HELLOWEEN - My God-Given Right
všetko omrzí

HELLOWEEN - My God-Given Right
Giants & Monsters mě rekordně rychle omrzela, tak...

VICTORY - Gods Of Tomorrow
Super deska! Tohle Hermanovi (podle mě) sedne...

ELEFFSON - SOTO - Unbreakable
Mě to tedy příjemně překvapilo, nic jsem od toho...

DARK ANGEL - Extinction Level Event
popočúvame, keď si dali chlapci tú námahu, bicie...

DARK ANGEL - Extinction Level Event
Opravdu jde o velké zklamání , asi bylo očekávání...

ELEFFSON - SOTO - Unbreakable
K novému počinu projektu Ellefson-Soto jsem se...

HELLOWEEN - Giants & Monsters
Najlepšia doska HELLOWEEN od 7 Sinners a možno i...

HELLOWEEN - Giants & Monsters
Perfektní deska.Co skladba to pecka. Dýňovà...

SHINEDOWN - Planet Zero
Thumb up! Jasně, není to žádná ekvilibristika,...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




Úvodník:

Když big beat není bigbít

V mém blízkém okolí se každoročně koná festival zvaný Bigboš. Jeho název je odvozen od slova big beat, což v Česku a předtím Československu vždy znamenalo rockovou hudbu. Pořadatelé místní akce ale jakoby na tento žánr čím dál více zanevírali. Zatímco před lety ještě plocha Bigboše duněla pod tíhou bicích a ostrých kytar, letošní line-up zahrnoval jména jako Vladimír 518, Bára Poláková nebo Ivo Jahelka. Kde je onen rock, zeptal jsem se opatrně pod příspěvkem na facebookové zdi festivalu. Velmi záhy jsem byl jedním z fanoušků (nikoli organizátorů) poučen, že pojem "big beat" ve skutečnosti nemá s rockem nic společného a pořadatelé se tak ničemu nezpronevěřili. Má prvotní nedůvěra v toto tvrzení byla rychle rozmetána internetovým vyhledávačem, jenž dal evidentně vzdělanějšímu komentujícímu za pravdu. Při podrobnějším zkoumání vyšlo najevo, že se slovo bigbít etablovalo z nadřazeného pojmu "beat" a že si daný termín v 60. letech přivlastnila tuzemská scéna (jako první ho údajně použil zpěvák Pavel Sedláček). Ve světě se big beat jako žánrové označení objevilo až v letech devadesátých, a to v souvislosti s elektronickou taneční hudbou. Přestože si nemyslím, že by organizátoři akce Bigboš s těmito odbornými pojmy v době založení festivalu důmyslně operovali, jsem rád, že jsem se díky jejich postupnému komerčnatění dozvěděl něco nového. Člověk se zkrátka pořád učí, a všechno špatné může být pro něco dobré.

Petr Štěpnička, 10. 9. 2025

DAYAL PATTERSON - Black metal: Kult nikdy nezemře – díl první


Black metal je fascinující hudební žánr, osobitý jak po hudební, tak po lyrické stránce. Je i překvapivě pestrý a v jeho nitru naleznete spousty zajímavých hudebníků a osobností. Do zmapování žánru se pustil britský spisovatel Dayal Patterson skutečně velkolepým způsobem. U Metalgate records postupně vyšly knihy „Black metal: Evoluce kultu“, „Black metal: Předehra ke kultu“ a nyní i třetí část „Black metal: Kult nikdy nezemře – díl první“. Jak název naznačuje, třetí část „Kult nikdy nezemře“ se bude skládat z více dílů...více

[recenze]

[07.01.2023]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]


BASTARD - Alchymie D.N.A.


Vypadá to, že havířovští Bastard v souladu s názvem své předposlední desky opravdu chytli „druhou müzu“ a s novou várkou muziky přispěchali nezvykle brzy, už po dvou letech. Na první pohled se může zdát, že u kapely zůstalo vše při starém, ale pokud se na její nový počin, nazvaný „Alchymie D.N.A.“, podíváme důkladněji, zjistíme, že odlišností od její předchozí tvorby lze najít docela dost. Zpěvák Pavel Škarpa zní oproti předešlé desce mnohem přesvědčivěji a sebevědoměji ..více

[recenze]

[06.01.2023]

[Moloch]

[1 komentář]

[hodnocení: 5,5/10]


LOMOR - Perseverance of Sickness


Loňská sezóna byla z pohledu thrashmetalového žánru velmi povedená, její výčet by ovšem nebyl kompletní bez zmínky o debutovém albu "Perseverance of Sickness", které 9. prosince zveřejnila francouzská parta Lomor. Tříčlenná sebranka pocházející ze zámořské oblasti Réunion nabídla v závěru roku nahrávku, jež klidně mohla zamotat hlavy těm, kteří už měli sesumírované žebříčky nejlepších thrashmetalových počinů. Tak kvalitní a dobrá totiž je! ..více

[recenze]

[06.01.2023]

[Petr Štěpnička]

[1 komentář]

[hodnocení: 7,5/10]


PUHDYS - Alles hat seine Zeit


Nové řadové album Puhdys by se jistě zrodilo dříve, muzikanti však přinášeli fandům jedno překvapení za druhým. V roce 2001 to bylo vánoční album „Dezembertage“, plné romantických svátečních melodií, zvonečků a sladkobolných smyčců, které však propadlo a to byla poslední kapka pro BMG, které ztratila o další spolupráci s kapelou zájem.

Puhdys to nijak netrápilo, založili si vlastní label ..více

[recenze]

[05.01.2023]

[Jirka Lulek]

[24 komentářů ]

[hodnocení: 9,5/10]


SODOM - Obsessed By Cruelty


Je šedivé ráno v německém průmyslovém městě Gelsenkirchen, začátek osmdesátých let. Člověk by nejraději zůstal ležet v posteli, místo toho ale musí zmobilizovat síly, vstát z vyhřátého pelechu a jít hákovat. Vstříc práci, která je nezáživná, těžká a ubíjející. Tohle že se bude dít celý život? Tenkrát měl sotva dvacetiletý Tom Angelripper, vlastním jménem Thomas Such, plné zuby hornické roboty, toužil po změně a úpěnlivě přemýšlel, jak vystoupit ze smrtící spirály práce/domov/práce/domov, ..více

[recenze]

[05.01.2023]

[Petr Štěpnička]

[9 komentářů ]

[hodnocení: 4/10]


ČERNOKVET - Černokvet


„… a tak sa stretli nadšenci hudby, autori a hudebníci a povedali si, že založia hudobnú skupinu, ktorá bude odkazom a poctou slovenskej tvorbe, jej legendám a fanúšikom...“ Pokud máte v kostní dřeni slovenskou tvorbu osmdesátých let, je tato nápověda kapely Černokvet zcela zbytečná, neboť avizovaný záměr se ústřední dvojici Matej Valiska (Ravenclaw, The Keyper`s Sons ) a Marek Kudzbel (The Gang) maximálně vydařil. To, že vám budou při poslechu..více

[recenze]

[04.01.2023]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


LEATHER - We Are The Chosen


Americká zpěvačka Leather Leone vždy uměla typický US power metal, až si tím zadělala na kultovní postavení. V osmdesátých letech, kdy začínala dělat první krůčky na scéně, byla pravděpodobně jedinou ženou, která se tomuto žánru věnovala a její spojení s kytaristou Davidem T. Chastainem patří k tomu nejklasičtějšímu, co tato scéna zrodila. Přestože jejich společná kapela, pojmenovaná po kytaristově příjmení, nikdy nedosáhla takového věhlasu ..více

[recenze]

[04.01.2023]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 8,5/10]


MAGIC OPERA - Battle of Ice


Zatímco si italská kapela Derdian dává pauzu, projekt Magic Opera, za nímž stojí klávesák Marco Garau, nabízí v krátkém sledu již druhý studiový počin. Vzniká tím v podstatě plnohodnotná náhrada za Derdian, se kterými netvoří personální spojnici jenom Marco, ale také kytarista Enrico Pistolese a bicmen Salvatore Giordano. Rozdíl je především v tom, že skladatelské karty drží v rukou Marco (oproti Derdian, kde mu plnohodnotně sekunduje Enrico), čímž se eliminují jakékoli progresivní hrátky a..více

[recenze]

[03.01.2023]

[Petr Štěpnička]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 8/10]


Lee AARON - Elevate


Po řadě hubenějších let se zdá, že kanadská zpěvačka Lee Aaron je od alba „Diamond Baby Blues“ ve velice dobré formě. To lze soudit nejen z faktu, že v šedesáti letech vypadá pořád velmi dobře, lépe než její vrstevnice, ale zejména podle kvalit předkládaného materiálu, který leckdy strčí do kapsy i známější alba z osmdesátých let. Tehdy ani čtveřice klasických desek od „Metal Queen“ po „Bodyrock“ nebyla dotažena k takové dokonalosti jako „Diamond Baby Blues“ nebo loňská kolekce „Radio On!“, ..více

[recenze]

[03.01.2023]

[Jan Skala]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 8/10]


THE ERINYES - The Erinyes


Spojovací tendence Frontiers Records zase jednou získala nečekanou podobu. Ke cti labelu patří, že sáhl převážně po neotřelých tvářích, byť Aldo Lonobile začíná mít v poslední době seznam působišť slušně popsaný. Nicméně v projektu The Erinyes je Aldo až tím prvním vzadu (byť jeho kytara nehraje úplně zanedbatelnou roli). Daleko důležitější je trio zpěvaček, které se do projektu zapojily. Jisté je, že Mizuho Lin (Semblant), Nicoletta Rosellini (Walk In Darkness) i Justin Daaé (Elyose) nejen dobře vypadají, ale umí i dobře zpívat, ..více

[recenze]

[02.01.2023]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]


THE MATADORS - The Matadors


Na socialistické poměry byla československá hudební scéna šedesátých let docela košatá. Společnost stále ještě vykazovala prvky „chruščovovského tání“, přestože v Kremlu už seděl Leonid Brežněv, který chtěl rychle zatáhnout za brzdu. Než se tak stalo, i za železnou oponu začaly pronikat západní vlivy, co se týče filmu, módy i hudby. Na západ od Aše doslova zuřila revoluce, o kterou se postarala liverpoolská čtveřice The Beatles, reflektující rock n´roll padesátých let, ..více

[recenze]

[02.01.2023]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 10/10]


SOLITUDE WITHIN - When Kingdoms Fall


Pokud si dá kapela název podle jedné ze skladeb švédských power-progresivců Evergrey, dalo by se předpokládat, že její hudební krok povedou po podobných stezkách. V případě belgických Solitude Within byste však jakoukoliv spojitost hledali marně. Však také Solitude Within v rámci svého životopisu jedním dechem dodávají, že jejich hudba je zacílená na příznivce Within Temptation, Delain, Nightwish, Evanescence…, a tady už je připodobňování na místě. ..více

[recenze]

[01.01.2023]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


SWORD - III


Comebacky bývají různé. Podezřele působí ty, které kapely vyhlásí po dvou letech nečinnosti, což jim nepřidává na důvěryhodnosti. Podivné jsou i ty, kdy je postaví jeden člen ze staré sestavy (nejlépe basista nebo klávesista), který si chce urvat ještě aspoň patnáct minut slávy a parazitovat na slavném jméně. Jenže pak jsou tu takové, kdy se po více než třiceti letech sejde původní sestava a rozhodne se natočit nové album. A právě s takovým comebackem máme co do činění v případě kanadských heavy metalistů Sword. ..více

[recenze]

[01.01.2023]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 8/10]


AMBERIAN DAWN - Take A Chance: A Metal Tribute to ABBA


Na začátku recenze nového alba finských Amberian Dawn je vhodné položit si existenciální otázku: Potřebuje svět další nahrávku s předělanými hity švédských megahvězd Abba? Odpověď bude zřejmě u většiny lidstva negativní, finský kapelník Tuomas Seppälä by ale určitě nesouhlasil a svůj pohled zdůvodnil bezpočtem argumentů. Jenže ten hlavní je stejně všem jasný, jelikož vydělat si dnes muzikou nějakou zlatku je věc přetěžká a využití hitů, na které se vždy lepily masy lidí, ..více

[recenze]

[31.12.2022]

[Petr Štěpnička]

[1 komentář]

[hodnocení: 3/10]


BRUTUS - Ou jééé... aneb krása poetiky čtvrté cenové


Může se zdát, že Brutus je kapela, která je stará jako lidstvo samo. Každý rok poctivě obráží venkovní taneční parkety, poutě, různé městské a obecní slavnosti a plní kulturní domy po celé republice. Pro někoho může představovat nejryzejší český bigbít, pro někoho je to neposlouchatelný šraml. Pravda může být dvojí, ale je nepopiratelný fakt, že Brutus je prostě fenomén. Chodí na ně zasloužilí důchodci, lidé v produktivním věku i dospívající mládež, která doma poslouchá úplně jinou hudbu,..více

[profily]

[31.12.2022]

[Jan Skala]

[14 komentářů ]


TERAMAZE - Flight of the Wounded


Od okamžiku, kdy Teramaze představili své první album s Deanem Wellsem na pozici frontmana, uplynuly v říjnu dva roky. Jen o tři dny dříve australská čtveřice představila nové album. Z hlediska časového by toto konstatování nebylo až tak speciální, kdyby v mezidobí Teramaze nestihli vydat ještě další dvě desky. A byť téměř sedmdesáti minut, tak jako v případě Wellsovy pěvecké premiéry už žádné album nedosáhlo (a v jednom případě zůstali Teramaze dokonce hluboko pod jednou hodinou),..více

[recenze]

[30.12.2022]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


Listování : << < 106 / 665 > >>

 
Metalforever.info © 2006 - 2025     RSS - články

stránka byla načtena za 0.07153 sekund.