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]


KLAMYDIA - Loputon Luokkaretki


Je to zhruba rok, co jsem tady představoval tuhle nezničitelnou finskou punkovou čtveřici. Tehdy měli nějaký ten pátek venku album „Rujoa Taidetta“. Právě na tuhle desku dnes navazují už sedmnáctým řadovým počinem „Loputon Luokkaretki“. Když řeknu, že ani po sedmnácté kapela neuhnula ze svého řízného punkrocku ve stylu Ramones, zasvěceným je jasné, co je čeká. Jak kdysi napsal britský magazín Kerrang! o Ramones – nakažlivé melodie, zběsilé tempo, tři akordy a hrst hloupých textů – přesně to samé platí ..více

[recenze]

[17.10.2011]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 8/10]


Ataman (HYSTERIA) - Jsme dost staří na to, abychom se nebáli ženské v kapele


Těm, kteří vytrvale sledují domácí scénu, určitě není jméno Hysteria neznámé. Tato melodická banda z Moravy na konci loňského roku o sobě dala vědět hodně výrazně. Ovšem případná polemika, jestli za to mohla víc jejich poslední povedená deska „Zeptal jsem Krista“ nebo překvapivě kvapný odchod frontmana Richarda Mastila, by mohla být dost dlouhá a bouřlivá. Naštěstí pro metalové fandy se vše vyřešilo, kapela se zkonsolidovala a s novou půvabnou posilou u mikrofonu už zase řádí na pódiích. ..více

[rozhovory]

[17.10.2011]

[Savapip]

[0 komentářů ]


PAIN, ENGEL, TURMION KÄTILÖT - 8.10.2011 - Zlín, Masters of Rock Café


Sobotní večer přilákal do zlínského MoR Café pěknou řádku fanoušků industriálního metalu, ale také fanoušků Hypocrisy, a to nejen z Čech, ale i od našich severních sousedů. Jak by ne, když „Caféčko“ hostilo právě Petera Tägtgrena s jeho projektem Pain, který zná snad každý, co jenom k industriálnímu metalu přičuchl, s dalšími dvěma doprovodnými kapelami, krajany Engel a finskými perverzáky Turmion Kätilöt. Právě tito se na scéně objevili jako první...více

[reporty]

[16.10.2011]

[Veronika]

[0 komentářů ]


Listování : << < 525 / 665 > >>

 
Metalforever.info © 2006 - 2025     RSS - články

stránka byla načtena za 0.76385 sekund.