TIERRA SANTA - Mejor morir en pie
Díky, takový koment samozřejmě potěší :-)

TIERRA SANTA - Mejor morir en pie
Díky za tento seriál. Toto a předchozí...

MOTÖRHEAD - Inferno
Skvělé album, tvrdé, našlapané, hitové. Výborný...

Mark KNOPFLER - One Deep River
Mistr nejnudnější muziky na světě.

DEEP PURPLE - Machine Head
Co se týče Machine Head, mám z alba mírně...

DEEP PURPLE - Machine Head
Po tragickém počinu remixovaného alba Black...

RAGE - Afterlifelines
Nemohl jsem to najít ve vyhledávání. A díky za...

RAGE - Afterlifelines
On tu je z roku 2012, jen se na něj z novějších...

RAGE - Afterlifelines
Takže bez orchestru: 1. Secrets, 2. Perfect Man,...

RAGE - Afterlifelines
Tak za mě je taky nejlepší Secrets in a Weird...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




Úvodník:

Objevil Ozzy nesmrtelnost? Jeho návrat ze záhrobí je fenomenální

Už v osmdesátých letech byl Ozzy Osbourne považován za geronta, za tatíka, který je tak trochu legenda a tak trochu šašek, přičemž mu bylo pouze čtyřicet. V pětačtyřiceti ohlásil odchod do důchodu, ale za to jistě mohl kokain, který zpěvák šňupal po tunách. Vrátil se s albem „Ozzmosis“ a byl znovu na vrcholu. To samé následovalo ještě několikrát, pokaždé člověk čekal starce nad hrobem, zhuntovaného chlastem a drogami, a pokaždé to dopadlo opačně. Ozzy nemládne, ale vzhledem k věku a tomu, co za život prožil, je zázrak, že žije. A že tvoří a natáčí.

Jeho poslední reinkarnace je jako zjevení, jako blesk z čistého nebe. Je stejně nečekaná jako překvapivá. Ozzy je prominentním hostem na třetí sólovce kytaristy Billyho Morrisona (Billy Idol), a rozhodně na desce není jen do počtu. Ponechme stranou spekulace, nakolik za jeho výkonem stojí studiová technologie, ale jeho forma ve skladbě „Crack Cocaine“ je ohromující. Okamžitě jsou zpět reminiscence na ceněnou desku „Ozzmosis“, kam skladba stylově míří a Ozzy je znovu na zřeteli veřejnosti a na čele mediálního zájmu. Po neuvěřitelně vitálním výkonu Roba Halforda na novince Judas Priest je připomínka toho, že Ozzy ještě žije, hodně důrazná a svým způsobem unikátní.

Jan Skala, 28. 3. 2024

SEBASTIAN BACH - Give´Em Hell


Je jen málo kapel, které se staly většími po odchodu svých klasických zpěváků. Van Halen, AC/DC… a tím tento výčet asi končí. Do té druhé kategorie, kam si můžeme s klidem zařadit kde koho, patří i Skid Row. Dnes sice mohou pánové Bolan nebo Sabo svého někdejšího zpěváka (sice ne úplného zakladatele kapely) Sebastiana Bacha proklínat až do pekel, je ale jasné, že po jeho odchodu/vyhazovu se ze Skid Row stala kapela klubové úrovně, která (i přes to, že pod kvalitativní laťku nikdy nešla) ..více

[recenze]

[04.05.2014]

[Jan Skala]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 8,5/10]


TURBO - Piaty zywiol/The Fifth Element


Ha, polské Turbo! Tahle kapela ještě žije! Pamatuji si na druhou polovinu osmdesátých let, kdy jsem, jako sotva krátce dítě školou povinné, hltal pořad Posloucháte větrník na Československém rozhlase a jednou z kapel, která mi v paměti utkvěla, byla právě polská heavymetalová formace Turbo. Už ani nevím, jakou skladbu tam od nich tenkrát hráli, ono už je to vlastně i jedno, ale donedávna jsem netušil, že tahle kapela je stále ještě funkční...více

[recenze]

[03.05.2014]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


TRIPTYKON - Melana Chasmata


Triptykon tak trochu nenápadně přicházejí s novým albem „Melana Chasmata“, avšak dle ohlasů, které už pár týdnů kolují internetem, to je nesmírně očekávaný materiál. Tom Gabriel Warrior je opravdový metalový válečník a živoucí legenda. Hellhammer, Celtic Frost a dnes Triptykon. Jedna ze zakládajících postav black metalu, doom metalu a vůbec jeho temného pojetí. Dnes už jeho hudební výraz nepřekvapí, ale „Melana Chasmata“ je deskou, která tu už delší dobu nebyla..více

[recenze]

[02.05.2014]

[Tomáš Marton]

[13 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]


QUEENSRŸCHE – Tribe


Po dlouhých čtyřech letech, kdy kapela patrně sbírala energii a inspiraci a otřepávala se ze dvou neúspěšných alb, byl na jaře 2003 čas nastoupit do studia a stvořit nástupce „Q2K“. Z Queensrÿche se dočasně stal kvartet, ale v dubnu toho roku byla oznámena překvapivá novinka. Pro nahrávání alba se ke kapele zpátky přidal její bývalý hlavní mozek Chris DeGarmo. Ačkoli v tu chvíli nebylo jasné, jestli jako stálý člen,..více

[recenze]

[01.05.2014]

[Ray]

[1 komentář]

[hodnocení: 7,5/10]


DEAD END FINLAND - Season of Withering


Kde vlastně začínají hranice melodeath metalu? A je dnes tenhle styl natolik oblíbený, aby se k němu hlásili i ti, kteří sice využívají (a dost intenzivně) chropot u mikrofonu, ale jejichž podstata je někde krapet jinde? Ale dobrá, respektujme vlastní názor kapely a ponechme finské Dead End Finland v chlívku „melodeath“. Za a) opodstatnění to má, za b) chlívek není podstatný, podstatný je obsah. A ten se Fiňákům na jejich druhém albu s názvem „Season Of Withering“ dost vydařil. ..více

[recenze]

[30.04.2014]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


MATT SORUM´S FIERCE JOY - Stratosphere


Kdo je to Matt Sorum, snad není potřeba obšírně rozvádět. Někdejší hráč Guns n´Roses, The Cult a Velvet Revolver, už dva roky člen Rock n´Rollové síně slávy, se už dávno zařadil mezi bubenické legendy. Přestože jeho kolega z Motörhead Mikkey Dee na jeho adresu v polovině devadesátých let řekl, že „Matt je skvělej chlápek, ale to, že hraje s Guns z něj nedělá prvotřídního bubeníka…“, je Matt Sorum považován, a dovolím si říct, že právem, za světovou bubenickou extratřídu. ..více

[recenze]

[29.04.2014]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]


Anette OLZON - Shine


Jak jinak začít tenhle článek, než tou nejlacinější otázkou, která se nabízí – tak jaký je život po Nightwish, Anetko? Jiný. S touto jednoduchou a hodně napovídající odpovědí máme tohle téma úspěšně za sebou a můžeme se v klidu věnovat Anetčinu „rozzářenému“ albu. Na kterém Anette Olzon dokazuje to, o čem donedávna ještě mnozí horlivě polemizovali. Totiž to, že umí zpívat. Ono když hlasivky napínáte pouze tím směrem a do těch vzdáleností, které vám jsou přirozené..více

[recenze]

[28.04.2014]

[Savapip]

[9 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


OUTLOUD - Let's Get Serious


V pořadí třetí deska řeckých hardrockerů Outloud, kteří se pyšní v sestavě jednou z hvězdiček power progresivních Firewind, Bobem Katsionisem, přináší i změny v line-upu. Přestože se v sestavě objevuje nový bubeník, na „Let’s Get Serious“ se paliček ujal host navýsost povolaný, George Kollias, a je to především jeho zásluhou, že alespoň některé aspekty alba šlapou jako hodinky. ..více

[recenze]

[27.04.2014]

[Veronika]

[1 komentář]

[hodnocení: 6,5/10]


STEELFAITH - Steelfaith


Ocelověrci z Lovosic mají kadenci necelou jednu skladbu ročně (a to ještě zaokrouhleně…). K tomuto postulátu jsem došel jednoduchým výpočtem. První demo s eponymním názvem vyšlo v roce 2009, letošní novinkové (opět eponymní) épíčko obsahuje celé čtyři písně. Ale čert vzal matematiku (třeba je v šuplíku toho materiálu podstatně víc), podstatné je, že ať šťouchnu do kterékoliv puzzlíku z celkové skládačky, prakticky u všeho je možné spokojeně konstatovat, že Steelfaith udělali, když ne krok, tak aspoň krůček vpřed...více

[recenze]

[26.04.2014]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


NICKE BORG HOMELAND - Ruins Of A Riot


„Čas pádí, čas letí, těžko ta léta vrátíš zpět…“ Přesně na tenhle popěvek deset let staré věci od Chinaski jsem si vzpomněl ve chvíli, kdy se mi do rukou dostala poslední deska zpěváka druhdy tááák slovutných švédských rockerů Backyard Babies Nickeho Borga. Kvůli tomu, že je na trhu už nějakou dobu a kromě jeho rodného Švédska se jedná o desku spíše utajenou, ale především kvůli tomu, že od rozpadu Backyard Babies je to letos už pět let. ..více

[recenze]

[25.04.2014]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]


QUEENSRŸCHE – Q2K


DeGarmo byl pryč a na jeho místo přišel kytarista, producent a dlouholetý přítel kapely Kelly Gray, který s Tatem působil už v jeho první kapele Myth. Dva roky po neúspěšném „Hear in the Now Frontier“ přišel následovník s pěkným obalem, pitomým názvem a ještě horší muzikou. Po krachu vydavatelské společnosti EMI přešla kapela pod záštitu Atlantic records a doufala u nich v úspěšný start. Bohužel, sázka na rádiový rock nevyšla ani náhodou. ..více

[recenze]

[24.04.2014]

[Ray]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 4/10]


RADIX - Nezlomní a nezlomení


Už příští měsíc sfouknou bratislavští Radix čtrnáct svíček na svém narozeninovém dortu. I přes tohle úctyhodné číslo v kolonce věk se přiznám, že jsem o téhle partě slyšel poprvé až letos v souvislosti s jejich v pořadí druhým (od toho prvního jej dělí dlouhých osm let) studiovým albem „Nezlomní a nezlomení“. Ale na dobré věci není nikdy pozdě, co říkáte?..více

[recenze]

[23.04.2014]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]


MAGNUM - Escape From The Shadow Garden


Více než čtyřicet let existence a osmnáct studiových alb na kontě dělá z Magnum živoucí legendu. Komerčně nejúspěšnější období z let 1985-1990 mají už dávno za sebou, ale každé jejich album je nositelem skvělé a dobře poslouchatelné hard rockové či AOR muziky. A ani nejnovější deska s (pro Magnum typickým) pohádkovým názvem „Escape From The Shadow Garden“ není výjimkou. ..více

[recenze]

[22.04.2014]

[Tomáš Marton]

[8 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]


VANITY BLVD - Wicked Temptation


Kapely v jejichž čele stojí frontwoman, jsou dnes docela v kurzu. Abych se přiznal, řadu z nich, už jen z toho důvodu, že většina se orientuje na druh hudby mně nesympatický, a rozdíly jsou prakticky minimální, moc rád nemám. Jsou samozřejmě výjimky. Když už si vezmeme legendární The Runaways, špindíry Girlschool nebo panenky Vixen. Tam šlo vždy o osobitost (i když neříkám, že u Arch Enemy u ní nejde) a tyto kapely v podstatě ženu v čele rockové kapely..více

[recenze]

[22.04.2014]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


WOLFMOTHER - New Crown


Dnešní doba přeje retru, to je nad slunce jasnější. Proto se v poslední době objevuje stále více kapel, odkazujících na zlatá sedmdesátá léta. Kapel, které přesně ví, kde leží kořeny rockové hudby a k nimž se stále častěji vrací. Důvod je prostý. Zdánlivě v rocku bylo vše vyčerpáno a jediné, čím si kapela může zaručit úspěch, je vlastně recyklace. Přesto australští Wolfmother mají v této retro vlně výsadní postavení. Hrají to totiž velice dobře a tak přesvědčivě, že těžko uvěříte, ..více

[recenze]

[21.04.2014]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


DAWN OF DESTINY - F.E.A.R. ( Forgotten, Enslaved, Admired, Released)


Ti, kteří mají rádi sladké, půjdou vpravo, ti, kteří upřednostňují kořeněné, půjdou vlevo. No a ti, kteří zůstali stát uprostřed (na důvodu nezáleží, i když ideální by bylo, kdyby jim voněla kombinace těchto chuťových elementů) si můžou pustit páté album německých Dawn Of Destiny „F.E.A.R. ( Forgotten, Enslaved, Admired, Released)“. Dawn Of Destiny na něm svým způsobem pokračují tam, kde před dvěma lety skončili s předchozí deskou „Praying To The World“. Nabízejí mix melodií, které (v těch nejkrajnějších polohách) umí být..více

[recenze]

[21.04.2014]

[Savapip]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 7,5/10]


Jaakko HÄNNINEN (MAD HATTER´S DEN) - Tvorba “Welcome To the Den” v sobě spojovala radost i bolest, ale výsledek je fakt dobrý


Jak to asi vypadá v hnízdě Šíleného kloboučníka? Jaké jedovaté nápady nosí tahle postavička pod svým rudým kloboukem? Na tyhle otázky najdete odpověď na hodně povedeném debutovém albu “Welcome To The Den” finské kapely Mad Hatter´s Den. A na pár dalších otázek, týkající se téhle kapely, jsem se zeptal kytaristy Jaakka Hänninena, kterému drobně vypomohl i zpěvák Tapio „Taage“ Laiho. ..více

[rozhovory]

[20.04.2014]

[Savapip]

[0 komentářů ]


Listování : << < 414 / 615 > >>

 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.19004 sekund.